5) Jak postavit stát? Moc a víra v rukou Přemyslovců

Josef Mathauser – Křest knížete Bořivoje a jeho manželky Ludmily|Foto: Wikimedia Commons, public domain

Ty byly často psané s časovým odstupem a navíc tam byly události, které chtěl kronikář sdělit.

Je několik zlomových událostí vzniku českého státu. Jednou z nich byl například Bořivojův křest na Moravě. Bořivoj byl první historicky doložený český panovník pocházející z rodu Přemyslovců. Dostal se tak do společenství křesťanských vládců.

Za další důležitý moment bylo považováno vyvraždění Slavníkovců, upozornil ředitel Archeologického ústavu Jan Mařík.

Jan Mařík|Foto: Loreta Vašková, Radio Prague International

"Děti to najdou v učebnicích jako moment, kdy dochází ke sjednocení státu pod vládou Přemyslovců. To je 28. září roku 995. I tento příběh lze líčit jako málo důležitou šarvátku, ale mohl to být i moment, který vedl k tomu, kdy Přemyslovci získávají dominantní moc. Podle mého názoru ji už v té době měli. Zásah byl zásadní pro rodinu Slavníkovců, ale pro další vývoj knížectví, to až tak zásadní nebylo. Možná kdyby do toho mohl zasáhnout kníže Boleslav II., který byl už v té době velmi nemocný, tak by ani takovou akci nedovolil."

Boleslav možná Václava zabít nechtěl

Vražda svatého Václava|Foto: public domain

Zlomovými okamžiky při budování českého státu byly i nešťastné události. Například zabití svatého Václava, který byl příslušníkem první dynastie panovníků rodu Přemyslovců. Český historik Dušan Třeštík přišel v roce 2001 s teorií, podle níž Boleslav zřejmě nechtěl Václava zabít, ale ke sporu mezi oběma bratry opravdu došlo, a Václava pak víceméně omylem zabili Boleslavovi služebníci, kteří se domnívali, že brání svého pána.

"Víme, že k té události došlo. Jak naznačil Dušan Třeštík, můžeme mít pochybnosti i o datu, kdy k tomu došlo. Tam se jedná o to 28. září. Můžeme mít pochybnosti i o okolnostech. Mohla to být i nešťastná událost, nicnéně mělo to zásadní politické konsekvence, protože na Václava, stejně jako na jakéhokoli tehdejšího knížete, byla navázaná skupina lidí, kteří ho chránili, tzv. družina. Ti smrtí knížete přicházeli o svoje postavení. To mohlo mít i velmi brutální podobu. Na to odkazuje jeden z archeologických nálezů na Budči, že by to mohli být právě oni družiníci, kteří byli po té nešťastné události pobiti."

Půdorys kostela Panny Marie odkrytý archeologickým výzkumem v Budči|Foto: Z. Kačerová, Archeologický ústav AV ČR

Archeologie neumí určit okamžik, kdy bodne dýka

Meč zdobený panely z damaskové oceli (vlevo rekostrukce) z pohřebiště v aglomeraci hradiště Libice nad Cidlinou|Foto: Archeologický ústav AV ČR

Fungování moci Přemyslovců může poodkrýt i archeologie. Nejdůležitější informace jsou z výzkumů opevněných sídel, přemyslovských hradišť.

Jak dodal ředitel Archeologického ústavu Jan Mařík, archeologie a historie k sobě mají blízko, ale mluví jiným jazykem a na základě jiného materiálu.

"To je trochu past, do které se archeologie chytila v období od 50. - 80. let, kdy se snažila ty historické události tzv. vykopávat. Sledovat v nálezech odrazy konkrétních událostí a osob. To ve většině případů nefunguje. Archeologie vypráví víc o běžném životě, o hospodářských záležitostech. To, co neumí, je zachytit a identifikovat okamžik, kdy se objeví dýka a zaryje se někomu do zad, jako to máme v případě svatého Václava.

Zlatý prsten nalezený na akropoli hradiště v Libici nad Cidlinou při povrchovém průzkumu v r. 2013|Foto: Jan Mařík, Archeologický ústav AV ČR

Velká budoucnost, která je před archeologií, leží v přírodních vědách. Jsou to nejrůznější analýzy, které vypovídají o stravě lidí, o jejich mobilitě. Jsou to analýzy spojené s genetickým výzkumem, které vypovídají o tom, odkud lidé přicházeli, jaký byl jejich původ. Analýzy izotopů některých kovů dokáží odhalit zásadní technologické detaily. Vypovídají o tom, jak se technologie přenášely po Evropě."

Jak připomněl ředitel Archeologického ústavu Jan Mařík, výjimečnost Přemyslovců je v tom, že žili v době, kdy se kreslily základní obrysy rozvržení dnešní moderní Evropy.

Dřevem vyložená cesta z 10. století odkrytá na 3. nádvoří Pražského hradu|Foto: Archiv Pražského hradu / Archeologický ústav AV ČR

"Ta samozřejmě procházela dalším velmi divokým vývojem. Ty první hranice byly samozřejmě mnohem rozostřenější, než je známe dnes - jako nakreslenou čáru na mapě. Oni byli ti, kteří tu středovýchodní Evropu vytvářeli…My jsme zemí, která má velmi úzké vazby k tomu světu západnímu, nicméně jsme na jeho okraji a můžeme v tomto směru fungovat i jako určitá spojnice a myslím si, že toto Česká republika v podstatě drží do dneška."