Když se blížíte k Chelčicím, vidíte ovocné sady. Zdejšímu regionu se proto říká Zahrada jižních Čech. Kromě velké pěstitelské tradice, je známý i středověký myslitel Petr Chelčický, jehož dílo se dodnes zachovalo a v Chelčicích mu postavili památník.
Památník Petra Chelčického, foto: autorka
Památník Petra Chelčického byl vybudován v bývalém historickém špýcharu, nebo-li sýpce přímo v centru Chelčic. Muzeum je uvnitř velmi netradiční - vše tu najdete v sítích, prozradila podobu památníku průvodkyně Klára Kavanová - Mušková.
"Přišel na ni architekt Petr Kovář, který učí na architektuře v Praze a je to taková symbolika. Stěžejní dílo Petra Chelčického se jmenuje Síť víry pravé a proto i když je prostor malý, vyšla z něj krásná myšlenka, architekt vše instaloval do modulu sítí. Třeba tento stůl, který nemá nohy, stojí a hýbe se. Všechno je to myšlenka sítí víry a ty sítě prostupuje světlo a prostor."
Socha Petra Chelčického, foto: autorka
Památník tak není zahlcen panely nebo vitrínami. Velká část je věnována právě Petru Chelčickému, který prožil v Chelčicích podstatnou část svého života. Stal se přívržencem reformního hnutí, žádající obrodu církve. Té ale nakonec přestal věřit, upnul se k Bibli a Novému zákonu. Když vypukly po roce 1419 boje mezi přívrženci kalicha a stoupenci krále Zikmunda, vyzýval Petr Chelčický bojující strany, aby se držely učení Krista a nesahaly k násilí ani na svoji obranu. Chelčickému se proto také říká 'český Gándhí'. Je mu věnován i jeden obraz Slovanské epopeje od Alfonse Muchy.
Klára Kavanová - Mušková, foto: autorka
"Tam je vidět, jak Chelčický uprostřed prochází zhrzený po bitvě, kde jsou samé mrtvoly, a vrací se zpět symbolicky do Chelčic. Sem za ním přijel například Petr Payne, nebo následovník Wyclifa z Anglie přijel sem, a ten Chelčický už nikam nechodí a píše tu Postilu a Síť víry, proto je tu opět síť, která se odráží na zeď a je tam i náš nejvzácnější exponát ze 17. století - prvotisk Sítě víry."
Psát začal Chelčický hlavně poté, co jeho výzvy k odložení zbraní skončily nezdarem. Odmítl i tehdejší uspořádání společnosti a to ve svém spise 'o trojím lidu'. Kladl důraz na individualitu, rovnost lidí a jejich podřízenost pouze Bohu. Do dnešní doby se dochovalo na 50 Chelčického spisů. Všechna díla jsou psaná česky a jsou považována za skvost středověké literatury. Přesto se o samotné osobě Chelčického dochovaly jen kusé informace, dokonce není jasná ani jeho identita. Nevíme ani, kdy se přesně narodil uvedla Klára Kavanová - Mušková.
O trojím lidu
"Neví se, jestli opravdu pocházel z Chelčic. Třeba prvorepublikový historik Petr Bartoš říká, že se jednalo o Petra Záhorku ze Záhorčic, což je asi kilometr daleko. Ale to není podstatné, protože pro středověkou literaturu je úžasné to, že se ty spisy dochovaly, že se našly. Museli jsme složitě žádat třeba do pařížské Národní knihovny nebo do Klementina nebo do Pražské kapituly, ale hlavní je, že se to dalo dohromady do tohoto památníku a že se nám podařilo udělat jediný památník Petra Chelčického v Čechách."
Přitom byl Chelčický málem zapomenutý. V pobělohorském období se o něm mluvilo jen jako o autorovi zakázaných knih. K oživení zájmu přispěl v polovině 19. století František Palacký, který věnoval Petru Chelčickému ve svých Dějinách obdivný 20ti stránkový medailon. Vysoko ho vyzdvihoval i prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Památník byl slavnostně otevřen v letos v květnu a v září se tu konaly Dny Petra Chelčického. Jak uvedla Klára Kavanová - Mušková, zájem byl veliký.
"Bylo vidět teď 4. září, že lidé i z Ameriky nelenili a koupili si letenku, že je ta historie zvlášť u baptistů nebo Jednoty bratrské zajímala. Tak z toho jsem měla radost, že to smysl má."
Petr Chelčický má tady na návsi sochu. Jaká byla její historie?
Slavnostní odhalení pomníku P. Chelčického v Chelčicích 22. září 1946
"Je od Jana Vítězslava Duška, táborského sochaře. Byl tu úžasný spolek Petra Chelčického. Byl to prvorepublikový spolek a i za druhé světové války nelenili a objížděli okolní vesnice a hráli tam ochotnická představení a z těch výtěžků zaplatili sochu. Ještě se z té doby dochovala kronika, i můj děda a praděda tam byli. Vybrali mnohem víc, než stála ta socha. Chtěli také udělat nějaké muzeum, bohužel se jim to nepodařilo. V roce 1950 jim majetek vzal Svaz mládeže a skoro všichni pamětníci se shodli, že ten majetek během jednoho roku promarnili."
Kostel sv. Martina v Chelčicích, foto: autorka
Proto je památník Petra Chelčického pro místní také jakési zadostiučinění předkům. A jak dodává starosta Chelčic Jiří Iral, podařilo se ho spolu s bývalou farou zprovoznit neuvěřitelně rychle.
"Někdy v roce 2008 jsme získali nemovitosti do majetku a měli jsme štěstí, že byly k dispozici vhodné dotační tituly Obě nemovitosti jsme začali rekonstruovat. Nejdřív špýchar a pak faru. Tam jsou teď chráněné dílny pro klienty s různými postiženími."
V památníku si na své přijdou nejen badatelé, ale i děti. Jsou tu pro ně připravené třeba středověké oděvy, které si mohou vyzkoušet, poznávat zrní, které se pěstovalo v době Petra Chelčického nebo třeba zkusit, jak se ve středověku psalo brkem. A kdo si chce udělat hezký výlet do okolí, může se vydat čtyřřadou alejí, která se dochovala pouze v Chelčicích a na Kuksu. Vede až do poutního místa Lomec, kam se vydáme příště.
