Někteří muži nestárnou

V dobách jeho největší slávy, tedy zhruba kolem zlaté medaile z olympiády v japonském Naganu v roce 1998, ho mnozí chtěli dokonce vidět na Hradě, když se mu naopak nedařilo ozývaly se hlasy, které ho posílaly do důchodu. Hokejový brankář Dominik Hašek několikrát končil svou bohatou kariéru, přesto hraje dál i ve svých šestačtyřiceti letech a po sportovní stránce se mu daří.

Dominik Hašek ve čtvrti Sokolniky, foto: Lenka Kabrhelová

Podle encyklopedie se Dominik Hašek, rodným příjmením Kaštánek, narodil 29. ledna 1965 v Pardubicích. S hokejem si začal v šesti letech, v osmnácti se stal nejmladším reprezentačním brankářem v historii Československa. Do severoamerické Národní hokejové ligy odešel v roce 1990 a hrál postupně za Chicago Blackhawks, Buffalo Sabres, Detroit Red Wings a Ottawa Senators. S Detroitem dvakrát vybojoval Stanley Cup. Haškovým největším reprezentačním úspěchem je zisk zlaté medaile na olympijských hrách v japonském Naganu v roce 1998. V NHL je také šestinásobným nositelem Vezina Trophy, tedy ceny pro nejlepšího brankáře této soutěže, a dvojnásobným vítězem nejprestižnější individuální hokejové trofeje Hart Memorial Trophy, což je cena pro nejužitečnějšího hráče NHL. Nikdy se však nestal mistrem světa. To by teoreticky ještě mohl dohnat, protože současný trenér národní reprezentace Alois Hadamczik nevylučuje, že by ho mohl i v šestačtyřiceti letech povolat. Nechal se slyšet, že s ohledem na současné vynikající výkony opory moskevského Spartaku zvažuje možnost pozvat Dominika Haška na dubnové České hokejové hry, které budou posledním dílem série Euro Hockey Tour a zároveň ostrou přípravou na světový šampionát na Slovensku.

V Rusku se Dominik Hašek uvedl docela dobře a chytá spolehlivě. Během nedávného krátkého zastavení doma poskytl obsáhlý rozhovor České televizi, v němž celkem kladně zhodnotil svou pozici v moskevském klubu:

"Já myslím, že ta pozice se nějak markantně nezměnila od začátku až do dneška. Přišel jsem jako hvězda světového hokeje, jsem tam jeden z mužstva a nechci mít žádná privilegia, protože to nikdy nedělá dobře mužstvu. Nikdy, když tam někdo něco extra, když se může na něco vymluvit. Já mám to, že trénuji jednou denně, ale to jsem řekl od začátku, že v mých letech nebudu chodit dvakrát denně na led. Ale ta pravidla jsme si určili už před sezónou, ne že bych v sezóně říkal, že to a to nebudu dělat. To je jediné výjimečné, ale jinak prakticky dělám všechno to, co ostatní kluci, co ten druhý brankář, aby to prostě klapalo. Bohužel ze začátku nám to nešlo, ale to jsou věci, které se někdy stávají a postupně během sezóny se to zlepšovalo, ať moje výkony, nebo výkony mužstva. A teď mám radost z toho, že jsme se dostali do play off, protože kdyby se mě někdo zeptal kolem Vánoc, tak bych po pravdě odpověděl, že šance je tak malá, že tomu prostě nevěřím. Ale jeli jsme to své, pořád jsme bojovali a dneska jsme tam, no."

Srovnání Kontinentální hokejové ligy v Rusku se severoamerickou NHL podle Dominika Haška trochu pokulhává:

Dominik Hašek, foto: Lenka Kabrhelová

"To je vynikající soutěž, opravdu. Možná by se tři, čtyři mužstva neztratila ani v NHL, i když to jsou věci, které se nedají porovnávat, protože se jedná o úplně jiný hokej především díky tomu, že se hraje na o hodně větších kluzištích. Takže srovnat v tomto směru NHL s KHL je trošičku složitější. V každém případě jsou tam vynikající hráči, co se týče bruslení, co se týče techniky, umějí to samé, jako kdekoliv na světě ti nejlepší hráči, ne-li víc. Přesto však musím říct, že NHL, už tou tradicí a celou tou aurou kolem ní, Stanley cup, je přece jen trošičku dál. Jako nejsměrodatnější řeknu to, že v NHL je průměrná návštěva zhruba 18 tisíc lidí, pochopitelně někdy přijde jenom deset tisíc, někdy 22 tisíc, někdy ale také na otevřený zápas 60 tisíc. V KHL přece jen jsou mužstva, jako třeba Riga nebo Petrohrad, kde chodí přes 10 tisíc v průměru na zápas, ale jsou mužstva jako bohužel třeba naše, kdy na zápas přijde jenom 3 tisíce lidí. Teď chodí trochu víc, je to lepší, ale přece jen ta návštěvnost v NHL a v KHL se nedá srovnat. Prostě kdo zažil NHL, ten musí říct, že je to nejkrásnější a největší show na světě."

Díky dlouholetým zkušenostem Dominika Haška netrápí v Rusku ani dlouhé přelety za soupeři v KHL, ani pověstmi opředená "báza":

Dominik Hašek, foto: Lenka Kabrhelová

"V Čechách nebo v Americe bylo zvykem, že když se jezdí na zájezdy, tak tam je mužstvo pohromadě, což je pochopitelné. V Rusku je zvykem, že i když hraje mužstvo doma, trenér je vytáhne někdy večer, aby si s nimi dal mítink, společnou večeři, aby spali společně a připravovali se na zápas další den. Pro nás, kteří jsme hráli hokej jinde v Evropě nebo v Americe, je naprosto nepochopitelné, proč? Protože nikde se člověk nepřipraví lépe než ve své posteli, ve svém domově. Pro mne to je to nejhorší, co může být, když mě někdo vytáhne někam do cizí postele, s cizím polštářem, a tak dále. Prostě nepochopitelné! Ale v Rusku je to tradice, berou to tak, že to je lepší, když je mužstvo pohromadě. Naštěstí musím říct, že poslední trenéři, které teď máme, tu 'bázi' nepropagují a můžeme si dělat, co chceme, respektive můžeme se vyspat ve své posteli. Nikdo se nemůže připravit lépe než když spí ve svých."

S dosavadním působením ve Spartaku Moskva je Dominik Hašek zatím spokojený:

"Já jsem spokojený, když mužstvu se hraje dobře. Já jsem tam přišel hrát hokej, mým cílem je hrát co nejlépe. Člověk si to vždy chce užívat, protože neví, jak dlouho to ještě bude hrát. Já si to užívám jen když se mi daří, respektive když mužstvu se daří. To je super, to si to užívám. Když ne, tak jsem smutný. Ale to k tomu patří. Zase když je člověk naštvaný a smutný, když se nedaří, tak si pak o to víc cení okamžiků, když se mužstvu daří a hraje se dobře."

Některé hokejové zvyklosti fungují podle Dominika Haška i v Rusku. Se spoluhráči občas zajdou i na pivko:

"Určitě. Navíc v Moskvě se nehraje back-to-back, ve dvou dnech dva zápasy, takže vždycky tam je minimálně den volna. S klukama z 90 procent, pokud atmosféra není taková, že každý raději někam zaleze, což se už také párkrát stalo, jdeme přímo tam, kde bydlím. Mám tam v okruhu 300 metrů čtyři sushi restaurace, a jedna z nich je oblíbená. Většinou tam jdeme na sushi, mají tam i Budvar, nebo jak tomu říkají, i japonské pivo, i ruské, takže tam si člověk vždycky vybere. Někdy zajdeme s klukama do Českého domu, a bychom si dali české pivo ke kačence, ale toho času moc není. Když bylo léto, bylo hezky, tak jsme se stavili třeba i na Rudém náměstí, zašli jsme na koncert, ale teď v zimě se opravdu třikrát, čtyřikrát týdně hraje, hodně se cestuje, a na nic jiného moc toho času není, no."

Na otázku, co dál, Dominik Hašek v České televizi odpověděl:

"Jednoznačně teďka reprezentovat dobře Spartak Moskva. Já bych to hrozně rád s ním dotáhl co nejdál. Na druhou stranu jsem realista, těch pět, šest mužstev, to by musela být hodně velká náhoda, kdyby se nám podařilo přes ně přejít někam dál. Každý, kdo rozumí ruské lize a sleduje to, ví, a ani já jsem se nikde nedozvěděl, že bychom patřili k favoritům, ale o to více můžeme překvapit, a já se chci na to soustředit co nejlépe. Vím ale, na co narážíte - na národní mužstvo. Pojedu, pokud budu pozvaný od trenéra Hadamczika, na příští akci. Uvidím, jak budu chytat, jak se budu cítit, jaké budou mít trenéři plány, a podle toho se rozhodnu. V žádném případě neplatí, že bych nechtěl reprezentovat. Já bych rád reprezentoval, rád bych uspěl, ale musím se na to cítit a musím ještě cítit, že tomu mužstvu něco sám dám. A v tom případě budu rád reprezentovat. Pokud ne, anebo trenéři si to nebudou přát, no tak nic, tak pojedu na dovolenou."