Filmaři se vypravili za českými exulanty ve Švédsku

V Městské knihovně v Praze měl nedávno premiéru nový filmový dokument o českých krajanech. Pilotní díl chystaného cyklu České kořeny přiblížil život českých exulantů ve Švédsku. Na vzniku snímku se podílely časopis Český dialog, Mezinárodní český klub a filmové KAM studio z Kyjova. V dalších dílech se chtějí autoři věnovat například Čechům žijícím na Ukrajině nebo v Rumunsku. Kameramana a režiséra filmu Toma Kubáka jsem se zeptala, co ho k celému projektu přivedlo:

Tom Kubák a Veronika Hollerová ze štábu při natáčení a krajanka Míla Drunecká (uprostřed), zdroj: Mezinárodní český klub

"Delší dobu cestuji a natáčím cestopisné dokumenty. A protože jsem na těch cestách často narazil na to, že všude po světě žije spousta Čechů a jsou velice zajímaví a úspěšní, prosadili se a tak dále, a tak mi přišlo jako dobré téma ukázat je. Ukázat je Čechům tady doma a předvést, co dokázali a co uměli. Nám se stalo, že opravdu odešli velice schopní lidé, kteří se pak prosadili ve světě. Tady se cítili spoutaní tím režimem a systémem. A o tom je vlastně ten cyklus. A zároveň ukazuje krásy té které země. Nebo by měl ukazovat v budoucnu, pokud budou další díly."

Co jste se přes tu svou kameru a přes mikrofon dozvěděl v zahraničí o české identitě?

Tom Kubák a Veronika Hollerová ze štábu při natáčení a krajanka Eva Šípková (vpravo), zdroj: Mezinárodní český klub

"Bylo velice zajímavé, že opravdu hodně Čechů se snaží si tu českou identitu nějakým způsobem zachovat. Od takových symbolů, že všude vidíme české obrazy na stěnách, české knihy, českou hudbu, až po projevy téměř národního obrozenectví. Je cítit, že přestože už můžou jezdit do Čech, tak pořád mají potřebu se setkávat a prezentovat svou češtinu."

Kam míříte dál?

"Teď se právě budeme radit, které země oslovíme, kde žijí zajímaví Češi. Mělo by to být hlavně různé a pestré, abychom ukázali různé podoby toho života."

Jedním z českých krajanů ve Švédsku, které snímek Toma Kubáka zachytil, je i houslista a hudební pedagog Jaroslav Šonský. Od 60. let žije v Norrköpingu. Do programu tamního orchestru prosadil řadu českých skladatelů, ve Švédsku také zorganizoval několik akcí, které představily českou kulturu. Co říká filmu, ve kterém si sám "zahrál"?

"Mně se ten film velice líbil z technického hlediska, profesionálně byl udělaný lépe, než jsem si představoval. A potom, pro mne je to i trošku dojemné. Když najednou slyším ty lidi mluvit, tak si říkám, co se třeba mohlo stát! Mohlo se mi tam třeba vést špatně. Tak já jsem byl malinko zaskočen, abych pravdu řekl."

Jaroslav Šonský

Ten film vyzněl tak, že Češi, kteří emigrovali do Švédska, byli velmi úspěšní. Znáte tam i případy lidí, kteří třeba neuspěli?

"Určitě jsou třeba i ti, kteří neuspěli, a jsou lidé, kteří tam přijeli a už od začátku si nezvykli. Určitě je mnoho tragických případů. Ale myslím, že Češi se dokázali prosadit."

Pro vás, kteří žijete dlouhá léta v zahraničí, je možná snazší odpovědět na to, co je to vlastně česká identita?

"Konkretizovat to možná není lehké v jedné minutě. Češi ale třeba nejsou jakoby nafoukaní, jako některé velké národy. Mají svou poezii, svůj humor. Možná že hned tak neprovokují, jako někteří velcí národové, že? A když člověk třeba vezme ty housle nebo když se právě hrají čeští skladatelé, a člověk ví, jak to zabere, třeba Dvořákova Novosvětská symfonie se hraje vůbec nejvíc, to je ta pozitivní, krásná česká identita."