Umělci připomínají poslední důl na Kladensku
Nejen tradiční umění, ale průmyslová architektura patří k hodnotám, které umělci a uměnímilovná veřejnost chrání. Občanské sdružení Arteum v těchto týdnech sleduje demolici posledního uhelného dolu na kladensku - dolu Schöller. Těžní věž ovšem přežila svou smrt - vzdoruje demolici, na konci listopadu se ji podle plánů nepodařilo srazit. 6. prosince v podvečer se proto stále u její paty sešli sympatizanti hornických tradic, aby si připomněli historii místa.
"Ta parta byla bezvadná, kamarádská, to bylo něco jako na vojně. V jiných zaměstnáních to není takové jako na šachtě. Tam i když si vynadáte, i když se mluví sprostě a jeden druhého pošle až někam, tak víš, že kdyby se ti udělalo ouvej, tak že tě dva chytnou a v tu ránu seš odtamtud venku. Jak to měli mušketýři: všichni za jednoho, jeden za všechny, tak tam to bylo to samé. Ta parta byla úžasná..."
"My jsme chtěli vzdát pietu za 'Šelerku', protože si myslíme, že je to prostě vzpomínka na havíře. Popovídali jsme si tam, uvařili svařák, kluci z mladé generace, kteří už nemají táty horníky, nacvičili staré hornické písně a ty tam zazněly. Tak to může zůstat ve vzpomínkách mladých lidí, kteří tuhle práci nezažili."
Myslíte, že by se důl Schöller měl v nějaké podobě zachovat?
"Zůstane tam drobná těžní věž. Na dole Schöller byly dvě těžní věže, jedna moderní a jedna asi z roku 1906 a ta je prohlášená za technickou památku. Ještě se nám podařilo prohlásit těžní stroj, ten souvisí přímo s tou těžní věží, ten je taky památka. Takže tyto dva objekty tam zůstanou a všechny ostatní objekty už nebudou, bude tam holá planina. Známe to z dolu Tuchlovice, kde opravdu nezůstalo z obrovského areálu nic. Já jsem před dvěma lety napsala článek, že by moderní velká těžní věž na dole Schöller mohla být rozhlednou, protože je to nejvyšší bod na Kladně, je to trošku z ruky, je to do přírody, je tam spousta turistických tras i cyklostezek, a věřila jsem, že tenhle nápad někoho může bavit. Ale mrzí mě, že tomu tak není. Schöllerská moderní těžní věž stát nebude."
"Především jsou to jedinci, kteří se začnou zajímat o jednotlivé stavby. A ti se buď sami za sebe rozhodnou požádat ministerstvo kultury o prohlášení určité stavby za technickou památku a nebo požádají jiné instituce. V případě Šelerky je to třeba Klub přátel hornických tradic a hlavním organizátorem celé akce je Tomáš Voldráb."
Co vás jako absolventku výtvarných oborů sklo a design, věnujete se i fotografii a termofotografii, co vás přivedlo k průmyslové architektuře?
"Tak jednak jsem se přistěhovala do Kladna, nejsem místní rodák, a to vás časem přivede k tomu, že začnete sledovat, co je v místě, kde žijete, pozivitního a co negativního, co by se dalo zlepšit. Nejhorší je asi apatie a nezájem o své okolí. Takže jsem se zamilovala do industriální architektury. Objevila jsem důl Mayrau, kde se konaly různé kulturní akce. Posledních devět let jsem tam dělala různé výstavy, koncerty a workshopy. Teď už tam nepracuju, ale jsou jiné objekty v Kladně, které trošku oživujeme."
Vaše snaha musí narážet na obrovské nepochopení zejména u těch, kdo pod památkami vidí zejména pozemky a možnosti jejich jiného využití. Máte s tím problémy?
Jaké jsou vaše další osobní umělecké aktivity?
"Já teď připravuju výstavy svých termosnímků kladenských hald, protože teď je ideální počasí, je zima, na zkoumání hald jinak, jak je nevidíme. Protože ony ty novější haldy pořád prohořívají. A díky termokameře je možné vidět, jak to pod zemí vypadá, jak to tam žije. Pro mě je to trochu poukaz na to, aby se lidé snažili dívat hlouběji, ne jen po povrchu."
Příběhy horníků z kladenska zaznamenala Renata Malá. Z jejích nahrávek pochází i použitá ukázka. Malá je nyní zpracuje a dá jim literární formu, aby mohly v příštím roce vyjít i knižně. Také tímto způsobem chce autorka přispět k zachování paměti jedné zanikají profese.
