Letošní ceny Gratias agit získali hudebníci, publicisté i papežská kolej

Премия Gratias Agit

Historik, hudebník, překladatel, vysokoškolský pedagog, novinář - to je jen pár profesí, jimž se věnují laureáti ceny Gratias agit 2009. Ministr zahraničí udělil letos těchto prestižních ocenění celkem 13. Za šíření dobrého jména České republiky ve světě je získalo dvanáct osobností a také jedna instituce s dlouholetou tradicí. Při předávání cen byla Milena Štráfeldová

Foto: autorka
Cena se uděluje od roku 1997 a dosud ji získalo téměř 150 jednotlivců a více než třicet organizací. Jsou mezi nimi osobnosti jako Meda Mládková, Tomáš Baťa, Madeleine Albrightová, manželé Škvorečtí nebo Miloš Forman. I letos byli mezi oceněnými čeští krajané, exulanti, kteří Československo opustili v době totality, ale i cizinci, kteří se o Česko zajímají dlouhá léta. Mezi ty první patří hudebník, dirigent a pedagog Čestmír Mirko Dušek z Bosny a Hercegoviny. Celý život tam propagoval českou hudbu:

Čestmír Mirko Dušek,  foto: autorka
"Táta přijel do Bosny a Hercegoviny v r. 1924 jako cukrář a přivedl maminku do bývalé Jugoslávie. Tam se narodily tři děti. Já jsem se narodil v r. 1930. Celý život jsem prožil v Bosně. Byl jsem hudebník, táta vždycky chtěl, abychom byli hudebníci. A já jsem se několikrát vrátil do Prahy."

Po srpnové invazi do Československa zůstaly v zahraničí desítky tisíc exulantů. Byl mezi nimi i strojař Antonín Martínek, který svůj nový domov našel v Kanadě.

Antonín Martínek,  foto: autorka
"Po roce 1968 Kanada otevřela dveře českým a slovenským občanům, kteří se rozhodli opustit Československo. Mám pocit, že jich Kanaďané přijali asi devatenáct tisíc. Takže každé větší kanadské město má poměrně početnou českou a slovenskou exilovou skupinu."

Antonín Martínek má za sebou akademickou kariéru na univerzitě v Kitcheneru. Po r. 1989 začal podporovat i univerzity v Česku, dlouhá léta se také věnuje práci v krajanských organizacích. Mezi cizince, kteří se o českou historii, kulturu i o samotnou češtinu začali zajímat až v průběhu života, patří i významný polský publicista a novinář Mariusz Szczygiel. Česky se naučil kvůli rozhovoru s Martou Kubišovou:

Mariusz Szczygiel,  foto: autorka
"Byla to úplná náhoda. Já jsem před devíti lety, v r. 2000, byl poprvé v životě v Praze. Já jsem o té zemi nevěděl nic a neznal jsem ani slovo česky. Tady mne ale všechno ohromilo, čeština je pro mne jako hudba. Jako bych si pouštěl cédéčko. Jsem v tramvaji a poslouchám hudbu."

Mariusz Szczygiel napsal knihu o české historii Gottland, která už byla přeložena do několika jazyků. Vyvrací v ní řadu mýtů, které se dodnes o Češích tradují v Polsku. Kanadský publicista Paul Wilson zato v Česku prožil 10 let. Přijel sem jako učitel angličtiny v r. 1967 a byl odtud za své kontakty s disentem vypovězen v r. 1977. Byl to právě on, kdo za všechny letošní laureáty poděkoval:

Paul Wilson,  foto: autorka
"Naše poděkování vlastně patří vám, protože díky vám jsme mnohem bohatší. Máme tu osobní vztahy s lidmi, které máme rádi a pro které jsme to všechno dělali."

Další ceny letos získali například Nikolaj Dmitrijev, který se věnuje historii čs. legií v Rusku za 1. světové války, korejský dirigent a propagátor české hudby Jong-Čchol Čchö, japonský bohemista Itaru Iijima, Geoffrey Piper z Lucemburska, který rovněž podporuje českou hudbu, nebo Papežská kolej Nepomucenum v Římě, kde už osmdesát let studují čeští katoličtí bohoslovci a kde také v exilu žil kardinál Josef Beran.