O tabu v jazyce aneb Nadáváte na počasí?

Počasí se bezesporu může stát determinantou naší nálady. Je-li dlouhodoběji jiné než naše představy, spíláme mu od srdce. Bývá tedy velmi často důvodem pro použití slov hrubšího zrna.

A sakra! (Foto: ČTK)

Vulgarismy totiž nejsou v současné češtině zdaleka tak tabu, jako bývala. Přibývá jich i ve veřejných projevech a zvyšuje se také tolerance k nim. Místo staromileckých nadávek jako morcec hadry, kurnik šopa nebo třeba na moutě kutě tedy spíše zaslechneme poněkud obhroublejší výrazy, které byly dříve na veřejnosti nepřípustné, ale dnes jimi ani trošku nešetříme. Na veřejnosti už nejsou tak silně pociťovány jako neslušné, a i proto musíme sahat po stále tvrdších výrazech, když si chceme od plic zanadávat nebo když chceme jaksepatří zdůraznit, že nás něco opravdu štve. Za tabuové považujeme tedy takové výrazy, které se v dané společnosti považují za neslušné, nezdvořilé, nevhodné a hrubé, prostě jsou to výrazy, které se „neříkají“. Jde například o některá slova z lidské anatomie a fyziologie, zejména ta spjatá s vyměšováním a plozením, která hodnotíme jako sprostá. Právě ta nám v nadávkách pomáhají nejlépe zbavit se nahromaděného napětí.

V užívání takových výrazů mluvčím brání jednak společenské důvody, jednak důvody náboženské. Naši předci měli například zakázáno „brát boží jméno nadarmo“, a proto se vyhýbali výrazům souvisejícím se smrtí. Pro význam „zemřít“ tak vznikly eufemismy jako odejít, opustit nebo vydechnout naposledy. Podobně bylo nahrazováno i slovo ďábel výrazem ďas nebo popisným pojmenováním čert. Při klení také ještě dnes nahrazujeme zapovězené výrazy sakra a krucifix zástupnými výrazy safra, safriš, krucipísek, krutibrko, stejně jako při údivu užíváme slovní spojení ježkovy voči místo ježíšikristeči ježíšmarja. Díky zástupným výrazům si ulevíme, a přitom neporušíme společenské nebo náboženské tabu. Ale ani to nám nezaručí, že se počasí umoudří.

Příspěvek jsme poprvé vysílali 26. července 2009, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.

---

"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.