Z krajanského tisku
Vláda nesouhlasí se senátním návrhem, podle něhož by odškodnění obětí komunistického režimu mohli získat i pozůstalí, kteří žijí v zahraničí a nemají české státní občanství. Uvádí to Nový domov z kanadského Toronta. Jednorázové odškodění navrhl Senát s tím, že takových případů by nebylo více než sto.
Vláda nesouhlasí se senátním návrhem, podle něhož by odškodnění obětí komunistického režimu mohli získat i pozůstalí, kteří žijí v zahraničí a nemají české státní občanství. Uvádí to Nový domov z kanadského Toronta. Jednorázové odškodění navrhl Senát s tím, že takových případů by nebylo více než sto. Místopředseda Senátu Jiří Liška uvedl, že jde převážně o německé vdovy. Průměrná částka odškodnění představuje zhruba 170 tisíc korun.
Pro státní rozpočet by to znamenalo náklady ve výši zhruba 17 milionů korun. Podle ministerstva spravedlnosti, které senátní návrh připomínkovalo, by však tato částka zatížila mandatorní výdaje státu a navíc by byla diskriminační. Dosud mají na odškodnění nárok oběti komunistického režimu nebo účastníci protikomunistického odboje, dále jejich manželé a manželky, případně děti. Podmínkou je ale české občanství, připomíná Nový domov.
Týdeník české krajanské menšiny v Chorvatsku Jednota v obsáhlém článku připomíná konferenci zahraničních Čechů, kterou počátkem září v Národním muzeu v Praze uspořádal Mezinárodní koordinační výbor zahraničních Čechů. Jejím hlavním tématem byla kultura, která pomáhá krajanským komunitám ve světě i po generace udržovat českou identitu. Své aktivity zde představily krajanské spolky z řady zemí Evropy i ze zámoří. Konference podle týdeníku Jednota potvrdila, že kultura je nejen společným jmenovatelem všech Čechů, domácích i zahraničních, ale navíc stírá rozdíly i mezi tzv. starokrajany a novějším exilem.
A zdá se, píše Jednota, že ze zkušeností starších krajanských komunit, které si jazyk, identitu a české tradice dokázaly uchovat i po několika staletích, by mohly čerpat i mladší komunity, ať už jde o politickou emigraci nebo o prostý odchod do ciziny za prací nebo za studiem. Předsedkyně Svazu Čechů v Chorvatsku Lenka Janotová v závěrečné debatě uvedla, že poprvé odchází z konference s pocitem, že si krajané, Česká republika a exil začínají rozumět.
O stejné konferenci v Praze informují i Vídeňské Svobodné listy. Připomněly, že konference letos poprvé udělila ocenění za dlouholetou práci pro krajanské komunity, za péči o české kulturní dědictví v zahraničí a za budování dobrých vztahů mezi zahraničními Čechy a Českou republikou. Získaly ho například Helena Basler z Vídně, Fanynka Husáková z Rijeky, Vlastenka Krišan ze srbské Bele Crkve, Helena Miškufová z Košic nebo Ludmila Muchina z Kyjeva, která zastřešuje různé krajanské aktivity na Ukrajině. Několikrát se na konferenci mluvilo o jednom z novějších projektů vzdělávání dětí českých krajanů, o České škole bez hranic. Tato výuka probíhá už v řadě měst Evropy, ale i v Austrálii. Chystají se i další pobočky. V závěrečné debatě účastníci konference zdůraznili, že by si krajané zasloužili větší zastoupení na české politické scéně. Vyjádřili to v dopise premiérovi a ministru zahraničí, v němž navrhli, aby například při úřadu vlády působil zástupce zahraničních Čechů, který by mohl koordinovat činnosti jednotlivých ministerstev a úřadů v krajanské problematice.
Čechoaustralan přináší dva rozdílné názory na otázku, která dodnes silně rozděluje českou veřejnost nejen doma, ale i v zahraničí - a to, zda bratři Mašínové jsou hrdinové protikomunistického odboje nebo vrazi. Významný představitel poúnorového exilu v Kanadě Josef Čermák pohled na Mašíny jako hrdiny relativizuje a připomíná, za jakých okolnosti při svém útěku na Západ zabili celkem šest lidí. "Národ, ke kterému patříme, hledal svoji velikost v oblasti mravních hodnot. Patřili k nim například Jan Hus, Petr Chelčický nebo Karel Havlíček Borovský," píše Čermák.
Nalézt mezi nimi bratry Mašíny se autorovi nepodařilo. Na tento článek kriticky reaguje současný předseda kanadských spolků Miloš Šuchma. Uvádí, že Mašínové přijali rukavici hozenou komunisty k třídnímu boji a rozhodli se proti tyranii v tradici svého otce bojovat. Uzavírá tím, že národu, který si neváží svých hrdinů, hrozí, že nebude mít žádné, až je jednou bude skutečně potřebovat.