Toulky po regionech
V Toulkách po regionech se nejdříve vydáme na sjezdovku pod Ještědem, kde začali hlídkovat strážníci. Z bílého království se vydáme do Království železnic - tady vzniká zmenšený model Česka. Zjistíme, jaký osud čeká návrhy staveb architekta Kaplického, v Mladé Boleslavi navštívíme výstavu o jejich slavné rodačce Adině Mandlové. Prohlédneme si preparátorskou dílnu opavského muzea i další znovuzrozený kostel ve vesničce Libyně.
Mrzne až praští a horská střediska se plní lyžaři. Ve Sportovním areálu Ještěd na ně teď dohlíží dva městští strážníci. Liberecký magistrát tak zareagoval na vzrůstající množství konfliktů a úrazů na sjezdovkách a nechal se inspirovat italskými karabiniéry. Na svah se vydala i zpravodajka Ivana Bernáthová, před kterou právě oba strážníci zabrzdili.
"Je to příjemná změna, ale snažíme se tady dělat to, co tady máme dělat. To znamená dbát na to, aby bylo dodržováno lyžařské desatero, aby docházelo co nejmíň k ohrožování zdraví lyžařů. Aby se tu mohli cítit bezpečně lidi s dětmi. Dále spolupracujeme s horskou službou a je to taky informační servis pro cizince. Jsme schopni poradit."
"My jsme velmi rádi, že je tady máme, protože nám ten provoz krásně zklidňují a hlavně nám pomáhají ve všech částech. V sobotu a v neděli, kdy je tady větší pohyb aut, nám pomáhají ráno na parkovištích, pak jdou na lyže. Funguje to."
"Je to dobře. S dětmi má člověk strach, když někdo jede agresivně a je vidět občas ošklivá srážka. - Lidi někdy jezdí bezohledně,"
řekli mi dva lyžaři, kteří přijeli na Ještěd z Plzně a z Prahy a dodali, že by podobnou službu uvítali i v dalších skiareálech. V řadě z nich jsou sice skipatroly, ale ty nemají takové pravomoci jako strážníci.
Dominantou modelu jsou samozřejmě vlaky, kolej a nádraží. Nádech opravdovosti dodávají nádraží i budovy, krajina, jezdící auta a spousta drobných detailů. Kromě stávající expozice tří kolejišť přibyla první část modelu ČR.
Představil cíl projektu Matěj Horn. Jak podotýká Rudolf Pospíšil, pozorným návštěvníkům určitě neuniknou typické výjevy ze života v severních Čechách.
"Pokud jde o dominanty Ústeckého kraje, tak jsme se pokusili ztvárnit Střekov s jeho zříceninou hradu a zdymadlem, jakožto technickou památkou a potom jsou to jednotlivá nádraží."
"Ten je nejen výraznou dominantou, ale bude funkční. Na tomto autodromu budou probíhat závody tracků."
A samozřejmě tu nemůže chybět severočeský důl.
"Je to téměř věrná maketa největšího povrchového dolu Bílina. Návštěvníci mohou vidět funkční model velkorypadla s pásovým dopravníkem."
Nahlédnout do zákulisí modelářské práce může každý, kdo do království železnic přijde. Názorně tak uvidí, jak z pomačkaných novin, polystyrenu a lepidla vzniká třeba krajina. Nebo kolik práce dá postavit budovu typické ústecké chemičky. Navíc pod modelem se skrývají kilometry kabelů, díky kterým všechno jezdí a svítí. Rudolf Pospíšil zmiňuje i další technické zajímavosti.
"Na tomto kraji, což je zhruba 54 metrů čtverečních kolejiště, jsme použili více než 200 metrů kolejí, zároveň tu máme zhruba 150 staveb, bude nasazeno zhruba 2500 figurek, asi 200 semaforů, lampiček, návěstidel, autíček."
Na železniční modely se od července přišlo podívat přes 90 tisíc lidí. Kromě rodičů s dětmi jsou cílovou skupinou i školáci, kteří tu mohou názorně vidět důležité situace z dopravní výchovy. Pro ty bystřejší nachystali modeláři i několik dopravních přestupků. Třeba auto, které pojede na červenou nebo člověka, který chodí po kolejích tam, kde se to nemá.
Více co mají společného Rejnok, Radiovka či Chobotnice? Jsou to přezdívky návrhů staveb architekta Jana Kaplického, který před rokem zemřel. A jak se zdá, budoucnost těchto unikátních architektonických návrhů je nejistá. Přitom Kaplického projekty v zahraničí jsou nepřehlédnutelné. Bude některý z návrhů stát v Česku, o tom více Eva Rajlichová.
"Jsme na tom tak, že máme různé přísliby, i od EU, ale pokud nebudeme mít schválenou změnu územního plánu a vydané územní rozhodnutí, tak prakticky nemáme šanci se o těchto penězích s nikým oficiálně bavit."
Další z projektů by měl vyrůst nedaleko zámku Konopiště. Podle návrhu Jana Kaplického by tu měla stát vila a klub Volavka. I ten už si získal díky nezvyklé modravé otočné střeše s komínem jako stopkou jméno - Radiovka.
"Architekt Kaplický mi hned druhý den volal, že to tam zaslechl a ať si z toho nic nedělám. Ať lidi nechám, že to je typicky český,"
říká Martina Holasová z developerské společnosti Resort Living. A kdy by měla být budova hotová?
"Náš harmonogram je, že do tří let bychom se mohli pohybovat v té poslední etapě."
Fenomenální architekt, který spolu se svým týmem uplatňoval ve svých návrzích poznatky z výzkumu vesmíru, leteckého a lodního průmyslu, tak ve své rodné zemi zatím zůstává podepsán jen pod jedinou realizovanou stavbou, rodinným domem na pražské Dobešce.
tak vzpomíná na svou dávnou kolegyni a kamarádku někdejší prvorepubliková herečka, dnes téměř devadesátiletá vitální dáma Eva Geerová. Adinu má v paměti jako výjimečně krásnou, inteligentní ženu se smyslem pro humor. V dobách své slávy pletla hlavu mužům jako na běžícím pásu. Působila bezstarostně a lehce, ale byla taková doopravdy?
"Ona byla nešťastná. Několikrát se mi svěřila, že v noci vůbec nespí a že musí mít světlo, rozsvícenou lampičku, aby jí to pomohlo zaplašit stres."
Eva Geerová je přesvědčena, že Adina si nesla z dětství trauma, které navždy poznamenalo její vztah k opačnému pohlaví.
"Ona se totiž mstila všem mužům. Když přišel nějaký muž, tak ona si ho hned začala takovým ironickým způsobem dobírat. Vždycky ta debata byla velice ostrá a ti muži si na ni potom stěžovali. Ale já to chápu, byla jsem svědkem takových útoků na muže. Tady něco bylo."
Možná jsem chtěla od života něco jiného, než spousty milenců, kteří většinou za nic nestáli, svěřila se před koncem života Adina Mandlová. Ne, že bych teda já neznaboh a bezvěrec toužila být abatyší v klášteře, to tedy ne. Ale možná to byla všechno jen pomsta za jedno hnusný deštivý odpoledne, když jsem jako malá holka a k tomu ještě u nás doma musela dělat hnusný věci, napsala v dopise přítelkyni Lídě Baarové. Adina Mandlová měla tady svou 13. komnatu. Co v ní bylo už nikomu neprozradí. Podstatné jsou filmy, které po ní zůstaly a ty už přinesly a stále přinášejí radost mnoha generacím.
Čtivé dialogy, které jak se říká, nešustí papírem. Napětí a detektivní zápletka, to je příběh pátrání po neznámém traviči psů mezi paneláky i ve valašské přírodě. 25 dnešních šesťáků dávalo dohromady své nápady pod vedením učitelky a spisovatelky Jaroslavy Ševčíkové.
"Ani jsem je nemusela extra povzbuzovat. Byl tu nápad, že když děti mají číst, měly by číst to, co chtějí. Příhody, které sami zažívají nebo po kterých touží."
"Já jsem si původně myslel, že to budou dělat jen ti, co budou chtít, ale pak jsme to psali všichni. Byla to celkem sranda."
Myslíte si, že to, co se v knize odehrálo, se mohlo stát i reálně?
"Ano, mohlo."
A jaký je to pocit napsat knížku?
"Docela dobrý."
Je to svět, který jinde neuvidíte. Vůně lepidel, barvy, vedle nich na kusu větve hroznýš, zažloutlé knihy hned za třemi chameleony a vzorně vyrovnanými sýkorkami. Jsem v preparátorské dílně, u živoucí legendy tohoto řemesla pana Viléma Borůvky, a ten mě začal zasvěcovat do tajů své profese.
"Zvláště tady u preparace obojživelníků a plazů se používá umělá pryskyřice, olejové barvy a různé laky. U preparace obratlovců se používá také polyuretan, to je pěna, která se používá i ve stavebnictví."
"Měl jsem tady asi padesát praktikantů, použitelní jsou tři čtyři."
Ale postupme si do oddělení přírodních věd, kde jsem našel entomologa Jindřicha Roháčka. Ve vzorně uspořádaných šuplících je tady doslova vědecký zlatý důl.
"Máme tady třeba tesaříka z Vietnamu. Byl popsán někde v Indočíně a druhý exemplář chytil pan Borůvka. Takže v Evropě ho taky asi nikdo nemá. Z 20.let tady máme velké série goliášů jako největších zlatohlávků."
"Byly opálené ohněm, takže se předpokládá, že je měli v rukou už ti naši předkové někdy v době kamenné. Zřejmě se je pokoušeli tavit."
V části věnované přírodním vědám je 1 300 000 více či méně historických cenností. Slezské zemské muzeum v Opavě je v celkovém počtu exponátů třetím největším v republice.
I v těchto Toulkách po regionech zavítáme do znovuzrozeného kostela. Dnes se vypravíme na Chomutovsko. Nedaleko silnice, která spojuje Karlovy Vary a Prahu leží obec Libyně a v ní stojí kostel sv. Jiljí. Jak to s jeho obnovou vypadá, o to se zajímal autor seriálu o znovuzrozených kostelech Petr Vaďura.
"Kostel byl zničený ještě před třemi roky, ale dneska už střechu má. Zajištěnou má i statiku a teď nám dělají žebra v bresbytáři, takže z nejhoršího už jsme venku."
Jak došlo k tomu, že se kostel začal opravovat?
"Jednou jsme sem přivedli památkářku a ta byla nadšená kostelem i rozhlednou, která je nad ním, řekla, že to musíme zachránit. Tak jsme založili sdružení a od té doby se na tom podílíme."
Když říkáte my, tak myslíte sebe a svou manželku?
"Sebe, manželku a ještě spoustu dalších lidí."
A už vstupujeme dovnitř. V kostele se pracuje, všude je tady nářadí. V rohu kostelní lodi je taková stříška, to je asi stříška z kazatelny, jediný pozůstatek z inventáře.
"Je to jediný pozůstatek, plus ještě támhle ve šrotišti máme ještě kliku od varhan. Torzo střechy nám sfouknul orkán Kyrill. Od té doby neměl kostel střechu ani strop, ten už byl shnilý."
Vy jste tedy udělali novou střechu a teď už se pracuje v presbytáři na gotických klenbách.
Jak je možné, že se ten kostel dostal do tak špatného stavu?
"Nejdřív tady nebyli věřící, přestali se tady dělat bohoslužby, pak se sem někdo vlámal. Zůstalo to otevřené a pak kdo co mohl, tak si odnesl."
Jaký mají zájem místní obyvatelé o opravu kostela?
"Minimálně sousedi nám ho hlídají, aby nám tady někdo něco nevykradl."
Uvažujete už o tom, co bude s kostelem dál, až ho opravíte?
"Naše představa je, že by tu bylo muzeum vitrážnického řemesla a pak různé artefakty, co jsme tu nasbírali."
Vy sám vyrábíte vitráže, plánujete, že je umístíte i do oken?
"Gotický presbytář bude zachovaný v gotice, okna jsou zatím zazděná. Ty se doplní vitřážemi v gotickém stylu. Loď, která už je po mnoha přestavbách a moc se z ní nezachovalo, tak tam by byl přehled vitráží od renesance přes baroko až po nějaké současné styly."
Myslíte, že by ten kostel mohl sloužit i duchovně?
"Je odsvěcený, neplánujeme, že by se tu nějaké bohoslužby dělaly, ale není to problém."
