O některých slavných písních stojí za to vyprávět
Kniha, jejíž obálka připomíná někdejší singlové gramofonové desky, se jmenuje Příběhy písní. Autorem publikace je básník, kytarista, zpěvák a hudební publicista Michal Bystrov. Hádej, Matyldo, Daleká je cesta do Tipperary, Už vyplouvá loď John B., Strojvůdce Příhoda, Žluté růže z Texasu, Ó, Zuzano - za každou z těch písní se skrývá jedinečný historický příběh jejího vzniku.
Dnes je naším hostem ve studiu Michal Bystrov. Kdysi začínal tady v rozhlase, pak se ale vydal trochu jinudy, dnes působí jako hudební publicista v denním tisku a kniha Příběhy písní je jeho knižní debut. Jak ta kniha vznikla? Souvisí nějak s tvou hudební činností? Ty jsi muzikant a děláš celá léta, co se známe, bluesovou hudbu...
"Já jsem amatérský muzikant a určitě to spolu souvisí. Všechny písničky, o kterých tu píšu, si pamatuji z mládí nebo dokonce z dětství. Vstřebal jsem je, hrával jsem je na kytaru na táborech a vždycky jsem chtěl vědět, co je za nimi."
Za těmi písněmi něco je?
"Tak právě o tom je ta kniha, že mají svoje příběhy. Některé písně stojí za to poslouchat, u některých stojí za to povídat si i o tom, jak vznikly."
"Ona to právě původně tak úzce vymezená skupina neměla být. Tak to vypadá, protože v té první knížce - já už jsem teď v půlce druhé - jsem si jakoby odmazal ty písničky, které jsem si pamatoval. Takže to ve výsledku vypadá, že se zabývám pouze americkými nebo angloamerickými lidovkami. Ale cílem bylo najít písničky se silným příběhem a shodou okolností, protože tím jazykem vládnu a znám tu oblast, tak se mi tam sešly tyhle."
Že písnička jako každé umělecké dílo vzniká z určitého souboru osobních zkušeností a inspirací autora, které do sebe za svůj život nasál, to je přece samozřejmé. Ale kde se rozhoduje o tom, jestli ta písnička stojí za rozbor?
"To už dneska nikdo neví, co autora vnitřně vedlo, jaké byly jeho inspirace, ale můžeme vystopovat historické souvislosti. Já popisuji vnější okolnosti vzniku těch písní, jejich cestu k popularitě, protože ta byla většinou dlouhá, a do třetice i cestu písně do Čech."
Co třeba písnička The House of The Rising Sun, o které v knize čteme a která je našemu publiku známa z české verze Dům u vycházejícího slunce?
"To je vlastně jakýsi trojpříběh. Na ní jsem chtěl ukázat, jak se může píseň v průběhu času totálně proměnit. Můj příběh začíná u písně, která se jmenuje The Unfrotunate Rake, což znamená Nešťastný prostopášník. To je písnička původem snad z Irska, která vyprávěla o syfilitikovi. Postupem času se rozvětvila ve tři další a všechny se proslavily, ale ani do jedné by člověk neřekl, že souvisí s těmi ostatními. Z téhle jedné vznikly písničky The House of The Rising Sun, Streets of Laredo čili Laredo, které tady zpíval Spirtituál Kvintet s Karlem Zichem, a St. James Infirmary čili Špitál u svatého Jakuba, které tady proslavil Kalandra s A.S.P.M. Ta písnička se vydala na tři různá místa. Ve formě Lareda se vydala na hranici Texasu a Mexika na Divoký západ a stala se z ní kovbojská píseň a ze syfilitika se stal umírající kovboj, v podobě The House of The Rising Sun a St. James Infirmary se vydala dolů do Louisiany a zakotvila v New Orlean a stalo se z ní v případě St. James Infirmary blues a v případě The House of The Rising Sun tklivá bluesová balada. V The House of The Rising Sun jsem se zase přesunuli do chudobince případně do polepšovny. Hrdinou se stala dívka, která skončila v chudobinci nebo muž, který skončil v polepšovně."
Takže ty osudy písně jsou opravdu pestré. A čím je to způsobeno? Byl tam někdo, kdo na tom má podíl, nebo prostě jako skutečná lidová píseň nabývala nové podoby?
"Ta písnička má dvousetletou historii. Písničky se pohybují, migrují a to samozřejmě pomocí konkrétních osob, které jsou buď zapomenuté, nebo jsem na ně přišel a v tom případě o nich vyprávím. A ta písnička představuje prototyp nějaké morality. Původně to je zřejmě o námořníkovi, což byla ohrožená skupina. Užíval sis - čeká tě trest, dostal jsi pohlavní chorobu. Když se to přeneslo na Divoký západ, samozřejmě se to tranformovalo do: žil jsi jako pistolník, sešel jsi jako pistolník. A v New Orlean, kde byl bezpočet nevěstinců, bylo z toho: sešla jsi na scestí - skončila jsi jako prostitutka. Ale pořád to je ten samý princip."
Česky bychom mohli říct, že kdo s čím zachází, tím také schází. Jak je to s českou verzí?
"Když už mluvíme konkrétně o The House of The Rising Sun, tak tam mají i v angličtině problém, že nevědí, jestli to vypráví žena nebo muž. Takže jde o to, kam to situovat. Třeba ta slavná nahrávka The Animals, která tu písničku dostala do všeobecného povědomí, je vyprávěna z pohledu člověka, který se dostal do polepšovny. Ten Eric Burdan se svým vzezřením to podporuje. Ale ten dvojsmyslný výklad nevyřešili ani v angličtině, natož v češtině."
A jak si s tím tedy poradil překladatel?
"To překládal Zdeněk Borovec, to je ten slavný text Dům u vycházejícího slunce: Snad znáš ten dům za New Orlean, ve štítu znak slunce má... to je ten slavný text, který v polovině 60. let nazpíval Jaromír Mayer. Ta nahrávka už je dost zapomenutá. Česká verze se přidržela britského modelu, kde se mluví o polepšovně a tím antihrdinou je muž."
V knížce se píše i o případech, kdy se český překlad s originálem úplně míjí, to je třeba Matylda nebo Zuzana.
"Matylda je nejznámější australská píseň a vychází z konkrétní události, které se říkalo velká stávka střihačů ovcí. Kdysi byla jakási válka mezi místními farmáři a nájemnými střihači ovcí, kteří se rekrutovali z řad tuláků a oni začasté ovce farmářům kradli a oni je pak za to docela slušně masakrovali. Přičemž nejzajímavější je vysvětlit, co byla Matylda, že to byl ve skutečnosti tulácký vak. Ten český překlad to samozřejmě zavedl někam úplně mimo, ale já si myslím, že to je skvělá verze. Text Jiří Štaidl, nazpíval ji Karel Hála, ale ten text je volný, jako tomu potom bylo i v textech Ivo Fišera a Zdeňka Borovce."
Řekl jsi, že připravuješ druhý díl, kde budeš tento princip dál rozvíjet na dalším materiálu. Dílčí texty už dnes vycházejí v kulturním magazínu Uni. Shrňme tedy, jaké písničky tam budou.
"Samozřejmě pokračovat by se stejným způsobem dalo do nekonečna, což nechci. Rád bych se držel toho, aby to byly především silné příběhy. Téma je vlastně vedlejší. Ale myslím, že jsem tam shromáždil možná ještě silnější příběhy, než jsou v té první, a právě taky nejsem tak jednostranně zaměřený, takže jsou tam písně z různých oblastí. Dejme tomu píseň Lucky Old Sun, píseň Strange Fruit, což je nejslavnější píseň Billy Holidayové, je tam Dívka z Ipanemy, Červené údolí atd., atd. Mám hotových osm kapitol a teď naposledy jsem dělal Partyzána. To je The Partisan z repertoáru Leonarda Cohena, ovšem kořeny té písně jsou v Rusku, pak to došlo do Francie a pak se teprve dostala ke Cohenovým uším."
