Mladí čeští výtvarníci vystavují v Římě
Osmnáct výrazných českých výtvarníků současnosti – mezi nimi např. Jakub Nepraš nebo Roman Týc – dostalo možnost představit se v římském Museo MAXXI na výstavě ET CETERA. Pomohla jim k tomu nadace Eleutheria, s jejímž předsedou Francescem Augustem Razettem jsme hovořili o úspěchu i cílech výstavy.
Na vernisáž 28. dubna přišly skoro čtyři stovky lidí, přestože pršelo, což považuji za úspěch. Denně výstavu navštíví 350 až 500 lidí, což není špatné. Museo MAXXI je velká galerie a probíhá tam několik výstav najednou. Těší mě, že české umělce přijali a vystavili. Je to významný stánek moderního umění, který se řadí po bok londýnské Tate Modern nebo pařížského Centre Pompidou. Je dobré, že expozici zaregistrovala italská média včetně televize. Byl k tomu dobrý důvod: výstava ET CETERA je první větší prezentací současných českých umělců v Itálii a v zahraničí vůbec.
Kteří umělci se výstavy zúčastnili?
Jsou to Hana Babáková, Krištof Hošek, Jan Kaláb, Martin Kocourek, Martin Krajc, Martin Matoušek, Jakub Matuška (Masker), Jakub Mikulka, Marek Musil, Jakub Nepraš, Tets Ohnari, Haas Asot, Ondřej Oliva, Veronika Psotková, Matěj Rejl, Teraza Tara, Zdeněk Trs a Roman Týc. Myslím, že tato skupina velmi dobře reprezentuje současné české moderní umění. Z osmnácti umělců jich na vernisáž přijelo šestnáct. Pro všechny je to určitě velká zkušenost. Naším cílem bylo představit tyto umělce v Itálii. Akce naší nadace jsou naprosto nekomerční, ale pro vystavené autory to může být odrazový můstek dál.
Jak myšlenka vystavit mladé české výtvarníky v Římě vznikla?
První větší výstava Nadace Eleutheria byla zaměřena na československý socialistický realismus. Tento druh umění sbírám. Po výstavě se nabízelo navázat na to současným českým uměním. Proto název ET CETERA, což znamená „a tak dále“. Měli jsme tím na mysli umění, které tady vzniklo po roce 1989.
V loňském roce jsme takovou výstavu uspořádali v Italském institutu v Praze. Na internetu jsme zveřejnili výzvu, na kterou reagovalo 650 současných českých umělců. Z nich jsme vybrali a vystavili 12. A pak jsem si řekl, že by bylo škoda je nevystavit v mezinárodním měřítku. Výzvu jsme zopakovali a výsledkem bylo 900 přihlášených. Mezinárodní porota z nich vybrala 18. Kontaktovali jsme Museo MAXXI s myšlenkou vystavit výběr tam a vyšlo to.
Jak vznikla vaše nadace Eleutheria?
Jaké máte plány do budoucna?
Chtěli bychom v Praze udělat výstavu fotografií Tazia Nuvolareho. To byl vynikající italský automobilový a motocyklový závodník a také fotograf v období mezi válkami. Spolupracujeme s Národním technickým muzeem, protože chci, aby součástí expozice byly dva nebo tři závodní automobily. Rád bych také uspořádal výstavu českých umělců ve velkých italských galeriích – v Uffizi ve Florencii nebo ve Villa Manin v Udine.
Jaké obrazy sbíráte vy sám?
Sbírám všechno. Moje sbírka čítá asi 2000 děl. Mám malíře italské renesance i české autory – Petra Brandla, Fillu, Radimského, fotografie Jana Saudka… Umění miluju, dělá mi to radost. Obrazy mám doma i v kanceláři, občas je střídám. Pokud jde o umění, v Praze se cítím velmi dobře. Stačí vyjít do ulic a člověk je obklopen kulturou. Když vidím, kolik lidí chodí do divadel a na výstavy, říkám si, že tenhle národ má budoucnost.
Děkuji za rozhovor.
