O tabu v jazyce aneb Nadáváte na počasí?
Hitem letošního léta se stalo bezesporu počasí. Zprávám z oblasti meteorologie se v okurkové sezoně už tradičně daří, ale k počasí se letos stočí řeč skoro při každé příležitosti. Při pohledu z okna, kdy se slunečný den v mžiku změní v boží dopuštění, buď nevěřícně kroutíme hlavou, anebo nadáváme. Nevybíravost nadávek se stupňuje podle toho, jestli si zrovna vybíráme vzácné dny své dovolené nebo sedíme v kanceláři. A také podle toho, jak moc jsme zvyklí užívat sprostá slova.
V užívání takových výrazů mluvčím brání jednak společenské důvody, jednak důvody náboženské. Naši předci měli například zakázáno „brát boží jméno nadarmo“, a proto se vyhýbali výrazům souvisejícím se smrtí. Pro význam „zemřít“ tak vznikly eufemismy jako odejít, opustit nebo vydechnout naposledy. Podobně bylo nahrazováno i slovo ďábel výrazem ďas nebo popisným pojmenováním čert. Při klení také ještě dnes nahrazujeme zapovězené výrazy sakra a krucifix zástupnými výrazy safra, safriš, krucipísek, krutibrko, stejně jako při údivu užíváme slovní spojení ježkovy voči místo ježíšikristeči ježíšmarja. Díky zástupným výrazům si ulevíme, a přitom neporušíme společenské nebo náboženské tabu. Ale ani to nám nezaručí, že se počasí umoudří.
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.