Evropské rodinné právo v předpisech EU
V rubrice "Ptejte se právníka" představí Lenka Pavlová komplex evropských předpisů a mezinárodních smluv týkajících se rodinného práva.
Jaké jsou základní předpisy evropského rodinného práva?
"Základní právní rámec evropské právní úpravy neboli tzv. komunitárního práva tvoří pochopitelně celý soubor mezinárodních smluv, jimiž se postupně od roku 1957 formuje současná podoba Evropské unie. Základními právními instrumenty jsou tyto smlouvy:
Základem komunitární rodinně právní úpravy je článek 61 písm. c) Smlouvy o Evropském společenství, jenž vymezuje pro Evropské společenství a Radu oprávnění předkládat přeshraniční úpravu na poli justiční spolupráce v civilním právu. Z daného ustanovení vyplývá, že stávající kompetence Evropského společenství a Rady jsou omezeny výlučně na vztahy přeshraniční, to je vztahy přesahující minimálně dva různé státy. Jedná se vztahy, které se v teorii mezinárodního práva soukromého označují jako vztahy s mezinárodním prvkem. Jedná se např. o smíšené manželství nebo o manželský pár, který žije v jiném státě, nežli jehož jsou státními příslušníky. V českém jazyce se stále užívá tradičního pojmu „ mezinárodní „, kdežto v jazyce komunitární více převládá již označení „ přeshraniční „.
Důvod provázanosti právních předpisů regionální, tj. evropské závaznosti a mezinárodních závazků s celosvětovým dosahem je členství EU v Haagské konferenci mezinárodního práva soukromého. V roce 2007 se EU stala členským státem nejstarší celosvětové, mezinárodní organizace, jejímž cílem od doby jejího založení byla harmonizace právních norem upravujících mezinárodní a přeshraniční vztahy, a to jak v oblasti obchodu, tak rodinných vztahů. Jedná se Haagskou konferenci mezinárodního práva soukromého. Vstupem EU do Haagské konference, který si vyžadoval mimo jiné i změnu původního Statutu organizace, se EU připojila jako jeden jednotný člen k mezinárodním smlouvám, které v jejím rámci byly uzavřeny.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech. Přijata byla 21.5.2008.
Evropská unie tímto právním předpisem po čtyřech letech útrpného vyjednávání pronikla i do oblasti alternativního neboli mimosoudního řešení sporů. Neváže Dánsko, stejně jako jiné rodinně - právní komunitární normy, neboť tento stát díky zvláštnímu protokolu připojenému k Amsterdamské smlouvě není vázán komunitárními předpisy podle hlavy IV Smlouvy o Evropském společenství. Směrnice si neklade za cíl harmonizovat nebo dokonce vytvářet jednotnou úpravu mediačního řízení v členských státech, ale odstranit překážky, které jsou spojené s přeshraniční mediací.
Směrnice by měla být použitelná v případech, kdy soud odkáže strany sporu na mediaci nebo kdy mediaci vyžaduje vnitrostátní právo. Kromě toho, pokud podle vnitrostátního práva může mediační funkci plnit soudce, měla by se vztahovat rovněž na mediaci vedenou soudcem, který není příslušný pro žádné soudní řízení týkající se dotyčné věci (čl. 3). Jinými slovy vztahuje se jak na mediaci soudní, tak soukromou zajišťovanou mediátory působícími většinou jako osoby samostatně činné a výdělečné, obdobně jako advokáti nebo psychologové.
Na tomto místě stojí za vysvětlení a připomenutí, že tolik známé rozsudky a často citované závěry a kauzy Evropského soudu pro lidská práva neboli soudu ve Štrasbourku jsou sice kauzami „ evropskými „, ale nikoliv komunitárními. Jedná se o případy, které řeší soud založený při zcela jiném - byť evropském - mezinárodním seskupení, a to při Radě Evropy. Evropská unie sdružuje v současné době 27 členských států. Rada Evropa má členů 47. Evropský soud pro lidská práva sídlící stejně jako Rada Evropy ve francouzském Štrasburku ( Strasbourg ) byl založen v roce .... a prošel řadou reforem, poslední z nich vyplynula z tzv. 14. Protokolu, který dlouho čekal na přijetí, zejména ze strany Ruské federace, která ho jako poslední stát podepsala krátce před koncem loňského roku.
Komplex komunitárních předpisů a mezinárodních smluv, kterými jsou státy vázány doplňují v oblasti mezinárodního rodinného práva rovněž tzv. kolizní normy a předpisy upravující procesní pravidla pro řešení přeshraničních neboli mezinárodních vztahů. V českém právní řádu se jedná o zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, č. 97/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V současné době se očeká, že by měl být přijat předpis zcela nový odrážející společensko - politické změny posledních desetiletí stejně jako vývoj v oblasti právní. V České republice jsou kolizní normy včleněny do samostatného zákona. V jiných zemích, např. v Itálii jsou začleněny do jednotlivých kodexů, např. do občanského zákoníku."
V případ jakéhokoliv dotazu, týkajícího se nejen českého právního řádu, ale i mezinárodní problematiky nás neváhejte kontaktovat na mailové adrese:[email protected].
Děkujeme.
