Návštěvníci Podkrušnohorského muzea si připadají jako v dole

Chrápající permoník, záchranářské zařízení, unikátní sbírka kahanů a těžební stroj, který funguje i po sto letech - to vše najdete v Podkrušnohorském technickém muzeu v severočeském Mostě.

Podkrušnohorské technické muzeum najdete v areálu bývalého hlubinného dolu Julius III v Kopistech nedaleko Mostu. Unikátní muzeum je spíše technický skanzen a také kulturní památka. Součástí expozice je štola, která ukazuje, jak vypadalo hlubinné dolování uhlí.

Foto: www.ptm.cz

"My jsme se teď ocitli v prostorách, které jsou imitací skutečného hlubinného dolu. Pochopitelně je to namačkané na malý prostor. Ty naše různé dopravníky tady pouštíme návštěvníkům. A aby zvukový efekt prostředí hlubinného dolu byl dokonalý, tak se rozběhne i ventilátor separátního větrání, které odvětrává slepá důlní díla. Takže já to všechno rozběhnu. A bude tu kravál..."

Jak dokázal náš průvodce Josef Gertner, veškeré stroje tu jsou funkční. Špunty do uší se však nenosily, protože při práci v dole je třeba naslouchat okolním zvukům. Kromě dopravníků jsou ve štole i různé vozíky, ten nejstarší pochází z přelomu 19. a 20. století. Ale co tu dělají u stropu jakési truhlíky na kytky? Omyl, jak jsem se dozvěděla, ve štole si nepěstují květiny, ani žampiony, ale jedná se o protivýbuchovou uzávěru. Ta zabraňuje přenosu případného výbuchu z jedné části dolu do druhé.

"Ve své jednoduchosti je to v podstatě geniální řešení. Je to tvořeno korýtky, která jsou vyrobena z tříštivé umělé hmoty a jsou naplněna vodou. Tlaková vlna narazí na tu protivýbuchovou uzávěru. Ta korýtka roztříští, vznikne vodní mrak a jeho účelem je zchladit teplo výbuchu."

Kdyby došlo k výbuchu, tlaková vlna se sice šíří dál, ale teplo výbuchu už uhelný prach nezapálí. O tom, že protivýbuchové uzávěry fungují, se tu horníci v minulosti bohužel přesvědčili i v praxi. Když ve štole poodejdeme kousek dál, zarazí nás zvláštní zvuk. Jako by tu někdo chrápal. A opravdu, mají tu i malého permoníka.

"Pověsti říkají, že permoníci skutečně byli zlí, horníkům nepomáhali. Ti jim nosili všelijaké úplatky, nejčastěji ve formě tabáku, který si havíři, co tomu nevěřili, brali. Ti hloupí ho tam nosili."

Uhlí se ve zdejším dole vyváželo na povrch těžním parním strojem z roku 1891. Ten je také nejcennějším exponátem muzea.

"Byl vyroben firmou Breitfeld - Daněk v Praze v roce 1891. Když vezmete v potaz skutečnost, že tento důl ukončil těžbu v roce 1991, čili přesně po sto letech, tak tento výrobek českých rukou snese maximální obdiv."

První velkou opravu stroj prodělal v roce 1986 - po 95 letech své činnosti. Nebyl porouchaný, jen došlo k opotřebení válců. Těžní jáma tu byla hluboká 188 metrů. Klece na vozíku byly patrové a do každého patra se vyšel jeden vozík s jednou tunou uhlí. O tom, že je naloženo, se strojník dozvídal nejdřív pomocí úderů na zvon, později světelnou signalizací.

Podkrušnohorské technické muzeum nabízí i expozici věnovanou náročné práci báňských záchranářů. Je tu unikát, zařízení, které bylo vyrobené v jediném kusu a zřejmě je i jediné na světě - vyprošťovací souprava zavalených osob v komorových porubech.

"Tohle je skutečné zařízení, které bylo použito celkem 10krát a zachránilo 15 lidí. Bylo použito v tomto dole, pokud byl v provozu. Měl jsem to problematické potěšení být u toho, když jsme toho pracovníka zachraňovali. Byl živ a zdráv, jak se říká."

Vyprošťovací souprava je vlastně jakýsi plechový komín, který se k zavaleným dostane pomocí hydraulického válce.

"A tam zpravidla, jakmile se to dostane do volného prostoru ten pracovník na nic nečeká, hupne do toho potrubí a je venku,"

dodal Josef Gertner. V současnosti je v provozu už jen jeden hlubinný důl Centrum. Uhlí se na Mostecku hlubinným způsobem dobývalo přes 300 let a bylo tu přes 1600 hlubinných dolů. Muzeum nabízí i věrný model šachty Humboldt, který vyráběl deset let modelář Vlastimil Pavlín. Ukazuje, jak to tu vypadalo v roce 1932.

"Už jsme tu měli několik návštěvníků, kteří si to pamatují a měli jsme tu i návštěvníka, který v té hornické kolonii bydlel. Kolonie to bylo takové "luxusní" bydlení. Rodina obývala zpravidla jednu místnost. Údajně to byla kolonie, která byla velice moderní, protože tam na dvoře měli společnou prádelnu. Nic z toho nezbylo. Je tam jediná betonová deska na jámě, jinak z toho není nic."

Muzeum nabízí i unikátní sbírku hornických nástrojů. Sbíječka je tak těžká, že se mi ji vůbec nepodařilo zvednout. Je tu i sbírka kahanů. Jeden z nich vypadá opravdu staře, co to je, ptám se Josefa Gertnera.

"Tzv. freiberská lampa. To je oficiální název, ale v Čechách se tomu říkalo kukuč. Původně se v nich svítilo lojovými svíčkami. Já, protože jsem se tomu celý život věnoval, nechápu, jak někdo při světle lojové svíčky mohl dělat."

Jsou tu i bezpečnostní lampy - pomocí benzinového plamene se poznalo, zda je v dole metan nebo oxid uhličitý. Dolování sebou bohužel přináší i výbuchy a důlní katastrofy. Jedna z místností muzea připomíná i jejich oběti.

Foto: Podkrušnohorské technické muzeum, www.ptm.cz