Volný pohyb osob po EU
V dnešní právní rubrice budeme pokračovat na téma EU. Zaměříme se na volný pohyb osob a pracovních sil. Proto opět vítám ve studiu magistra Filipa Čeladníka, advokátního koncipienta pracujícího v advokátní kanceláři PETERKA and PARTNERS a doktoranda na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
V čem spočívá volný pohyb osob?
"Volný pohyb osob znamená odstraňování jakýchkoliv právních nebo praktických překážek, které by mohly bránit v přesunu do jiného členského státu, ať už za prací, podnikáním, studiem či třeba turistikou. Základem volného pohybu osob je volný pohyb pracovníků, což znamená, že občané Evropské unie a jejich rodinní příslušníci mají stejný přístup na trh práce jakéhokoliv členského státu jako jeho vlastní občané. Základem této svobody je tedy oprávnění příslušníka členského státu (budoucího zaměstnance) hledat a přijmout v jiném členském státě nabízenou práci, vykonávat ji tam a zároveň se v tomto státě zdržovat, cestovat za účelem jejího nalezení, ucházet se o ni apod., případně se v tomto státě po skončení daného pracovního poměru i usadit.
Právo zdržovat se v jiném členském státě (než jehož je příslušníkem) vyplývá pro každého příslušníka členského státu přímo ze Smlouvy o založení Evropského společenství (konkrétně ze článků 39 až 43) a povolení k pobytu vydávané v daných členských státech má potom pouze deklaratorní účinky a slouží pouze pro potřeby správní agendy a evidence obyvatel. Pro úplnost lze podotknout, že volný pohyb osob představuje i právo na neomezený přístup k bytům a nemovitostem, jakož i přístup do místních odborových organizací. Jen na okraj bych poznamenal, že Maastrichtská smlouva o Evropské unii zavedla do praxe občanství EU a zároveň říká, že „každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států…". Jedná se tedy o poměrně podstatnou změnu, neboť již nejde pouze o volný pohyb pracovních sil, ale o volný pohyb všech obyvatel bez další specifikace."Je volný pohyb pracovníků nějakým způsobem omezen?
"Volný pohyb pracovníků je omezen ve dvou oblastech - zaměstnávání ve státní správě a taktéž v některých profesích, kde je možné požadovat znalost jazyka. Zaměstnání ve státní správě jsou často vyhrazena pouze pro vlastní občany. Z praxe Soudního dvora Evropských společenství je zřejmé, že dbá na to, aby byla používána jen v opravdu nezbytných případech."
A jak je to s přechodnými obdobími?"Po přistoupení České republiky do Evropské unie bylo ujednáno základní přechodné období na dva roky, přičemž toto přechodné období mohlo být za splnění určitých podmínek prodlouženo až do roku 2011. V této souvislosti bych zdůraznil, že úprava přechodného období je nižší, než v porovnání s přechodnými obdobími použitými v případě přistoupení např. Řecka, Španělska a Portugalska. Vzhledem k tomu, že každý členský stát mohl sám kdykoliv umožnit širší přístup na svůj trh práce, tak ihned po přistoupení měli čeští pracovníci plný přístup na trhy práce ve Velké Británii, Irsku, Nizozemí, Švédsku a Dánsku. Ostatně občané ČR se mohly od 1. května 2004 volně ucházet o práci ve všech nově přistoupivších státech EU. V současnosti uplatňují přechodná opatření již jen dva členské státy EU, a to Rakousko a Německo."