Libor Rouček: Evropská unie je už na komplikace s námi zvyklá

Posledních čtyřiadvacet hodin přineslo dvě důležité zprávy, které se týkají zemí bývalého Československa a jejich vztahu k Evropské unii. Unie povolila ratifikaci české výjimky, kterou prezident Klaus podmínil svůj podpis pod Lisabonskou smlouvou, a na Slovensku padla vláda poté, co se premiérce Radičové nepodařilo přesvědčit poslance, aby hlasovali pro rozšíření záchranného fondu eurozóny. Všechny ostatní státy eurozóny přitom tzv. euroval schválily. Staly se z České a Slovenské republiky zlobivé děti Evropy? Jak velké komplikace vlastně Evropské unii působíme? Na to jsme se telefonicky do Bruselu zeptali europoslance a místopředsedy Evropského parlamentu Libora Roučka:

Libor Rouček

"Já bych ty dvě věci trošku oddělil. Pokud jde o tzv. českou nebo Klausovu výjimku, je jasné už dlouhé měsíce, že instituce Evropské unie české podmínce vyhoví a nastartují tu proceduru. Ten příslib tam jasně při ratifikaci Lisabonské smlouvy byl, čili Evropská unie nyní jen plní to, k čemu se zavázala. Kde já vidím problém ve vztahu k Evropské unii, ale také náš vlastní, domácí: prezident, který za své činy podle české ústavy není zodpovědný, zažádal prostřednictvím vlády o výjimku. On ale nedostal povolení od českého parlamentu, ani od jedné komory. A já jsem přesvědčen, že až se o tom bude hlasovat v českém parlamentu, tak aspoň Senát k té výjimce řekne ne. Pokud jde o ostatní země, protože všech 27 států ji bude muset ratifikovat, to bude záležet na vůli jednotlivých parlamentů. A pokud se ptáte na můj názor, já jsem od počátku byl proti této výjimce, protože jenom si brát jako rukojmí sudetské Němce je nefér, nepoctivé a nedůstojné českého prezidenta. Nejedná se o uzavření nějaké možnosti nárokovat si majetek zabavený po r. 1945, to Lisabonská smlouva ani Listina neřeší. Tady se vlastně jedná o výjimku z Charty sociálních práv. Pokud prezident Klaus tu výjimku chtěl, měli jsme to uplatnit už dávno, při vyjednávání o Lisabonské smlouvě. A ne tímto způsobem, na poslední chvíli a dá se říct až vyděračským způsobem."

Slovenská premiérka Iveta Radičová, foto: ČTK

A teď poprosím o alespoň krátké vyjádření k situaci na Slovensku. To je vlastně čerstvá novinka. Slovenská vláda padla v souvislosti s hlasováním o eurovalu...

"Slovenská vládní koalice se neshodla na kladném hlasování k eurovalu. Hlasování se bude v nejbližších dnech opakovat. Opozice, strana Smer Roberta Fica, již jasně řekla, že euroval podpoří. Myslím, že to tak chápou lidé v evropských institucích. A tak to myslím pochopí i veřejnost. Čili během několika dní bude euroval i na Slovensku schválen a potom si samozřejmě musí Slováci vyřešit, zda budou mít předčasné volby, nebo zda dojde k rekonstrukci stávající vlády."

Je tady naděje, že Slovensko euroval napodruhé schválí. Jak se nicméně Evropská unie vlastně dívá na současnou situaci? Je to pro ni velká komplikace?

Foto: Evropská komise

"Samozřejmě komplikace to je, nicméně Evropská unie je již na určité komplikace zvyklá. Viděli jsme to už při ratifikaci tzv. ústavy, viděli jsme, jaké tenkrát byly problémy s Českou republikou při ratifikaci Lisabonské smlouvy. Je to samozřejmě nepříjemné, ale taková je prostě situace v Evropské unii, kde máme 27 členských států, nebo v eurozóně, kde je států sedmnáct."

A neozývají se v této souvislosti alespoň v kuloárech v Bruselu hlášky, že rozšíření Evropské unie o země střední a východní Evropy bylo unáhlené?

"Samozřejmě že ty názory slyšíme v souvislosti s fungováním eurozóny, slyšíme je teď v souvislosti s Schengenem. Holandský parlament i finský parlament mají potíže s tím, abychom nyní do schengenského prostoru přijali Rumunsko a Bulharsko. Ano, v mnoha tzv. starých členských zemích se ozývají hlavy, většinou je to na pravě nebo krajně pravicové straně politického spektra, že byla chyba rozšířit se tak velkým a tak rychlým způsobem. A hlavně o země, jako je Rumunsko a Bulharsko."