Sametovou revoluci připomínají fotografie vystavené v Karolinu
V pražském Karolinu byly tento týden zahájeny dvě fotografické výstavy, které dokumentují události kolem 17. listopadu 1989. Své fotografické cykly ze studentských okupačních stávek z let 1968 a 1989 zde vystavuje lékař Přemysl Hněvkovský. Další fotografie zase přibližují roli divadel během sametové revoluce. Výstava Divadlo a revoluce je součástí studentského projektu Univerzity Karlovy a Institutu umění - Divadelního ústavu.
K nejvýmluvnějším snímkům patří fotografie z 21. srpna 1968, které uvádějí výstavu Přemysla Hněvkovského. Ten v té době sloužil jako vojenský lékař v severních Čechách:
"Na vojně jsem slyšel v rádiu, že rozstříleli otcovu kliniku, to bylo na Karlově náměstí č. 1. Jsou tady z toho fotografie, které dělal můj otec, a jsou to poprvé vystavené fotografie. Tam jsou záběry, jak střely jsou ve stěnách dětského pokoje. Operační sál má asi osmadvacet střel. Kdyby se tam operovalo, tak ti doktoři by byli mrtví. Kdyby ta střela trefila tlakovou nádobu s kyslíkem, tak by to bylo jak letecká bomba. Ten špitál by šel do vzduchu."
Na černobílých snímcích jsou vyjevené děti, které lékaři uložili na chodbu na zem, aby je střely nezasáhly. Další snímky zachycují studentské stávky z let 1968 i 1989. Vlastně se od sebe příliš neliší: jsou na nich posluchárny nabité diskutujícími studenty, ale i unavené, spící postavy na chodbách univerzity.
"Díky tomu, že jsem na fakultě působil od roku 1965, tak mne studenti znali. Věřili mi a pustili mne mezi sebe. Já jsem jediný, koho pustili mezi sebe, jak v tom 68., tak v 89. roce. Proto je tento soubor svým způsobem unikátní, protože nikdo jiný to nemá."
Další ze zhruba 130 černobílých snímků Přemysla Hněvkovského zachycují i dění v pražských ulicích. Situaci v divadlech, která sehrála během sametové revoluce mimořádnou roli, dokumentují záběry z druhé části výstavy v Karolinu.
"Ta výstava má podtitul První týdny sametové revoluce v českých a moravských divadlech, který poměrně jasně ilustruje to, co diváci nebo návštěvníci výstavy uvidí. Snažili jsme se posbírat fotografický materiál, který by nějakým způsobem zdokumentoval, co se dělo ve vybraných českých a moravských divadlech během prvních revolučních dnů,"
vysvětluje kurátorka výstavy Martina Černá z Institutu umění - Divadelního ústavu. Snímky zachycují divadla nejen v Praze, ale i v Plzni, Ústí nad Labem, Brně, Ostravě nebo Olomouci. Nebylo ale vždy snadné je získat.
"V některých divadlech jsme přišli na zajímavou věc, že toto období zůstalo absolutně nezdokumentováno. Takže jsme se museli vydat za samotnými fotografy a máme na výstavě i takový unikát, že někde, kde už jsme opravdu byli v úzkých a nemohli jsme k danému divadlu materiál sehnat, jsme se dokonce dopátrali lidí z publika, kteří se zúčastnili improvizovaných večerů a své fotografie nám poskytli."
Na situaci před dvaceti lety ve svém Divadle Semafor vzpomíná i Jiří Suchý:
"Každý večer jsme tam v době, kdy se nehrálo, poněvadž jsme stávkovali, dělali besedy s diváky, kteří se přišli podívat na divadlo. Mělo to ve své době ohromný náboj. Pak to šlo trošičku jinam, než jsme si představovali, ale tak už to na světě chodí."
Součástí projektu Divadlo a revoluce je nejen současná výstava v Karolinu, ale i dvoudenní konference, která právě teď probíhá v Divadelním ústavu. V sobotu se v Divadle v Celetné setkají pamětníci tehdejších událostí v českých divadlech.
