Na den svatého Václava roku 995 byl na svém hradišti na Libici na rozkaz Boleslava II. vyvražděn mocný rod Slavníkovců, z něhož pocházel i budoucí český patron svatý Vojtěch. Slavníkovské hradiště, které je dnes Národní kulturní památkou, už odedávna vzbuzuje zvědavost u milovníků dějepisu, ale i profesionálních historiků a archeologů. A právě na archeologický výzkum lokality se zaměří Historické obzory.
Nůž
Obec Libice nad Cidlinou musí být na archeology zvyklá - vystřídalo se jich tam už několik generací. Výrazně se do historie výzkumů zapsal Jan Hellich, poděbradský lékárník a zakladatel místního muzea. Roku 1948 zahájil výzkum na Libici archeolog Rudolf Turek z Národního muzea a už zakrátko slavil velký úspěch, podařilo se odkrýt půdorys kostela. Jan Mařík z Archeologického ústavu AV v Praze doplňuje:
"Ten kostel byl na tu dobu, byl datován do druhé poloviny desátého století, nezvykle veliký. Ukázalo se, že analogie k tomuto kostelu můžeme hledat především v prostředí saské otonské architektury, relativně vyspělejšího světa na severozápad od našich hranic. Ukazovalo to na to, že řada kontaktů s císařským prostředím, přímo kontakt Slavníkovci a Otoni, je doložena nejen v písemných pramenech, ale má to odraz i v hmotné kultuře. To byl jeden z největších nálezů, které Rudolf Turek učinil."
Výzkum Rudolfa Turka trval do roku 1973.
Letecký pohled na Libici nad Cidlinou
"Dnes tomuto typu výzkumu říkáme badatelský. Byl to výzkum, který probíhal na ploše, která nebyla ohrožena nějakou stavební činností. Bohužel, nebo bohudík, druhá polovina hradiště je dnes centrem obce Libice nad Cidlinou. To znamená, že veškerá stavební činnost, která tam probíhá, víceméně zasahuje do těch raně středověkých terénů. Od toho roku 1973 se pozornost obrátila právě do toho osídleného prostoru, kde ty nálezy byly bezprostředně ohroženy stavební činností, která v té době začala intenzivně narůstat. S touto etapou výzkumu je spojeno jméno paní doktorky Jarmily Princové, která strávila na Libici dlouhou dobu až do první poloviny devadesátých let. Ona byla vázána vždy nějakou stavbou - garáže, bazénu, septiku. Díky tomu, že se na tuto lokalitu soustředila po takhle dlouhou dobu, tak se podařilo vytvořit takovou velice hustou a poměrně pravidelnou síť sond. Takže my víme, kde a s jakou intenzitou se objevují archeologické nálezy. Víme, kde byla pohřebiště, z toho můžeme třeba odvodit velikost populace."
Podle archeologů mohlo na Libici v době rozkvětu v desátém století žít něco mezi pěti až sedmi sty obyvateli, čímž prý patřila k druhému stupni tehdejších velkých center. Dalším, kdo se snaží proniknout do tajů života Libice a jejích dávných obyvatel, je právě Jan Mařík.
Esovitá záušnice
"Já jsem začal na Libici v roce 1998 po kratší pauze mezi výzkumy paní doktorky Princové, která odešla do důchodu a ukončila ty terénní výzkumy. Na drobnějších akcích se podíleli i někteří další kolegové z archeologického ústavu. Já jsem se na Libici dostal ve chvíli, kdy ta intenzivní stavební činnost začala postupně utichat, takže jsem měl více času se věnovat některým částem toho hradiště důkladněji. Z těch největších úkolů, které přede mnou stály byla výstavba kanalizace, protože ta se dotkla všech částí toho hradiště. Jak jsem říkal, že v tom, co přinesl výzkum paní doktorky Princové v tom komplexním poznání, je ten největší přínos, tak já jsem měl možnost si řadu věcí při těch výzkumech ověřovat. Měl jsem i to štěstí, že jsem se dostal i k výzkumům mimo hradby, do prostoru pohřebišť. Já jako oblíbený archeologický nález, uvádím nález jednoho hrobu, který byl nalezen náhodou. Při výstavbě kanalizace v sousední vsi, která přímo navazuje na původní areál toho hradiště, se podařilo náhodně najít meč a později celý hrob, který vypadal tak, jako hroby bohatě vybavené, s mečem, ostruhami a dalšími drobnými předměty, většinou vypadají."
Hrob skrýval také jeden velmi zajímavý nález a skrýval jej důkladně - uvnitř keramické nádoby.
Kostěné šídlo
"Tam se objevila taková zvláštní hnědá usazenina a ukázalo se, že bude možné rekonstruovat co v té nádobě bylo uloženo, že tam byla uložena nějaká kašovitá hmota oslazená medem. To samo je docela zajímavé a důležité zjištění, protože u většiny nádob, kterých jsou z těch raně středověkých pohřebišť v muzeích stovky, nemáme téměř žádnou představu, co bylo uvnitř a tady víme, co významnému muži tehdejší doby bylo dáno na poslední cestu. Zároveň nám ten med ukázal celou řadu dalších informací o životním prostředí. Předpokládalo se do té doby, že se med získával od divoce žijících včel a z tohoto nálezu vyplynulo, že už v tom desátém století byl ten med získáván díky chovu včel v úlech. Tohle je třeba informace, která se ukázala z jednoho v podstatě nevýznamného nálezu. Stačilo tu nádobu vysypat, otočit dnem vzhůru, důkladně umýt a tato informace by nám unikla."
Výzkumy se na Libici provádějí i nadále, jde o zmíněné záchranné, které jsou prováděny na místech plánovaných staveb, a používají se i nedestruktivní metody. Archeologové doufají, že dojde i na badatelské výzkumy.
"V jejichž rámci si budeme moct vybrat místo, kde budeme kopat. Počítám, že by se zájem měl soustředit na nová zjištění z nedestruktivního výzkumu, kdy se nám podařilo najít nové brány, které indikují možnost nějakých komunikací mimo hradiště. Mohly by v tom záplavovém terénu zůstat zachovány třeba dřevěné konstrukce, zbytky mostů... a opět by nám to přineslo řadu informací o životním prostředí ze zamokřeného terénu. A za druhé se nám, také díky grantovému projektu, tentokrát evropskému grantu, patrně podaří vrátit se na nějakou dobu přímo do interiéru kostela a možná se budeme moci pokusit o nějaký revizní výzkum."
Na území někdejší Velké Moravy se hledá hrob svatého Metoděje, Praha byla zase docela nedávno svědkem pátrání po ostatcích svaté Anežky České a i na Libici by se obdobný vytoužený hrob našel, nebo spíše nenašel.
"Mohli bychom hledat otce zakladatele, tedy hrob Slavníka. Já se obávám, že ho už nenajdeme, protože podle analogií kostela, které známe z té saské otonské architektury, je jedno místo v kostele, kde mohl být a s největší pravděpodobností byl Slavník nebo některý z jeho synů pohřben. Bohužel je toto místo už zcela zničeno pozdějšími zásahy. Libice leží v místě, kde není dostupný stavební kámen a s tím je spojen i osudu toho kostela. To znamená, že většina stavebního kamene, který byl použit na domy v blízkém okolí hradiště pochází z toho opevnění a ruiny kostela. Takže pokud ten hrob v tomto místě byl, byl patrně zničen při získávání kamene v devatenáctém století."
Příspěvek jsme poprvé vysílali 20. června 2010, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.
