Čeští stavebníci: Dalšímu propouštění se nevyhneme
České stavebnictví prožívá mimořádně zlé období. Vypadá to přitom, že ani příští rok nepřinese zlepšení. Podle odborníků má k dalšímu propouštění i snižování nákladů. Stát už také méně vypisuje soutěže na dálnice nebo obchvaty, bytů se staví čím dál tím méně. U nich navíc hrozí, že se přestanou prodávat z důvodu vyššího zdanění, které přijde příští rok. Hostem dnešní ekonomické rubriky je prezident Svazu podnikatelů ve stavebictví Václav Matyáš.
Stavebnictví je dlouhodobě v poklesu a to může být problém. Za třetí čtvrtletí je hlavně problém s počtem nových zakázek, ten je nejnižší za několik posledních let ...
"Není to sezónní ani bychom obecně nemohli říct, že nejsou zakázky. Vycházejme z toho, že my jsme tu špičku dosáhli v objemu stavebních prací v roce 2008. České stavebnictví bylo téměř na 550 miliardách. Někdo může říci, že to bylo "přehřáté." Svůj podíl pochopitelně na těch objemech - a ne malý - měla fotovoltaika. Ta se započítávala do stavebních prací. I když si odmyslím od fotovoltaiky, tak samozřejmě v posledních třech letech - čili konec roku 2011 - výpadek je téměř 100 miliard. Těch 100 miliard musí poznamenat příjmovou stránku státního rozpočtu. Zmíním dopravní infrastrukturu, kde jsme ve srovnání s rokem 2008 na 38 procentech, což je naprosto tristní. Vážné ohrožení je z pohledu čerpání evropských peněz. Národní zdroje, ze kterých by se měla kofinancovat příprava projektů, zejména dopravní infrastruktury, ty jsou naprosto podhodnocené. Jsme ve velkém nebezpečí nečerpání. Je třeba vnímat, že v kategorii malých, středních ale i velkých hráčů se firmy dostávají do pásma kritického ohrožení. Situace není dobrá a nebude dobrá ani v příštím roce."
"To jsou privátní investice. U toho developmentu je patrné ekonomické ochlazení, to ekonomické zatížení stavebníků, objednavatelů nebo zadavatelů zakázky. Vede to k tomu, že dnes zákonitě propadá i bytový segment. To, co se nám hodně málo líbí, otázky úspor a restrikce směřují i k tomu, co fiskálně bylo jednoznačně efektivní a návratné. To je program Panel, který běžel od roku 2001. Tam se zrevitalizovalo kolem 350 tisíc bytů. Je potřeba si uvědomit, že tady ta příležitost zejména pro střední a malé stavebnictví je ohromná, nejenom z pohledu energetické náročnosti programu zateplování. Měli jsme tady Zelenou úsporám, teď diskutujeme otázku prodeje emisních povolenek a jak orientovat tu výtěžnost. Tady je bezesporu velká příležitost. Všechny dotační tituly a podpora u programu Panel, to byla jenom nízká sazba na úvěru, nic dramatického z pohledu zatížení státního rozpočtu. My rozumíme tomu, že dotace budou odbourány a role Státního fondu rozvoje bydlení bude orientována na garanční nástroje. V současné krizi jsme ale toho názoru, že je věčný hřích, když se fiskálně návratné programy, jako byl Panel, nepodpoří."
Nedávno se objevila zpráva - myslím, že vy jste to konkrétně říkal - která se týkala propouštění. Má se týkat malých a středních podniků, nikoli velkých firem jako je Eurovia, Skanska nebo Metrostav. Jak jsme na tom s propouštěním?
"Dopady do zaměstnanosti se nebudou týkat jenom malých a středních firem. Snižování se nevyhne ani velkým hráčům. Tak, jako u malých firem je to v desítkách, tak u velkých hráčů je to ve stovkách. Jestliže se stavy snížily v loňském roce v kategorii firem do 50 zaměstnanců, tak za říjen z pohledu zaměstnanosti byl propad ve srovnání s loňským rokem asi o 8 a půl procenta. To je skutečně vážný problém. Jak bude situace vypadat letos nebo v příštích letech, v tom nejsme optimisté. Bude to o dalších ztrátách tisíců až desetitisíců pracovních míst ve stavebnictví. Není to dobrý signál pro budoucnost. Zatím poptávka jak ve veřejných, tak i v privátních investicích je taková, že vážná ohrožení tady jsou."
Jak konkrétně se s tím firmy mohou vyrovnat? Máte nějaké konkrétní tipy nebo postupy?
Jak se vám líbí nápad zkrátit pracovní týden v případě velké krize na 4 dny, které by provázelo adekvátní snížení mezd - což by se týkalo i stavebnictví?
"To není převratný a objevný názor. Národní ekonomická rada vlády sice řekla ano - zkrátíme fondy pracovní doby a pracovní týden. Už ale neřeší to, jak tyto věci kompenzovat těm firmám. Diskutovali jsme už ve Fischerově vládě otázku kurzarbeitu, který v Německu funguje od 20. let. To je jeden z modelů, kde je určitý pozitivní ohlas i ze strany sociálních partnerů. Je jedním z modelů, kterým lze reagovat na úbytek zakázek, který by měl umět udržet zaměstnanost. Absolutní ztráta pracovního místa a přechod na správu sociálního zabezpečení respektive úřady práce je osobně pro každého jednotlivce určitá tragédie a pro ekonomiku jako takovou z pohledu výběru daní a dalších věcí naopak jsme zatíženi sociálními dávkami. Určitě to nejsou cesty správným směrem."
