Vodní kola starobylého hamru u Sázavy se opět točí

V Hamrech nad Sázavou se opět točí vodní kola starobylého hamru. O rekonstrukci stavení, kde se vyrábělo železo od 14. do druhé poloviny 17. století, se postaralo Technické muzeum v Brně. Hamr má unikátní dobové vybavení, které se už skoro nevidí.

Hamr v Hamrech nad Sázavou

Hamr v Hamrech nad Sázavou se vrátil do podoby, kterou měl v 17. století. Málokdo dnes už ví, co to hamr je a proč se tomuto hamru říkalo Šlakhamr. Na tuhle otázku odpověděl zástupce muzea Richard Pál.

"Hamr je vlastně buchar, který je poháněn vodní silou a název tohoto zařízení dal jméno celé dílně. A název Šlakhamr je z němčiny. Kdybychom to přeložili do českého jazyka, tak 'schlag' znamená rána, úder, takže se zřejmě z toho hamru ozývaly hlasité údery."

K hamru návštěvníci autem nedojedou. Nejlepší je obout dobré boty nebo osedlat kolo. Památka je totiž v malebném údolí řeky Sázavy a vedou k ní jen lesní a polní cesty. Opravy hamru, který do poloviny minulého století sloužil jako vodní mlýn, stály 8,5 milionu korun. S jeho rekonstrukcí se začalo od roku 1999. Předtím záchranu památky brzdily řadu let majetkové spory.

Mlýn v Hamrech nad Sázavou

"Technické muzeum v Brně pořídilo mlýn v roce 1976. V té době už byl nefunkční. Mlynářská činnost tam byla do druhé světové války. Po úmrtí mlynáře začátkem 50. let, se tam pouze bydlelo. Ten stav v roce 1976, kdy hamr muzeum koupilo, byl velice neutěšený. Postupně se pořizovaly technologie, ze zaniklého hamru se převezl buchar, opravoval se náhon."

Pracovníci muzea se rozhodli dostat mlýn do stavu těsně po třicetileté válce. Při jeho slavnostním otevření minulý měsíc si dobové vybavení prohlédli i zahraniční odborníci. Funkčních vodních mlýnů je v Česku k vidění dost, ale hamry se dají spočítat na prstech jedné ruky. Proto je tahle památka tak vzácná. A co v ní turisté uvidí?

Mlýn v Hamrech nad Sázavou

"Je tam expozice dřevorubectví. Ze dřeva se dělalo dřevěné uhlí, tak je tam i model milíře. Ale nejlákavější asi bude expozice hamernictví, kde je dílna. Buchar je funkční, takže budou spuštěna i kola a návštěvníci uvidí, jak hamr koval. Mohou vidět i výrobky, jaké na něm byly vyrobeny. Na příští víkend chystáme akci, kdy přijede kovář a lidé mohou vidět, jak se na hamru přímo pracuje."

Jak dodal Richard Pál, o rozvoj železářství na tomto území se zasloužil cisterciácký řád ze žďárského kláštera, který založil v okolí desítky hamrů. Zanikaly kvůli stavbám produktivnějších vysokých pecí. Hamry pak většinou vystřídaly obilní mlýny, které využívaly už vybudovaná vodní díla. Podle dochovaných záznamů poslední hamerník ze Šlakhamru žil v roce 1665 v sousední Sázavě jako obecní chudý. Sběhl od řemesla, které ho nemohlo uživit.

Fotografie: Technické muzeum v Brně