Na krajanský festival do Prahy znovu přijely soubory z Ukrajiny
V dnešní rubrice Češi v zahraničí se ještě vrátíme k Mezinárodnímu krajanskému festivalu, který probíhal v Praze a dalších městech České republiky koncem minulého týdne. Ve Valdštejnské zahradě nebo Městské knihovně v Praze vystoupilo kolem 450 českých krajanů z Evropy i Severní nebo Jižní Ameriky. Tradičním vyvrcholením festivalu byl krojovaný průvod stovek krajanů, který prošel v neděli dopoledne Hradčanským náměstím. Mezi účastníky byli i členové folklorních souborů z Ukrajiny. Natáčela s nimi Milena Štráfeldová:
"Já jsem tu potřetí a vidím, že jak se říká, že všichni Češi jsou muzikanti, tak to je pravda. Teď se zúčastnilo tolik Čechů z tolika států, jak to dosud nikdy nebylo. Včera jsem poprvé viděla, jak zpívali krajané z Brazílie a z Kanady."
Kolik souborů přijelo z Ukrajiny a odkud?
"Přijely soubory z Dubna, Lvova, Žitomyru, Oděsy a vesnice Mykolajevka ve Vinické oblasti."
Znamená to, že soubory z Ukrajiny se na krajanský festival už připravují dlouhodobě? Počítají už dopředu, že sem přijedou?
"Samozřejmě, protože my jsme měli každý rok folklorní festival, teď je jednou za dva roky, a už tam vybíráme, kdo pojede do Prahy."
To znamená, že u vás probíhá jakýsi předvýběr?
"Ano, protože my máme ve spolcích osmnáct folklorních souborů a vybíráme, kdo je lepší a pojede do Prahy."
Jak je to s vaším folklorním plesem? Jak ten organizujete?
"My se většinou scházíme v některém velkém spolku, to se domlouváme na zasedání na České národní radě. Obyčejně to je Kyjev, protože víc než polovina plesů byla v Kyjevě. Bylo to ale i v Lucku, v Oděse asi třikrát, bylo to na Krymu. Je to zajímavé, protože tak vidíme, jak žijí Češi v různých místech. Letos byl ples v Kyjevě, v květnu, a poprvé jsme udělali exkurzi po Kyjevě, která se jmenovala České stopy v Kyjevě. Byla to první taková zajímavá exkurze, která ukázala, co dělali Češi v Kyjevě a co dali Češi Kyjevu."Kolik souborů se vašeho plesu účastní?
"Asi šestnáct nebo sedmnáct."
Čili skoro všechny soubory, dá se říct...
"Ano, soubory nemají jen dva spolky v Užhorodě. Ty společnosti se víc zabývají nakladatelstvím. Vydávají knihy a za těch patnáct let vydali víc než šedesát knih."
V Srbsku dokonce vznikl soubor proto, aby mohl přijet sem na festival. Chystá se něco podobného i na Ukrajině?
"To si nemyslím, protože my máme festivaly už patnáct let, takže to není jen pro tohle. My máme festivaly pořád."
Poprvé se zato na festival do Prahy vypravili senioři ze souboru Studánka z vesnice Mikolajevky u ukrajinského města Vinice. Ve Valdštejnské zahradě jsem zastihla Zinu Nauerovou a Annu Štěpánkovou Kalašnik:
Povězte mi nejprve o vaší vesnici - jak je velká? Kolik tam žije lidí?"Není moc veliká. Dřív tam ale žili samí Češi. Naši předkové přijeli z Čech a hodně pracovali, starali se. Češi jsou dobří hospodáři. Naše vesnice byla nejlepší ze všech. Obohatili se poctivou prací.Když se pak u nás ale změnila vláda, tak kdo na to měl, odjel do Čech nebo do Ameriky. Ti "seredňački" ale už zůstali tam, tak tu pracujeme. Ale i teď je naše vesnice první na okrese."
Jak je vlastně vaše vesnice stará? Víte, kdy vznikla?
"Asi někdy tisíc osm set..."
A vy víte, odkud jste?
"Z Jablonce. Říkají ale, že Jablonec je na Moravě i v Čechách."
Jablonců je víc...
"Tak to my nevíme. Nevíme."
Kolikátá generace tam už vlastně jste? Spočítali jste to?
"To ví Larisa Jaroslavna Lanovik. Ona napsala o naší vesnici knihu, ona je taková rozumná."
A máte dnes hospodářství?"Máme, kravičky máme, i prasata, husy, kačeny. Hospodářství je. Dali nám zem, jen musíme pracovat."
A jste na hospodářství sami, nebo vám pomáhají mladí?
"Ano, děti přijíždějí, pracují na vinici. Pomáhají, co bychom jinak dělali?"
A vydrží u vás mladí na vesnici?
"Málo, všichni odjeli do města. Ona má syna, já mám jednu dceru, vnuky máme. Pomáhají nám."
A ve volném čase chodíte zpívat?
"To ano, to my běžíme! Prostě běžíme. Jak bychom si tak mohli odpočinout! Naše Larisa to umí zorganizovat, má to od boha. S velkými i s malými, i s těmi starými, kteří už nemůžou. Dala nás dohromady, my se ale stydíte jet sem. Ona nám ale říkala: jen jeďte! Naši předkové si tuze stýskali po Čechách. Někteří, když umírali, až brečeli, že umírají v cizí zemi. A my staří jsme tuze chtěli vidět, kde žili naši předkové."
Tak jste poprvé tady v Česku?"My poprvé. Ale děti tu už vystupovaly. Jsou výborné, tady v Čechách i na Ukrajině už vyhrály první i druhá místa."
A na závěr představíme naopak soubor Jaro z ukrajinského Lvova. Hovoří předseda tamní České besedy Evžen Topinka.
"Náš soubor je mladý, i když Beseda je snad nejstarší v Evropě. Existuje od r. 1867. Náš sbor trvá tři roky. Předtím jsme samozřejmě v Besedě zpívali, jako v každém českém spolku, za stolem. Protože se ale psalo, že v Besedě se dřív hodně provozovala hudba a zpěv, tak jsme se rozhodli, že budeme zpívat pro potěšení i jiným. A tak jsme pozvali dirigentku, která není členem Besedy, je to ale profesionální dirigentka a udělala z nás víceméně dobrý sbor."
Kolik máte členů?
"Ve sboru jich normálně máme pětadvacet, všichni ale nemohli přijet kvůli služebním nebo rodinným záležitostem. Tady je nás dvacet."
Pro koho běžně účinkujete? Ve Lvově nebo i jinde?
"Mimo Lvov a Prahu jsme snad ještě nikde nezpívali. Ve Lvově často bývají národnostní festivaly menšin, tak tam účinkujeme."Kdo vám chystá kroje?
"Kroje jsem navrhl sám. Česká beseda by měla ve Lvově zastupovat Čechy, Moravu i Slezsko. Tak jsem vzal z každého kraje něco a dal to dohromady, aby Česká beseda zastupovala celou republiku."
Většina lidí je tu tak ve střední nebo starší generaci. Jak je to s mladými? Chodí zpívat?
"Česká beseda, jak jsem říkal, je hodně stará. A členstvo taky. Asi padesát procent bude starší generace. Dětí už máme málo. Je to smutné, ale nevím, jak dlouho se Česká beseda ve Lvově udrží."
V některé z příštích krajanských rubrik uslyšíte, s čím na festival do Prahy přijeli naši krajané z Chorvatska.