Za grafitem do Českého Krumlova

grafitovy_dul2.jpg
0:00
/
0:00

Nejen hradem a zámkem, čili památkou historickou, ale také památkou technickou se může pochlubit Český Krumlov. Nachází se tam totiž bývalý grafitový důl, kde se těžila surovina i pro světoznámou českobudějovickou tužkárnu.

Když pojede z Českého Krumlova směrem na Lipno možná si ani nevšimnete nepříliš velké tmavé budovy s nápisem Důl Český Krumlov. Je snadno přehlédnutelná, protože těžní věž tam nestojí a o typickém fárání se tam také mluvit nedá. Do podzemní se totiž jede takříkajíc po rovině. Projížďka a procházka grafitovým dolem zabere asi hodinu a půl, tedy delší čas, než exkurze po krumlovském zámku. Ono taky do zámeckých komnat se není třeba nazouvat a navlékat do zapůjčených gumovek, ochranných kombinéz a přileb. Na zámku totiž nehrozí, že byste se mohli o stěny umazat. I v parném létě se však návštěvníkovi vyrubaného podzemí hodí teplejší oblečení, protože v dole je jen deset stupňů Celsia. Na prohlídku dolu vás teď pozve Pavla Kuchtová z Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu spolu s tamním průvodcem:

"Dobrý den, zdař Bůh. Vítám vás v grafitovém dole,"řekl na uvítanou průvodce grafitovým dolem Miroslav Mráz a pokračoval:

"Toto je nejmladší důl v České republice, byl otevřen roku 1975 a těžba zde ustala v roce 2003. Těžit se přestalo z ekonomických důvodů, protože levnější je grafit dovážet."

Než se ovšem do grafitového dolu vypravíte je třeba se patřičně vybavit. Všechno vám tu půjčí: od holinek, přes montérky až po helmu se svítilnou.

"Takže si vemte pár návleků a nahlaste mi prosím číslo bot," s úsměvem řekla slečna v půjčovně vybavení. "Tady máte kombinézu, prosím, gumovky."

Slušivý obleček už mám, teď ještě helmu pořádně připevnit.

"Pojďte tady ke mně, já vám dám lampičku. Zapněte si prosím pásek, teď vám dám lampičku na helmu, abyste si mohla svítit, tak. Na pravé straně lampičky potom máte kolečko, jehož otočením si lampičku rozsvítíte. Tak. Jste správně vybavená a můžete jít 'pracovat'."

Správně po hornícku vystrojení, s helmou a lampou na hlavě, se pěšky přesouváme k ústí štoly. Tam na nás čeká dopravní vláček, který nás zaveze do hlubin samotného kopce až ke grafitovým žilám. Přesně tak jezdili zdejší horníci do práce ještě na začátku 21. století. A my to teď prožíváme na vlastní kůži.

"Pojďte prosím do toho prvního. Sedá se po čtyřech lidech v jednom kupé," informuje Miroslav Mráz, a poté se vláček rozjíždí. Procházíme temným a vlhkým dolem a cestou míjíme stroje a nářadí, se kterými ještě nedávno pracovali zdejší horníci. Vlastně to tu vypadá, jako když jim před chvíli skončila směna, a než nastoupí další, smíme se podívat dovnitř. Všechno je tu autentické, což byl také hlavní záměr provozovatele dolu Viktora Weise:

"Pravdou je, že skutečně většina těch věcí tam zůstala ve stavu, v jakém to bylo v době těžby. Je docela příhodné, že půlka trasy se jede vláčkem, a po části, po které jdou turisté pěšky, jsme doplnili a dále budeme doplňovat spoustu historických prvků, těžebních strojů, zařízení, se kterými se zde pracovalo, které jsme velice složitě zachraňovali a rekonstruovali, aby byly schopné vystavit. Takže ta trasa doznává každý rok doplnění o další a další relikty z doby dřívější, kdy se zde těžilo, to znamená těžební stroje, nakládače, dopravníky, a takovým finále těchto relikvií staré těžby by mělo být postavění původní těžní věže grafitového dolu z Bližné,"řekl na závěr prohlídky Viktor Weis.

Foto: Důl Český Krumlov