Do oblíbených výletních restaurací Pražanů zve své návštěvníky Muzeum hlavního města Prahy. Kam tedy především v minulém století Pražané vyráželi?
Zahradní restaurace U přístavu v Malé Chuchli, rok 1925
Pokud si chtěli lidé odpočinout a zároveň zůstat ve městě, měli několik možností. Oblíbené byly restaurace na vltavských ostrovech, chodilo se do Stromovky nebo na terasy na Barrandově. Velký rozkvět výletních restaurací nastal v meziválečném období, říká autor výstavy Tomáš Dvořák:
Zbraslav - Závist. Pohled na výletní restauraci ve vile Zalužanka (hotel Chlad) a železniční trať Praha - Čerčany, pražskými výletníky velmi oblíbenou a nazývanou Posázavský pacifik, kolem roku 1926
"Zejména se to týká okolí Prahy, protože jak se Praha zvětšovala, měnila se ve fungující a skutečně velké velkoměsto. Vznik tzv. velké Prahy zase podmiňoval růst jejích obyvatel a Praha ´produkovala´ velké množství výletníků, kteří o volných dnech vyráželi ven, jak se říkalo ´ven z dusné Prahy, nadýchat se čerstvého neotráveného vzduchu´, tak podobně zněly ty dobové slogany."
V okolí Prahy tak vyrůstaly podniky, které bychom vlastně mohli nazvat pražskými výletními restauracemi, přestože ležely třeba desítky kilometrů za metropolí. Nicméně jejich existence byla založena právě na tom, že je navštěvují výletníci z Prahy. Do vzdálenějších míst jako byly Štěchovice, Slapy nebo Zbraslav, která už dnes je součástí Prahy, se jezdilo např. parníkem nebo vlakem. Vyzkoušet si to můžete i v expozici.
Hodkovičky - Zátiší. Zahradní restaurace Josefa Rytíře na pohlednici z počátku 20. století
"My jsme skutečně ve vlakovém kupé, které je z dob dávno minulých. My jsme celkem s potěšením mohli využít sbírky kolegů z technického muzea, kteří nám poskytli přímo autentické lavice, asi tak sto let staré. Nacházíme se tady proto, abychom si připomněli výlety z Prahy vlakem. Množství fotografií, které jsme získali, jsme nechtěli ukazovat jenom tím, že je vytiskneme a vylepíme, ale rozhodli jsme se, že je ukážeme jako souslednosti obrázků restaurací, do kterých se mohl cestující dostat, když vyrazil určitým směrem. Podle těch směrů jsou ty obrázky seřazeny. Ty nejoblíbenější trasy, jako byla např. ta kolem Sázavy. Posázavský pacifik je tady představen dokonce tak, že se dá tahat za záchrannou brzdu a pokaždé se změní jeden ten obrázek a pokaždé popojedeme trochu dál, z Braníka až někam do Jílového, a vidíme obrázky restaurací před 100 lety."
Holečkova restaurace U české koruny u obory Hvězda v Liboci, druhá polovina 20. let 20. století
Do všech oborů podnikání tvrdě dopadly změny po únoru 1948. Nevyhnuly se ani restauracím.
"Většinou byly nějak znárodněny nebo se staly součástí těch restauračních socialistických družstev. Často to paradoxně fungovalo tak, že původní majitelé tam byli dál zaměstnaní, patřilo to třeba nějaké Jednotě, tak to setrvačností běželo dál. Ovšem zhusta, když ten původní majitel zemřel, tak ta restaurace taky přestala fungovat. Ona pak snad byla i nějaká akce, jakási optimalizace sítě restaurací, to bylo někdy v padesátých letech, a v rámci této akce řada zanikla."
V současné době to ale vypadá, že se blýská na lepší časy, nová občerstvení a restaurace začínají vyrůstat okolo cyklostezek, mířících z centra hlavního města. A po nich dnešní Pražané, stejně jako jejich předkové, vyrážejí "z dusné Prahy" za přírodou a čerstvým vzduchem.
