I obyčejná přídavná jména nás můžou zaskočit
Bez přídavných jmen by se neobešla žádná reklama, a neobešli bychom se bez nich ani my, i když výrazy jako čistoskvoucí běžně neužíváme a nemusíme se ani vyjadřovat příliš květnatě.
Hlavní funkcí přídavných jmen je popisovat, podávat informace o tom, jaké co je, jaké co má vlastnosti, proto často bývají součástí víceslovných pojmenování, zejména odborných názvů, které vznikly z potřeby pojmenovat konkrétněji novou skutečnost (např. elektronická pošta).
I když zvládneme přídavná jména správně vyskloňovat, můžou nám připravit další překvapení. A ta nám nepřichystají jenom ta přejatá, kdy se lze lehce zamotat do toho, zda napsat potencionální anebo potenciální. (Správně je druhá možnost.) Už na druhém stupni základní školy si například procvičujeme záludnosti ve stupňování přídavných jmen. Je přece dobré vědět, že druhý stupeň od přídavného jména snadný se píše snazší. Jenže než dokončíte školní docházku, získá převahu výraz snadnější, nebo dokonce více snadný a naučené je vám pak skoro k ničemu.
Ne všechno, co jste se o přídavných jménech ve škole naučili, ale můžete s klidem zapomenout. Nikdy například nevíte, kdy budete potřebovat rozlišit, zda jde o přídavné jméno účelové nebo dějové. Podle tohoto rozlišení pak poznáte, jestli napsat školicí nebo školící středisko, měřicí nebo měřící přístroj, řídicí nebo řídící pracovník, lepicíči lepící páska. Na první pohled to možná nevypadá nijak složitě, ale chladící boxy, holící strojky, čistící prostředky, kypřící práškyči balící papíry na nápisech v nejrůznějších obchodech svědčí o něčem jiném.
Krátké i se píše v přídavných jménech, která vyjadřují, že daná věc slouží k nějakému účelu, má nějakou funkci, tj. box určený k chlazení, strojek na holení, prostředek na čištění a papír na balení. Označují tedy vlastnost trvalou. Zatímco přídavná jména s dlouhým í mají blízko ke slovesům, protože se jimi vyjadřuje děj (činnost) právě probíhající, tedy dočasný. Tato přídavná jména stojí obvykle až za podstatným jménem a v kontextu bychom tedy neměli zaváhat, např.středisko školící nové zaměstnance, přístroj měřící únik plynu. Tento typ se také používá vždy ve spojení s osobou, tedy řídící pracovník.
Kromě toho, že ne vždycky lze uvést celou větu, se situace ještě více komplikuje, pokud je takové přídavné jméno ve spojení s abstraktním podstatným jménem, např. hodnoticí systém, řídicí funkce. V těchto případech se dává přednost spíše pojetí účelovému, ale ani tvar s dlouhým í zde není vyloženě špatně. A tak nás i zdánlivě obyčejná přídavná jména můžou nemile zaskočit.
Příspěvek jsme poprvé vysílali 18. října 2009, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
