Prastaré téma v Baladách na scéně Reduty
Moravský folklór si hledá cestu na divadelní jeviště hledá ne snad úplně často, ale zato soustavně. K úspěšným inscenacím patří Balady tvůrčí dvojice Zuzana Lapčíková - Hana Litterová. Poprvé diváci viděli jejich Balady v brněnské Redutě před třemi lety a na repertoáru se drží dodnes. Litterová za tuto choreografii obdržela Cenu Divadelních novin a Lapčíková byla za hudbu nominována na Cenu Alfréda Radoka. V repríze kulturní rubriky se s Vilémem Faltýnkem vrátíme na slavnostní a trochu nervózní premiérový večer.
Je pátek 10. listopadu a Reduta, scéna Městského divadla Brno uvádí premiéru inscenace Balady. Tanečně baletní choreografii nastudovala Hana Litterová. Jí jsem se krátce před začátkem představení zeptal, zda ještě zůstává něco otevřené, nedořešené...
"Docela často bývá pravidlo, že se vždycky na premiéře stane něco neočekávaného, ať už se to týká kostýmů, rekvizit, špatné nahrávky. Vždycky se něco nenadálého stane, ale já nepřipouštím, že by se dnes mělo něco takového odehrát."
Takže za hodinu a půl si řekneme, jak to dopadlo.
"Dobře."
Po představení: "Všechno klapalo, tanečníci byli výborní. Samozřejmě, že došlo k něčemu takovému, jak jsem mluvila před začátkem. Trošku problém s rekvizitami a s nábytkem. Rozbila se nečekaně židle, ale naštěstí hlavní sólistka zareagovala výborně, všechno zvládla. Myslím, že divák to vůbec nepostřehnul,"
"Vycházela jsem z lidových motivů, z východomoravského folklóru a pracovala jsem s tím materiálem poměrně volně v tom smyslu, že cítím tu provázanost textu s nápěvem. V některých momentech silněji, v některých až ne tak silně. Některé nápěvy, některé texty hodně fluktuovaly, hodně se pohybovaly a opravdu velká část je komponovaná v duchu nebo z nějakého základu, fluida té moravské lidové hudby."
"Já jsem dneska tady na jevišti realizovala baladické téma. Myslím si, že skutečně v tom folklóru nejen v moravském, ale celoevropském jsou balady to nejcennější, co tady existuje. Jsou balady, které jsou velmi starobylé a skutečně zpracovávají témata, která jsou člověku daná od nepaměti. Řeší se v antických tragédiích, řeší se v různých slohových a časových obdobích a ty balady je zkrátka obsahují. Myslím si, že je to pro současné publikum stále živé a aktuální. To zkrátka nikdy nevymizí. To je stále trvající hodnota,"
"V klasickém baletu je zápletka velmi jednoduchá, většinou je to milostný příběh. Klasický balet s tímto jednoduchým příběhem opravdu vystačí na dvě hodiny, prokládá se to různými variacemi, pas de deux, jsou tam addagia. Kdežto my jsme se v tom našem představení od toho chtěli oprostit a chtěli jsme opravdu jenom pomocí tance, pomocí výrazu vyjádřit ten příběh, aniž by jsme používali prostředky, které se objevují právě v těch klasických baletech."
Podle divadelního historika Bořivoje Srby se folklór prosazuje jako inspirační zdroj českého divadla už od začátku 20. století. Zejména v tvorbě Emila Františka Buriana a jeho následovníků a v současnosti u režisérky Evy Tálské. Podle Srby jsou Balady v kontextu Městského divadla Brno ojedinělým počinem. Na hudebním provedení ocenil spojení s moderními nástroji:
"Třebaže oni dodržují tradiční nápěvy, tak způsobem organizace zvukového projevu, spojením tradičních nástrojů jako je klarinet, cimbál, basa s moderní rytmikou, docilují neobyčejného efektu zvukového, který si myslím mluví k modernímu člověku, který je zahlcován hudbou tohoto druhu a přitom si udržuje půdorys původní tvorby v té nefalšovanosti, v přirozenosti projevu, radosti z hudby a tak dále."
Divadelní kritička Jaroslava Suchomelová naopak chválí choreografii.
"Tady to bylo velice zajímavé spojení moderního tance a folklorních prvků. Myslím si, že by to mohlo být i inspirací pro příští takové pokusy. A ještě jedna věc. Myslím si, že to bylo představení, kterému sluší umístění v Redutě. Reduta je jak stvořená pro tyto žánry."
Bořivoj Srba dodává:
"Radost nevyplývá jenom z toho představení, ale vyplývá z toho, jak baletní soubor ovládá nový prostor Reduty a jak ho zaplňuje kreativitou, která tomu prostoru propůjčuje nový smysl. Já jsem při tom představení pořád musel myslet na dávné doby, kdy tady se před dvěma sty lety dělaly mozartovské inscenace a tak dále. Ale vrací to budově půvab originality, novosti, hledání."
Divadlo Reduta patří k nejstarším divadelním budovám ve střední Evropě, divadlo se tu hrálo už v 17. století. Na začátku 90. století 20. zchátrala budova do neutěšeného stavu a město uvažovalo o jejím dalším využití. Nakonec zvítězil názor, že má být zachována pro divadlo, a prošla proto nedávno náročnou rekonstrukcí.
Rubriku jsme uvedli v repríze z 15. listopadu 2006.
