Opuštěný byt plný snů
Rubrika nabízí dodatečnou návštěvu ojedinělé výstavy, která před pár dny skončila. V poslední době se roztrhl pytel s pokusy využít soukromý byt k veřejné prezentaci umění. Hrávají se divadla v domácnostech, filmové projekce, čte se literatura. Výstava výtvarnice Kamily Ženaté nazvaná 2. patro byla i nebyla z téhož pytle. Soukromý byt byl v tomto případě využit až v okamžiku, kdy přestal sloužit bydlení.
Vítáte tu, paní Ženatá, návštěvníky osobně nebo přicházejí do otevřených dveří, projdou bytem a zase se tiše potopí do schodiště tohoto secesního domu?
"Nevítám, to je práve trochu omyl. Nějak se ví, že tento prostor, kde je teď výstava, byl dřív můj byt, a tahle zápletka nějak svádí k tomu, že tu pořád ještě bydlím a že to, co ukazuji, je můj osobní příběh. Ale já jsem pouze použila prostor tohoto bytu, abych v něm udělala výstavu."
Jako první návštěvník uvidí cedulku "asi tady." Nad ní hodiny, které ukazují 7:20.
"Ale tady se zastavil čas, všechny hodiny v bytě stojí. Výstava má podtitul: Opuštěný byt, ve kterém zůstaly sny těch, kteří tu žili. když někde něco zůstalo, tak to nepokračuje, je to zastavené. Ty zdi začaly promlouvat, protože jsem je popsala textem."
Vznikl ten text ještě před tím, než jste pojala myšlenku udělat tu instalaci?
"Ano, ale už jsem s ním počítala, že ho zapojím do své výstavy. je to příběh, který jsem psala v loňském roce a jsou to mozaikovité útržky, popisy různých setkání, dialogů, snů, imaginací. zdánlivě vypadá nesourodě, ale obsahuje jednotící linku. Jistý můž a jistá žena si povídají o tom, jak je těžké, aby se vůbec domluvili, aby pochopili jeden druhého a aby uskutečnili nějaké hluboké setkání, aniž by to byly jenom dva monology."
Kdo je na těch obrazech? Tady jsou tři obrazy s identickým motivem - odvrácenou dívkou.
"Ona možná není obrácená zády jen k vám nebo ke mně, ale možná se otočila zády k celému světu. A že s někam dívá. Konkrétních lidí, které tahle dívka symbolizuje, je plná Praha. A celý svět."
A na protější zdi je zase jakýsi mladý muž v bojové pozici samuraje, který tasí meč.
"S té dívky se později stane nevěsta, to uvidíme dál, a ten chlapec pořád bojuje. je to nějaká hodně dávná a hluboká, zasunutá předtava každé holčičky, že touží být nevěstou, a každého chlapce, že touží být bojovníkem. A to ať bojovníkem třeba s tím mečem, nebo v jakékoliv jiné oblasti. Ty dvě dychtivosti jsou velikou hnací silou obou dvou, holčiček i chlapců. Ale někdy se bohužel tyhle dvě veliké touhy nemůžou potkat."
A tady v téhle místnosti - to je silný prostorový vjem. V celém pokoji se na neviditelných nitích vznáší předměty. Desítky, možná stovky předmětů.
"To jsou úplně banální předměty, které se nachází v každé domácnosti. I tyhle se nacházely. jsou to předměty jako třeba formičky na vánoční cukroví, houba, žínka, struhadlo, obálka, klíč, brýle, hřeben... Zasvěsila jsem je sem spíš intuitivně s přáním navodit v téhle místnosti ticho. mně to přijde jako když sněží, a když sněží a člověk vyjde ven do krajiny, tak to co převládá, je ticho. tady sněží předměty, které ztratily svůj původní význam, jsou všechny natřeny na bílo, jsou něčím novým. Takže tady levituje bílé ticho."
Je ta výstava způsobem, jak se vypořádat s odchodem z tohoto bytu?
"Určitě se to nabízí, bije to do očí, že jsem tu bydlela a teď je tu výstava. Ale je to jenom část té pravdy. Druhá část pravdy je ta, že se dlouhodobě zabývám vnitřními prostory, svým i vnitřním prostorem mnoha a mnoha jiných lidí, kteří mají tu důvěru chodit ke mně do terapie, kdy se pokoušíme zpracovávat nějaká narcistická zranění, kterých je plný svět a jsou daleko hlubší, než si vůbec můžeme myslet."
Takže kdyby se vám naskytla udělat instalaci v jiném bytě, přijala byste ji se stejnou chutí?
"Určitě. A už dokonce dneska vím, o čem by byla."
Kamila Ženatá začala vystavovat v 80. letech po absolutoriu Akademie výtvarných umění. Zpočátku se věnovala grafice, v posledních letech rozšířila své působení i na malbu, fotografii, video a instalace. Věnuje se současně i vedení individuální i skupinové psychoanalýzy a píše knihy.
