Před 60 lety začala na Letné stavba Stalinova pomníku
Letos si připomeneme dvě absurdní výročí - v únoru roku 1952, tedy před 60 lety, začaly na pražské Letné vlastní stavební práce při vzniku největšího sousoší v Evropě - Stalinova pomníku. A v listopadu to bude právě 50 let, co bylo toto monstrum zbouráno. Osudům pomníku i jeho tvůrce sochaře Otakara Švece se ve své knize Žulový Stalin věnuje Rudolf Cainer. Autor, žijící ve Vídni, k ní sbíral materiály několik let. V dnešních Historických obzorech přibližuje, jak vlastně stavba vznikala:
Máte nějaké informace nebo svědectví, že se sochaři snažili "špatnými" návrhy vyhnout tomu, aby se ten jejich panák zrealizoval?
Bylo to poměrně pozdě, v roce 1949. Proč se tu vlastně stavěl Stalin tak pozdě? Souviselo to až s únorem 48? Do té doby se o tom ani nepřemýšlelo?
"Jednak to souviselo s únorem 48 a jednak to souviselo s tím, že ze začátku měli komunisté více práce s tím dostat se k moci. Trvalo rok, než se vůbec odhodlali takovou soutěž vypsat. A více či méně zase na nátlak z Kremlu. To zadání bylo samozřejmě velikášské. Když už se ten pomník staví tak pozdě, tak to musí být něco velkého! A když má být velký, tak ať je hodně veliký. Takže to byl třicet metrů vysoký kolos. Patnáct metrů byl sokl a patnáct metrů nad tím postava. To není žádná legrace!"
Jenom připomenu, že tomu pomníku se pak říkalo Fronta na maso. Proč?
"Fronta na maso! - Ten návrh sochaře Otakara Švece byl, dalo by se říct, nekonsekventní. Proti všem návrhům, kde byla postava samotného Stalina, byl tento pomník oslavou sovětského lidu a českého lidu. Na jedné straně byly čtyři postavy z českého lidu a na druhé straně postavy ze sovětského lidu. A vepředu velký Stalin."
Já jenom připomenu, že tam byl tuším horník, žena ze zemědělství, byl tam voják...
"To byly samozřejmě alegorické postavy, které se pak v průběhu realizace musely alespoň ve dvou případech zkonkretizovat. Na jedné straně byl v českém lidu Fučík, a na druhé straně Mičurin. Zajímavé ale bylo, že v původním návrhu, který vyhrál, byli vojáci za Stalinem. A to se tehdy komunistické špičce nelíbilo. Ono to taky skutečně vypadalo, jako by Stalina zatýkali. A ne že ho oslavují. Tak se vojáci postavili na zadní stranu pomníku a střežili tuhle krásu!"
"Přesně tak."
Jak to vlastně s ním bylo?
"To je velmi tragický příběh. Otakar Švec byl velmi známý sochař za první republiky. Jedna z jeho nejznámějších soch je Motocyklista, další je pak Automobilista. A dělal fůru bust. Byly to ale většinou ladné tvary. Ale tenhle návrh je monstrum. Takže na to bylo potřeba vymyslet jinou techniku. A já mám takové tušení, že on do poslední chvíle, než to bylo vyhlášené jako první cena, nevěřil, že by to bylo realizovatelné. On tomu nevěřil ani potom, protože na místě, kde to mělo stát, to byly stovky tun, které stály na okraji stráně, která byla geologicky absolutně nevhodná. Takže ji bylo potřeba odbagrovat, musela se tam udělat nosná konstrukce, a to všechno napovídalo tomu, že se to vůbec nebude realizovat. A skutečně jak Štursovi, to byli ti architekti, kteří to dělali, tak on, doufali do posledního momentu, že se to realizovat nebude. A přesto se to realizovalo."
"Už jenom v ateliéru v Kafkově ulici, kde se dělal ten velký model. První stupeň totiž byl asi metr vysoký návrh, který se propracoval do detailů. Ten musel být v několika stupních schvalovaný různými komisemi. A teprve když byl schválený jako realizovatelný, tak se přenášel na třímetrový model. A když se pak tenhle model odsouhlasil, tak se z něj udělaly sádrové odlitky. A podle těchto sádrových odlitků na Letenské pláni sochaři zvětšovali pětkrát všechno do žuly."
Já jsem tím ale myslela spíš to, že celá ta práce byla určitě hodně sledovaná Bezpečností...
"Ta byla velmi bedlivě sledovaná, už od samotného návrhu. Co se týká Kafkárny, tak tam existuje protokol, speciálně protokol docházky Otakara Švece. Jsou tam zachyceny minuty, protože on pak tu stavbu bojkotoval, jak to šlo. Na tom modelu pracovalo šest vynikajících sochařů a samozřejmě tam neustále byl nějaký tajný policista."
Žulový Stalin - celý ten obrovský kolos byl ze žuly?
Odkud brali tu žulu?
To byla právě jedna ze Švecových a Štursových nadějí, že se na pomník nesežene dostatek materiálu. K jejich smůle se našla v Rochlicích a v Ruprechticích u Liberce dostatečná ložiska žuly. Žula je to velmi kvalitní. Musely se ale zesilovat vozovky a mosty po celé trase. Na dopravu si zapůjčily speciální valníky od armády, na kterých se vozily tanky."
To je jak stavba pyramid! Jak dlouho ta stavba trvala?
"Oproti předpokládaným dvěma letům to trvalo pět roků. První návrh byl schválený ke konci roku 1949 a pomník byl ne odhalený, ale osvícený 1. května 1955. To znamená skoro po šesti letech. Pět roků stavby. To už byl pomník skoro zbytečný."
"K tomu došlo velmi záhy na to. A nasvědčovalo tomu právě to, že na odhalení už nepřijel Chruščov, ale poslal jenom nějakého velvyslance. Už to nasvědčovalo tomu, že se vítr obrátil. A komunistickou špičku začalo mrazit."
Připomeňme, jak to dopadlo s autorem, s Otakarem Švecem?
"Autor se otrávil tři měsíce před tím, než se pomník odhaloval. Už s tou sochou prostě nechtěl mít nic společného. Po smrti Stalina se od něj kolegové začali odklánět a on to velmi těžce nesl. To byl společenský člověk. A kromě toho to dělal strašně nerad! Při odhalování jeho jméno vůbec nepadlo, nebylo ani na podstavci. Upadlo v zapomnění. Jak se vyjádřil Kopecký, který samozřejmě celou tu dobu podporoval a tlačil tu stavbu: Ten mi bude dělat problémy i po smrti!"
A měl pravdu.
V dnešní historické rubrice byl Stalinův pomník, alespoň obrazně, postaven. Za týden jej spolu s autorem knihy Žulový Stalin Rudolfem Cainerem zase zbouráme.
