Vídeňská bohemistka Gertraude Zand: Božena Němcová je předchůdkyně undergroundu
Tuto sobotu, 21. ledna, to bude 150 let, kdy v Praze ve svých dvaačtyřiceti letech zemřela Božena Němcová. Jejímu životu a dílu se věnují literární historici nejen v Česku, ale i v zahraničí. Gertraude Zand působí na Institutu slavistiky vídeňské univerzity. Zabývá se hlavně korespondencí Boženy Němcové, její vídeňský "odstup" jí ale umožňuje vidět slavnou autorku Babičky v trochu jiných souvislostech, než jsme my v Česku zvyklí.
"Nikdo přeci neví, kdy a kde se narodila. Pokřtěna je ale ve Vídni, nedaleko od nás. My jsme ve staré nemocnici a naproti v Alserstrasse je kostel, ve kterém byla pokřtěna, to je jisté."
O datu narození Boženy Němcové se dosud spekuluje. Oficiální datum je 4. únor 1820, není ale vyloučeno, že ve skutečnosti mohla být až o tři roky starší. Někteří badatelé a publicisté jí přisuzují i šlechtický původ. Mohla by být například dcerou Dorothéy Perigord Talleyrand, mladší sestry proslulé "paní kněžny" z Babičky:
"Pro mne není důležité, jestli je Němcová šlechtického původu, nebo není, spíš je pro mne ale zajímavé, jak s tímto problémem zachází česká společnost. Nebo jak je ta otázka v diskusi palčivá. Já si myslím, že kdyby Němcová byla opravdu nízkého původu, tak by v rámci svého kultu splnila ještě lépe to poslání, být symbolem obrození."
říká Gertraude Zand. Je ale třeba přiznat, že současná literární věda v Česku šlechtický původ Němcové zpochybňuje a považuje za pouhé spekulace. Němcová se sice ve Vídni narodila, nebo tu byla přinejmenším pokřtěna, vyrůstala ale v Čechách, ve východočeských Ratibořicích, které později tak nezapomenutelným způsobem popsala v Babičce. Zde se ve svých sedmnácti letech seznámila s téměř dvakrát tak starým úředníkem finanční stráže Josefem Němcem, provdala se a začala její cesta po různých místech, kde Němec sloužil. Kostelec, Polná, Domažlice, Nymburk, Liberec, Praha, putování na Slovensko a do Uher... Rodnou Vídeň už navštívila jen asi třikrát, zejména v 50. letech, kdy se snažila u tamních úřadů pomoci svému muži. Ten byl jako státní úředník pronásledován pro své revoluční a panslavistické postoje v roce 1848. Ve Vídni se obracela zejména na velkého zastánce českých zájmů Aloise Šemberu:"To je možná její největší přítel ve Vídni a pomáhal jí, ale taky ne vždycky. On tu měl špatné postavení, On byl sice v Čechách slavný tím, že odešel do Vídně a dělal tam kariéru, ale měl velmi nízký plat. Několikrát se ucházel o lepší místo, ale nepodařilo se mu to."
Právě Šemberovi v dopise popsala Božena Němcová svou těžkou situaci, kdy po smrti svého nejstaršího syna Hynka žila s třemi dětmi v Praze doslova v bídě.
"Muž mi nemůže posílat než patnáct fl. měsíčně, i tam je draho. Je nás pět osob, žijeme co nejskromněji možno, jen aby hlad nebyl a slušně se mohlo mezi lidi jít. A přece to tolik stojí. Prodala jsem, co jen jakous takous cenu mělo. Na podporu od přátel nemohu se spoléhat, když každý má sám se sebou co dělat v těchto těžkých časech. Literatura mne neuživí. Napsala jsem povídku delší, ale knihkupci krčí rameny, že jsou špatné časy, malý odbyt knih, a že by mi napřed nemohli nic dát. Ženskou prací čeho vydělat dokonce nemožno, v některé písárně dostat místo není zde móda. Co počít tedy? Měla jsem jít za společnici k jedné dámě v blázinci. Chtěla jsem jít, ačkoliv by to byl perný kus chleba, celé noci i dny být s ní a mezi blázny, ale lákal mne dobrý plat. Tři floreny denně! Ona ale začala najednou příliš řádit, takže nemohli k ní žádnou společnici dát, jen silné služky. Přeci však musím se po nějaké službě ohlédnout, abych mohla rodinu uživit. Kdybyste věděl o něčem ve Vídni. Já bych šla i tam! To jest, kdyby se mi to vyplatilo. Mnohdy se trefí, že se žádají do domu správkyně nebo společnice k churavým dámám, na cesty a podobné služby. Já bych se žádné práce neštítila, jen kdybych věděla, že vydělám dětem na živobytí. Velice prosím!"A jak vlastně vypadala ta Vídeň, ve které by byla Němcová ochotna i sloužit? V roce 1856 bylo podle sčítání v půlmilionovém městě zhruba sto tisíc Čechů, Moravanů a Slezanů. Většina z nich patřila k nižším sociálním vrstvám, byli to lokajové, kočí, cihláři, služky a kuchařky. Výjimku tvořilo nemnoho státních úředníků, učitelů a dalších vzdělanců s českými kořeny, jako byl například Šembera. Česká střední třída začala ve Vídni vznikat až v 60. letech 19. století, tedy až po smrti Boženy Němcové.
"Pro mne je zajímavé, jak líčí v dopisech z Vídně, jak je ta Vídeň krásná a bohatá. V povídkách píše spíš o Vídni s resentimenty vůči Čechům. Je to ten všední den vídeňských Čechů. A pak v korespondenci jako by toužila po té velké rezidenci, po tom bohatém životě. Takže přeci jen vnímala Vídeň kladně, což mne překvapilo, protože v povídkách je Vídeň vždycky místo zkázy a místo, kam se nemá chodit,"A možná překvapí i to, že v té době se ve Vídni už dávno vyučovala čeština i na univerzitě:
"Slavistika je založena v roce 1849 a od té doby je bohemistika. Ale bohemistika nebo čeština se jako obor učila už dřív, už v 18. století. Takže naše vídeňská bohemistika je nejstarší, starší než česká."
Poslední roky života Boženy Němcové byly opravdu velmi těžké, žila v bídě, propukla u ní vážná nemoc, přesto se do posledních dnů pokoušela pracovat. V Litomyšli u nakladatele Augusty chystala k vydání své sebrané spisy. Před Vánoci roku 1861 ji ale Josef Němec už v beznadějném stavu převezl do Prahy, kde v lednu příštího roku zemřela. Ještě pár hodin před smrtí opravovala chyby v novém vydání Babičky. Existenční i zdravotní potíže jí nedovolily naplnit její literární plány, zůstala po ní ale velmi rozsáhlá korespondence. A z ní podle vídeňské bohemistky Zand vyplývá i trochu překvapivý pohled na naši národní spisovatelku:
"Moje cesta k Němcové nebyla přes Alserstrasse, ale spíš, což možná zní trochu divně, přes český underground. Já jsem se v poslední době začala zajímat o Němcovou díky postavení, co měla v 50. letech ve společnosti. A díky jejímu osobnímu chování nebo určitým touhám a praktikám, které jsou podle mého názoru dost podobné tomu, co se dělo později v undergroundu."Gertraude Zand oceňuje i to, čím Božena Němcová přispěla k ženské emancipaci v Čechách:
"Česká literatura byla sice mladá a malá, ale ten ženský pohled na svět byl docela srovnatelný s celou Evropou. A já si myslím, že ani v německé literatuře nebo dalších literaturách se nenachází v této době mnoho žen, které psaly i žily tímto způsobem. Pro mne je Božena Němcová postava, která je i v evropském kontextu zajímavá. Nejenom pro Čechy."