Ludmila a Drahomíra. Dvě silné vládkyně. Legendy vytváří z Ludmily obraz svaté ženy
Byl rok 921, mezi 15. a 16. zářím. Najatými vrahy umírá před 1100 lety kněžna Ludmila. Co dnes víme o sv. Ludmile? Jaký byl obraz v legendách a jaký byl skutečný život?
Víme, že existovala, protože se dochovaly její ostatky. Víme, že se dožila zhruba šedesáti let, že byla manželkou knížete Bořivoje, za kterého se vdala ve čtrnácti či patnácti letech, a že měla minimálně šest dětí. Známe osudy jejích synů Spytihněva a Vratislava.
Po smrti manžela dokázala obhájit vládu
Jak uvedla historička Eva Doležalová, legendy nejsou prány proto, aby zachovaly věrná obrazy, ale aby vytvořily obraz sv. ženy.
"Když se zamyslíme nad tím, jaký život žila Ludmila, tak jsou neustále zdůrazňovány dvě stránky jejího života, že byla milující babička, která se starala o svá vnoučata, zejména o budoucího knížete sv. Václava, a že to byla matka několika dalších českých knížat, a šiřitelka křesťanství. Zapomíná se na to, že to byla žena mimořádně silná a mimořádně schopná. Dovolím si určitý nadhled, ona je první českou historicky doloženou političkou.
Po smrti svého manžela, knížete Bořivoje, vykonává regentskou vládu. A to jsme na konci 9. století. My to bereme jako samozřejmost, ale tady byla spousta dalších knížat, která by mohla teoreticky o tu vládu usilovat, protože děti po Bořivojovi byly nezletilé. Přesto je to kněžna Ludmila, která obhájí regentskou vládu a která obhájí práva svých tehdy nezletilých dětí. To je naprosto unikátní. A ona vládne až do nástupu svého syna Spytihněva I."
Kolik jí bylo, když obhájila svoji vládu? Musela být velmi mladá.
"Byla mladá, zhruba na prahu třicítky. Ve středověku to byl zralý věk, nikoliv však pohledem moderního člověka. Na druhou stranu Ludmila už měla v té době nějaké politické zkušenosti. Ale jak říkám, ne každá žena, ne každý muž by to zvládl v takto komplikované složité době. Nemluvíme o jednotném českém státu, o nějakých právních zvyklostech, které by fungovaly po smrti knížete. Musela to být žena mimořádně schopná a silná."
Střet dvou silných osobností
Silná žena byla i její snacha Drahomíra. Jak víme z dějepisu, najala si vrahy, kteří Ludmilu na Tetíně uškrtili. Psal se rok 921.
Ludmila se po smrti svého manžela znovu neprovdala a pochovala své dva syny Spytihněva a Vratislava. A právě ženou Vratislava byla kněžna Drahomíra.
"Přestože už Ludmila vládu za zemřelého syna knížete Vratislava nevykonává, tak je pozvána k tomu, aby alespoň dohlížela na výchovu vnuků, mluví se právě o knížeti Václavovi. Její konec je pak tragický. My ho máme zase trošku přefiltrovaný optikou legend. Vidíme často pohanskou zlou kněžnu Drahomíru a tu zbožnou úctyhodnou kněžnu Ludmilu. Ono to asi nebylo tak jednoduché. Já se tady nechci černé královny českých dějin příliš zastávat, myslím tím kněžnu Drahomíru, ale na druhou stranu ten konflikt je pohledem běžného člověka docela pochopitelný. Byly to dvě povahou velmi silné a schopné ženy, které byly respektované společností.
Kdyby Drahomíra byla slabá osobnost bez vlivu na politiku nebo na ten knížecí dvůr, tak by se neprosadila. Ale ona byla pověřená dočasnou vládou, dokud její prvorozený syn Václav nebude zletilý a nebude se moci ujmout vlády. Vedle toho stála tchýně, která patrně měla tendenci trošku Drahomíře do věcí mluvit. Legendy říkají, že se Ludmila stáhla na Tetín, aby nepodněcovala ty rodinné spory a nedošlo k nějakým hlubším konfliktům. Ale pravděpodobně ani z toho Tetína se Ludmila nevzdávala nějaké snahy ovlivňovat to, co se dělo v Praze a to se jí zřejmě stalo osudným."
Nakolik je pravděpodobné, že byla uškrcena svým šálem nebo šátkem?
"Není o tom třeba pochybovat. Jednak ten šátek, respektive jistý pruh látky byl zachováván jako relikvie, jednak ta tradice jde do 10. století. Pak jsou tu také úvahy historika Dušana Třeštíka, který viděl právě v uškrcení určitý rituál, který by souvisel s tradicí u některých severských nebo východoevropských kmenů, které měly někdy tendenci vdovy po manželích usmrcovat tímto způsobem. Pak je tu hlavní důvod, který nám podsouvají legendy, že neměla být prolita krev, aby se z Ludmily nestala mučednice. Jestli tomu tak skutečně bylo, jestli byl toto hlavní argument, proč najatí vrazi takto zabili Ludmilu, to už nejsme schopni jednoznačně pokázat."
Jak jste věděli, že to jsou opravdu ostatky kněžny Ludmily?
"U některých světců je to bod, o který se historici a antropologové hádají, protože se dostáváme k takovému cimrmanovskému 'jsou-li to vůbec boty Járy Cimrmana', jsou-li to vůbec ostatky toho dotyčného. Právě v případě sv. Ludmily ta pochybnost téměř neexistuje. My přesně víme, co se s jejími ostatky stalo. A tady skutečně můžeme legendám věřit. Od roku 921 zhruba do roku 925 jsou na Tetíně. Pak přichází éra vlády knížete Václava, který nechá svou babičku vyzvednout a přenést do Prahy do baziliky sv. Jiří, do budoucího benediktínského kláštera a tam je pohřbena postupně na několika místech. Pohyb těch ostatků je perfektně dochován, doložen v legendách a antropologové je tam nalezli, tak je téměř jistota, že mluvíme o skutečně kněžně Ludmile."
Drahomíra pak dala na místě, kde Ludmila zemřela, postavit chrám sv. Michala, aby popřela zázraky, které se tam děly? Jsou ty zázraky doložené?
"Jsou to zázraky drobné, spíše je to tak, že místo, kde byla Ludmila po smrti pohřbena, tedy na tom Tetíně, se stalo předmětem úcty. Zemřela tam tragicky kněžna, respektovaná osoba a pak se na to začaly nabalovat drobné zázraky, které ale nebyly církví zprvu potvrzeny jako autentické a teprve zpětně k tomu byla ta legenda vztahována. Je tam ještě jeden bod, že Drahomíra se chtěla jakoby vykoupit z toho těžkého hříchu, který způsobila. Nechala postavit nad jejím hrobem kapli právě proto, aby nebyly eventuálně zázraky připisované té kněžně.
To je zase druhý bod, kdy opět to hry vstupují legendy, které trošku deformují ten obraz kněžny Drahomíry, kterou vidíme jako ukrutnou pohanku. Drahomíra s největší pravděpodobností byla křesťanka ještě před příchodem do rodiny kněžny Ludmily. Nelze předpokládat, že by jako pohanka mohla setrvávat na knížecím dvoře. Spíše můžeme očekávat opravdu jakési zpytování svědomí, protože je to zkrátka smrtelný hřích nechat někoho zavraždit. A úplně bych to s tou politikou nespojovala."
Jaký byl potom vztah Václava k matce Drahomíře po této události?
"Legendy se snaží podsunout myšlenku, že Václav jako budoucí zemský patron a světec nemohl uctívat svou matku, která se dopustila těžkého deliktu. Ta Drahomíra vlastně mizí ze scény, je zapuzena, a jakožto osoba negativní, už jsem použila termín černá královna českých dějin. Legendy si ji záhy přestávají všímat a do popředí vstupuje ta úcta knížete Václava k babičce.
Řeknu jednu drobnost, kterou legendy nezmiňují, ale která trošku napovídá, proč ten vztah s Drahomírou a Ludmilou mohl být tak komplikovaný. Jsou to zjištění antropologa Emanuela Vlčka, který zjistil, že Ludmila trpěla ve vyšším věku chorobou nazvanou endokraniosa, která způsobovala úporné bolesti hlavy. Někteří historici mají potom tendenci toto spojovat i s tou konfliktností, že ty hádky mohly být o to vyhrocenější, pokud kněžna Ludmila utrpěla ataku takové bolesti a mohla se snažit řešit i ty konflikty trošku vyhroceněji, než by tomu bylo, pokud by takovou chorobou netrpěla."
