O tom, zda se obchodníkovi daří, může rozhodnout i výkladní skříň

Chodíme kolem nich, a často je ani nevnímáme. Nebo se naopak loudáme ulicemi a u mnohé z nich se zastavíme. Jde o výlohy a výkladní skříně obchodů. V jejich aranžování byli Češi mistry už za první republiky a u výloh Domu módy se Pražané tlačili, i když jinde se vystavovaly jen portréty V. I. Lenina nad mísou umělohmotných špekáčků. V dnešní konkurenci obřích nákupních center a značkových butiků právě výloha často rozhodne, zda zákazník do obchodu vůbec vejde. Dobře naaranžová výkladní skříň má proto nemalý ekonomický dopad a obchodníci si to uvědomují. Kdo jsou ale ti, jejichž nápad a kreativita zákazníky přiláká? A kde se svému oboru učí? Na to se Milena Štráfeldová zeptala Zdenky Hrubešové z Integrované střední školy v Náhorní ulici v Praze, kde se mladí aranžéři připravují:

Integrovaná střední škola v Náhorní ulici, foto: www.ssnahorni.cz

Pro mne osobně to je trošku záhadný obor. Samozřejmě vím, že se výlohy upravují, že aranžéři dokonce i bývali prestižní povolání, ale nevím, zda tomu tak je ještě dnes. Když se podívám do mnohých výloh, tak bych řekla, že se jich ruka aranžérova dlouho nedotkla. Jaká je tedy praxe?

"Obor aranžér zajišťuje Středisko praktického vyučování prakticky od roku 1990. Navazujeme vlastně na učební obor, který se tu učil ještě před rokem 1989. Určitě, když se vrátím třeba i do 50. let, tady byla obrovská tradice v aranžmá. A česká aranžmá byla ve světě velmi uznávaná. Aranžéři jezdili na výstavy a jejich um a jejich kreativita byla velmi uznávaná."

Pokud vím, tak dokonce dostali nějaké mezinárodní ceny...

Ukázka ze školních prací, foto: www.ssnahorni.cz

"Určitě. Tam určitě bylo velké ocenění. A naše zařízení se snaží tento obor stále vyvíjet i s moderními technologiemi. Chceme, aby se tu ten obor zachoval, protože když se podíváme do výkladních skříní a vidíme, že je dělají neprofesionální pracovníci, tak je to opravdu znát."

Kolik aranžérů vlastně vychováte?

"Každý rok přijímáme třídu, to znamená třicet studentů. Musím po pravdě říci, že s některými studenty se rozloučíme. Tak v průměru bych řekla, že to je kolem osmdesáti, pětaosmdesáti studentů ročně."

Z malířského kurzu, foto: www.ssnahorni.cz

Jaké musí mít předpoklady, abyste je přijali?

"Protože to je studijní obor, tak studijní předpoklady se pohybují kolem průměru dvě celé. Pro nás je ale důležité, aby měl vztah k práci, k dovednostem, aby opravdu ten obor chtěl dělat. To znamená, že my přijímací řízení orientujeme spíše po výtvarné stránce, zda prošel nějakou přípravou na základní škole. To jsou ty tzv. lidušky, kde se učí výtvarnou východu, keramiku, prostě pracovat rukama. A na to se my tady snažíme navazovat."

A co se tedy u vás učí za předměty?

"V té odborné linii je to především obor propagace, aranžování, písmo. Potom také dějiny umění, abychom propojili různé směry, a samozřejmě historii. My jako praktici na tyto znalosti navazujeme v těch dovednostech."

Do jaké hloubky mohou v těch předmětech jít? Dějiny umění nebo písmo jsou přímo vysokoškolské obory. Co se vlastně sami během těch tří let naučí?

Ukázka ze školních prací, foto: www.ssnahorni.cz

"To je dáno vzdělávacím programem a ten nám trochu víc rozvazuje ruce. My můžeme v deseti, dvaceti a možná i více procentech připravit program, ušít ho přímo na potřeby našeho zařízení. V dějinách umění je to takový průřez. Samozřejmě se učí jednotlivé slohy, propojení aranžmá i z hlediska materiálu, surovin a podobných věcí. Na učební obor je to poměrně hodně náročné."

Do jaké míry je tento obor otázkou určitých pravidel a řemesla a nakolik tam třeba mohou uplatnit nápad, nějakou volnou tvorbu?

"V naší výuce odborného výcviku dáváme hodně na nápad a na kreativitu, opravdu. Snažíme se, aby děti měly poměrně dost volnou ruku, aby se tu opravdu realizovaly. A využíváme i moderní technologie, počítač, digitální fotografie."

Jak ta práce konkrétně vypadá? Řekněme, že dostanou zadání a mají udělat výlohu. A pak záleží zcela na nich, jak na to půjdou? Nebo mají nějaká omezení?

"Ty úkoly realizujeme jednak v tzv. ročníkové práci. To jsou přesně zadané celky, které musí splnit za první, druhý i třetí ročník. Základní dovednost prvního ročníku je silonování, zavěšování, poznávání prostoru a toho, co do toho prostoru přijde."

A když přeskočíme: jak vypadá výsledek třetího ročníku?

"Závěrečná práce - tady se neskromně musím pochlubit, protože ta závěrečná praktická zkouška v jiných zařízeních, kam jsem byla pozvána, se realizuje v učebně. Student si vylosuje určité téma a vyaranžuje výkladní skříň. Tím v podstatě praktickou zkoušku absolvuje. Naše zařízení má prioritu v tom, že jsme se rozhodli, že v dílně jsme v podstatě celé tři roky. Tři roky se tam studenti učí. A my bychom chtěli jejich práci prezentovat směrem ven, abychom mohli říct, že ten člověk je připraven a může se živit jako aranžér. Takže realizujeme výkladní skříň naostro tak, jak si kdo vylosuje. Dostane adresu a musí si od začátku do konce celou výkladní skříň připravit."

Vy jste řekla klíčové slovo uživit. Jaká je budoucnost aranžérů, když úspěšně složí zkoušku?

"Jsme v 21. století a je pravda, že konkurence je obrovská a učební obor aranžér má teď trochu problémy. Ale já jsem optimista, protože se domnívám, že pokud někdo opravdu má možnost vidět laickou nebo odborně zvládnutou výkladní skříň, musí dát přednost té odborné. Domnívám se, že naše děti se uživí."

Státní Integrovaná střední škola Náhorní přijímá přihlášky do učebního oboru aranžér do 30. listopadu 2010. Od 11. do 14. ledna tu jsou Dny otevřených dveří.