Zámek Dub se probouzí k novému životu
Zámek Dub, kam se dnes podíváme, leží zhruba 15 kilometrů od Prachatic. Zvenku vypadá hezky, ale uvnitř je práce jako na kostele, vlastně na zámku. Do krásné novogotické stavby totiž mnoho let zatékalo. Před jedenácti lety koupila zchátralý zámek rodina Battagliů. A pak už zbývalo jediné - zrekonstruovat 34 místností.
Původně stávala v Dubu tvrz, která měla dvě místnosti. Ty nebyly nikdy zbourány a jsou ve zdivu současného zámku. O Dubu se poprvé mluví už v roce 1274. Pokud návštěvníky u zámku zarazí vykopaná hromada hlíny a myslí si, že jeho majitelé hledají ukrytý poklad, není to pravda. Probíhá tu archeologický výzkum.
Majitelé Dubu se v průběhu staletí poměrně rychle střídali, byla tu hrabata Buquoyové, Nádherní, Černínové. Ale vraťme se do nedaleké minulosti. Tehdy - v polovině 19. století - vlastnil zámek rytíř Mořic z Hönigsteinu a ten mu dal jeho novogotickou podobu, uvedl Daniel Battaglia, který nás zámkem provázel.
"Rytíř Mořic z Hönigsteinu patří podle nejnovějších výzkumů mezi nejvýznamnější židovskou šlechtu, která vznikla v 19. století. Zaváděl různé nové technologie v zemědělství a v hospodaření. Nákladná přestavba objektu, který se dělal podle plánů profesora Vysokého učení technického v Praze Josefa Niklase i jeho nákladný způsob života ho natolik zadlužili, že panství po deseti nebo patnácti letech prodává."
Mimochodem architekt Josef Niklas se podílel i na přestavbě Vyšehradské kapituly. Byl to pokrokový architekt. Průčelí zámku obrátil na jih a na studený sever míří pouze místnosti jako jsou kuchyně, chodby nebo toalety. V nově upraveném zámku se pak střídali další majitelé, především průmyslová šlechta - například baron Odkolek. Posledními majiteli byli Broumovští. Jejich syn Jiří se pak vrátil z Anglie a restituoval majetek v Čechách.
"Když jsem byl u svého strýčka Arnošta Biskupa na zámku Zalužany, tak mi říká: já mám příbuzného, který je i tvůj vzdálený příbuzný a on mě požádal, abych sehnal někoho, kdo by si Dub převzal. Chceš ho? A já říkám: nechci. Jednou jsem se tady stavoval, když jsem jel z Německa, a byl tu internát. Takže jsem ten stav znal. Nicnémě rodiče říkali, tak se tam pojedeme podívat v jakém stavu to je. Takže jsme sem zajeli, bylo takové srpnové odpoledne a rodičům se to líbilo."
A bylo rozhodnuto. 14. února 1998 vstoupili Battagliovi do zámku a od roku 2000 tu sídlí trvale. Kdo by si však představoval spokojený život zámeckých pánů, byl by na omylu. Už je čekala jen a jen práce. Opravy zámku totiž financují ze svých příjmů a dotací.
"Samozřejmě dostáváme dotace, které jsou také od státu. Nicméně třeba dostanete dotaci na střechu, zvlášť v těch počátcích, třeba 70 tisíc, a rozpočet je celkově 3 miliony korun. Ale spoustu práce si tu člověk udělá svépomocí. Nepočítám ani s mojí generací, že by se to nějak dalo dohromady. Děláme to 11 let. Jsou udělány veškeré nové fasády. Když jsme sem přišli, tak ty ochozy byly na zřícení. Když jsem přišel na věž, tak tam bylo modré nebe, krytina nebyla."
V době socialismu zámek sloužil jako zemědělské družstvo, učiliště a střední zemědělská škola.
Dominantní budova zámku stojí v parčíku ohrazeném novogotickou zdí hned vedle návsi. Vstoupit do něj můžete malými nenápadnými dvířky, nebo zámek obejít a použít velká vstupní mřížová vrata. Majitelé v zámku sami provádějí. Řada místností už je zrekonstruovaných, i když připravily mnohá překvapení.
"Řeknete si, to je docela fajn. Ale pak šáhnete do podlahy, sundáte lino a chcete postavit kachlová kamna, jako jsme to chtěli udělat my tady v loveckém salonu. Zjistili jsme, že prkna jsou shnilá, potom jsme je dali pryč a zjistili, že i trámy byly shnilé. Bylo vyvezeno 201 tun materiálu odpadu pouze z interiéru, pouze ze severního křídla. Řeknete si: tady je ještě práce! To už jsou jenom dodělávky. Ta největší dřina je pryč. Tady bylo totiž všechno obloženo kachlíky. Byly tu třeba tři vrstvy betonových podlah."
Navíc chybí dokumentace k zámku. Sice byla ve státním archivu, ale přišly povodně a dnes je zmrazená někde na Kladně.
Nově opravené prostory jsou využívány také jako galerie a k pořádání příležitostných výstav. O vernisáže je veliký zájem, sejde se tu na 500 lidí. Jedinečná je na zámku například kobercová dlažba s námětem řeckého meandru, vedl nás dále zámkem Daniel Battaglia.
"Nacházíme se ve velké kuchyni ta byla obnovena v původním stylu. Dali jsme sem kachlová kamna. Ta sem byla převezena od mé tetičky ze zámku Bratronice, když ho v roce 1992 prodávala. Jediné, co se dochovalo je podlaha, která je lemována řeckým meandrem. Vzor podlahy jsme použili na stěny. Ty malovala maminka. Je to podle šablony a za den udělala asi 20 obrázků, ono to nejde moc rychle."
Restaurování čeká i unikátní klavír. Odborníci totiž potvrdili, že je to naprostý originál, kterých bylo vyrobeno pouze osm. Hudební sál pak majitelé plánují využít pro obec, chtějí tu pořádat koncerty a divadelní představení. Daniel Battaglia si pochvaluje i spolupráci s památkáři. Snaží se zámek vrátit do stavu v jakém býval v 19. století a připomenout i řadu tradic. A protože je povoláním lesní inženýr, rád by tu viděl i expozici fauny podhůří Šumavy.
