Za vůní mléka, kávy a kůže
Řada regionů láká turisty na ochutnávku svých produktů i regionální výrobky. Lidé si tak mohou odpočinout v příjemném prostředí, ochutnat místní speciality a nebo koupit výrobky od řemeslníků. My se vydáme na kozí farmu, do pražírny kávy i za vůní kůže. A také za osudy lidí, kteří se rozhodli návštěvníkům své podniky a dílny otevřít.
"Byla jsem tu a pořád se rozsvěcovalo a zhasínalo světlo. Podívám se k vypínači, a ta kozička tam stála na zadních a vypínač zapínala a vypínala, přesně tak jak to vidí u lidí, tak to opakují."
"My jsme původem z pražského sídliště Prosek a tenhle statek je bývalý statek rodu Löwensteinů, kteří jsou v Lesenicích a dědeček mého manžela si ho za první republiky koupil od Löwensteinů na hypotéku od státu."
Bylo to po pozemkové reformě. Statek však byl po únoru 1948 vyvlastněný. Přišel listopad 1989 a rodina Dobrovolných se rozhodla vrátit.
Jak dodala Jitka Dobrovolná, zpočátku tu pracovali až 16 hodin denně. Půjčili si skripta a začali znovu studovat. Musela se naučit i dojit. Farma se začala rozšiřovat, lidé volali a chtěli se na kozy přijet podívat. Za pomoci peněz Evropské unie tu Dobrovolní přistavěli malé středisko. Během dubna a května sem jezdí lidé téměř každý den a proto připravují projekt, který by se na rozvoj agroturistiky ještě více zaměřil a pomohl poznat život na venkově především rodinám s dětmi.
"Každý si to hlídá. Když jsem byl v Itálii na zkušené, tak jsem chtěl vědět, jakou výrobce používá směs při výrobě. On říká: tak to ne, to vám nemůžu povědět. A já říkám: ale já jsem v Česku, v takové malé zemičce oproti Itálii. On mi na to pověděl: kdo říká, že jednou nebudete tak dobrý, že mě budete ohrožovat v Itálii."
"Toto je ten bobek. Když si s tím zarachtáte, tak v tom slyšíte ty zrnka, protože každá káva má tři slupky: červené oplodí, zlatou slupku a slupku pergamenovou. Té se káva zbavuje až při samotném pražení."
V muzeu pak turisté uvidí pražící strojky, které se používaly ještě před první republikou. Jeden z nich vypadá jako kamna.
Petr Frolík sbírá vše, co s kávou souvisí. Jeden z exponátů dostal teprve nedávno.
"Jsou to čtyři časopisy, které jsem dostal nedávno z Prahy. Jsou od Kulíka, co vydával roční kalendáře. Kulík byl v Praze jeden z největších výrobců kávy a jeden z nejvyhlášenějších. Tenhle časopis je z roku 1929, měl tam povídání o kávě, různé příběhy. A tahle čistička na kávu pochází z Řezáčovy pražírny z Hradce Králové, která do války a krátce po válce fungovala naprosto skvěle. Pak to komunisti všem sebrali, pražírnu zlikvidovali a tohle zůstalo na půdě."
"Já dělám asi s jednou třetinou nářadí. Polovina je sbírka, historické věci, různé knajpy, čárkovače a podobně. Když začnu vyrábět, tak si musím udělat papírovou šablonu. Například taška, tak ta je složena z 50 až 60 dílů. Dělá se to proto, že kůže je drahý materiál a hlavně to podle oka nikdo netrefí."
"Byla to pánská etuje, kde jsem použil kůži z mořské ryby. A byl to český krajan. Dělá restaurátora nebo šéfa královských sbírek ve Švédsku. To byla pro mě taková nejprestižnější práce. Prestižní je svým způsobem každý zákazník. Přijde třeba starý pán, který žije celý život na horách a chce udělat věc, kterou má z první republiky. Chce udělat tu samou. To se už dneska vyrábí ojediněle."
