Praha chce (a potřebuje) být kongresovým městem

V době pozdní normalizace pražský Palác kultury neměl takové ekonomické potíže, jaké ho pronásledují dnes. Soudruzi se v něm pravidelně kulturně sytili například řečmi o tvořivé atmosféře a zpěvem Internacionály.

Od slavnostního otevření pražského Paláce kultury začátkem dubna uplyne 29 let. Abychom nebyli nespravedliví, mohutná stavba nad Nuselským údolím tehdy i později sloužila také opravdovým koncertům, muzikálům, divadelním i filmovým představením. Nicméně stejně jako v Moskvě, Varšavě nebo Berlíně šlo o předimenzovaný sjezdový palác, určený v první řadě pro častá nekonečná jednání komunistů a ostatních režimních organizací. V centrálně plánované ekonomice, kde drtivou většinu finančních toků ovládala strana a vláda, se nějak našly peníze na výstavbu a provoz obra, lidově řečeného Pakul, řidčeji také Lidojem nebo Husákova stodola. Potíže ale nastaly v tržním systému.

Z Paláce kultury se na přelomu tisíciletí po nákladné rekonstrukci stalo Kongresové centrum Praha. Dobře posloužilo jednáním Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, Severoatlantické aliance nebo institucí Evropské unie. Ale na dluh. Ten by se mohl snížit například prodejem části majetku. Hlavní město, které je jeho vlastníkem, ale potřebuje souhlas ručitele, tedy ministerstva financí. A ministr Eduard Janota váhá:

"Dokud nebudu mít jistotu, že garance neohrozí požadavky na státní rozpočet, tak do té doby nebudu souhlasit s ničím, aby se něco prodávalo a tak dále. Ano, když tak případné prodeje za výhodných podmínek, ale okamžitě je směrovat na konto této stání garance. To znamená na konto toho, aby se splatily závazky Kongresového centra, které má vůči bankám."

Kongresové centrum na pražském Vyšehradě

Bílou fasádou a dlouhými pásy oken některým pozorovatelům budova Kongresového centra připomíná zaoceánský parník. Možná Titanic, chtělo by se škodolibě dodat, i když přes obrovské závazky jeho bilance vlastně není zas tak zlá. Z dluhu ve výši téměř čtyři a tři čtvrtě miliardy korun totiž už centrum splatilo více než polovinu. I z letošní ohromné splátky přes 200 milionů korun skoro polovinu uhradí společnost sama, dalších 30 milionů si však musí půjčit a ještě jí 100 milionů chybí: ty proto slíbilo hlavní město jako vklad do základního jmění Kongresového centra Praha.

"V tuto chvíli se snažíme navýšit základní jmění o 100 milionů korun tak, aby se tento úvěr, nebo ta dluhová služba, dala pro rok 2010 splatit a zároveň bude vypsáno někdy během 14 dnů výběrové řízení na restrukturalizaci toho celého dluhu, celé dluhové služby, s tou zásadní podmínkou, aby Kongresové centrum, ta hlavní budova, zůstala v majetku hlavního města Prahy," sdělil po úterním jednání městské rady náměstek pražského primátora Milan Richter.

Milan Richter

Na prodej je podle jeho slov zejména nemovitý majetek, který sice s Kongresovým centrem souvisí, ale není jeho nezbytnou součástí: "Jsme ochotni prodat pozemky, hotel a byznys centrum komukoli, kdo bude schopen převzít ty závazky a restrukturalizovat celý ten dluh."

Milan Richter si ale hodně slibuje od budovy původního Paláce kultury: "Jsem přesvědčen, že v tuto chvíli je nezbytně nutné pro kongresovou turistiku zachovat v majetku města tu hlavní budovu Kongresového centra s tím, že samozřejmě je nejvýznamnější pro pořádání kongresů jak v Praze, tak samozřejmě v České republice."

To je ale otázka. Jen vlastní provoz a údržba budovy spolyká spoustu peněz, další jsou potřebné na splácení dluhů, z nichž i po prodeji zbytného majetku za optimistickou cenu zbude více než miliarda korun. Kongresové centrum tudíž potřebuje kromě průběžně probíhajících akcí i hodně velkých kongresů. Podle některých hlasů to ale nebude tak jednoduché, protože Praha prý není typickou kongresovou destinací. Odborník na turistický ruch Jaromír Beránek s takto formulovaným tvrzením nesouhlasí, nicméně přílišnému optimismu neholduje ani on, byť z jiných důvodů:

Jaromír Beránek

"Ještě donedávna celá řada expertů na cestovní ruch tvrdila, že kongresový cestovní ruch je velmi rezistentní a odolává různým ekonomickým vlivům. Opak se stal skutečností. Kongresový cestovní ruch je dneska v celé světě nejvíce postižený právě hospodářskou krizí a a nejinak je tomu v České republice."

Ve světovém měřítku si podle Beránka země ani její metropole přitom nevedou až tak špatně: "Česká republika je pořadí jednotlivých států na 30. místě a Praha se udržuje v posledních letech mezi 13. až 15. místem."

Potíž je ale v tom, že klíčová konkurence je hned v těsném sousedství: "Z tohoto pohledu si Česká republika již nevede dobře, protože v Rakousku i v Maďarsku je pořádáno každý rok daleko více kongresů. V Polsku je kongresů pořádáno méně, ale Polsko má v první padesátce jednotlivých měst světa zastoupeny dvě města, a to Varšavu a Krakov."

Tato konkurence tedy Praze - obrazně řečeno - ujídá sousta z koláče, který se krizí umenšil a jen tak lehce opět nenaroste, říká ředitel společnosti Mag Consulting Jaromír Beránek:

"Naprostá většina velkých světových kongresů se připravuje s velmi velkým časovým předstihem, a to je v mnoha případech více jak čtyři roky. A z tohoto pohledu je nutné podotknout, že třeba i po krátkém období, kdy už ekonomika nebude v recesi, respektive v krizi, se ještě kongresy nebudou konat v plném rozsahu, protože se v současné době nepřipravují. Jinými slovy, ani v nejbližších letech, respektive do roku 2015, nemůžeme počítat v Evropě s výraznějším oživením kongresového cestovního ruchu."

Ale ani z delšího časového horizontu se možná není na co těšit, dodává odborník na cestovní ruch: "Mnoho světových expertů se shoduje na tom, že kongresy již třeba v následujícím desetiletí nedosáhnou takového počtu, jako tomu bylo ještě v roce 2006 a 2007 vzhledem k tomu, že jednotlivá setkání jsou v současné době velmi snadno, lehce nahraditelná prostřednictvím videokonferencí."

Cesta k záchraně a následnému pozvednutí Kongresového centra Praha proto podle Beránka vede přes velké propagační úsilí, do kterého je nutné zapojit i nějakou opravdu světově známou osobnost.