Folklórní zpěvačka Jarmila Šuláková slaví osmdesátiny
Jarmila Šuláková, to je synonymum pro folklórní zpěv. Narodila se ve Vsetíně a lidovým písničkám se začala věnovat před 65 lety. Za interpretaci moravského folklóru získala za socialismu titul národní umělkyně a často reprezentovala naši zemi v zahraničí. Její hlas za doprovodu Brolnu zněl z rádií a televize a mnozí už ho mají s tou dobou pevně spojený. Po roce 1993 od Brolnu odešla a dnes zpívá s ostravskou cimbálovkou Technik a folk-rockovou skupinou Fleret. Tato její druhá kariéra ji dovedla až k oslavám životního jubilea a vydání rekapitulační desky s Fleretem. Více v rubrice Viléma Faltýnka.
"Ano, když hledali zpěvačku, tak nás známý Lubor Tokoš řekl kapelníkovi Fleretu Zdeňkovi Hrachovému, ať se se mnou nějak spojí. My jsme měli s cimbálovkou Technik v Jasenné v kostele takový velice krásný pořad a on řekl Zdeňovi, ať tam přijede a domluví to se mnou, jestli se na to dám nebo ne. Tak... slovo dalo slovo a trošku jsme začli."
A proč myslíte, že vám to vydrželo 15 let ? Oni jsou přece trochu jiný hudební žánr.
"Tak já jsem za mlada trampovala se španělkou, jinak mám ráda i jazz, šansony i vážnou muziku, takže mi to nebylo cizí. Je jsem ale neznala, tak si říkám, cérko zkus, když skládají nové písničky ve valašské řeči, tak jsem se k nim přidala."
Zachováváte si i kontakt s folklórními soubory?
"Ano, samozřejmě. Zítra máme ještě Prahu (rozhovor byl natočen 23. října) a na druhý den mě rychle vezou na Vsetín a je tam oslava mých osmdesátin a sedmdesátin Jožky Lažového. My jsme spolu hodně zpívali dueta s Technikem. Zítra tam bude moc muzik, Technik, i Martin Hrbáč, Luboš Holý, Zdeňka Straškrabová a různé zpěvačky, které mně provázely celý život. Protože má Jožka sedmdesát a já mám osmdesát, tak oni to spojili, aby nás oslavili tím koncertem."
A jak se při tomto jubileu cítíte?
"To víte, je mi z toho dobře, každého potěší, když ho lidé oslavují a mají ho rádi. Ale mám strašné zátahy koncertů, protože letos už je to od začátku roku 50 koncertů, které jsem udělala, a loni to byla stovka. To už je na těch mých osmdesát let trošku moc, nezdá se vám? No tak, dělám, co můžu. Pokud mi zdraví slouží, jezdím..."
Když dnes vystupujete, je na vaše písničky taková odezva, jako byla dřív?
"My máme do programu s Fleretem zamotané i lidové písně, třeba Beskyde, Beskyde, Dyby byla Morava, Žitečko, to je taky valašská písnička, a jinak zpívám s nimi jejich novou tvorbu, no a co lidi znají, tak se přidají. Já je pobídnu z jeviště, aby zpívali se mnou, a je to fajn. Trošku musíte lidi vyprovokovat, aby si zazpívali, ale pokud je znají, rádi se přidají. Život není dneska jako pohádka, tak na zpěv nepřichází tolik času. Za jedno je plno rozhlasu, plno televize, a i jsou ty děti trochu lenivé si zazpívat. Já myslím, že to je i způsobem života. Teď mají ty počítače a hry a to jich odvádí od jiných věcí. Takže když rodiče dostanou své děti do souborů a ony v tom žijí, nebo jsou z nich muzikanti, tak je to výborné. Od rodičů jsou vedeni k určité zábavě, která je velmi dobrá a užitečná. Neflákají se a nedělají potvorstvo, ale snaží se zpívat, hrát a tančit."
Jezdíváte taky někdy ke krajanům do zahraničí?
"Já jsem projela za svůj život skoro celý svět. Byli jsme dva a půl měsíce v Americe, v Kanadě, teď po revoluci jsme byli na Kubě, Evropu mám projetou úplně celou, asi desetkrát jsem byla v Holandsku, na různých festivalech a bylo to fajn. Vždycky jsme se sešli i s krajany a bylo nám dobře. Žijí tam kolik let a mnohdy se nám stalo, jak třeba jedna stařenka nám tam zpívala takové naše lidové písničky, které jsme už vůbec neznali. Tak to je veliká vzácnost."
