Marie Kwaysserová - zapomenutá spisovatelka ze Smržovky

Gustav Leutelt, Ferdinand Klinger, Ida Maksa-Segalla, Hans Bielau, Julius Vatter, Benjamin a Karl Baierovi, Robert Hübner, Theodor Hutter, Wilhelm Ressel, Otto Stollowsky. Řada jmen, která už dnešním Čechům nic neříkají. Přesto to byly osobnosti, které žily a působily na našem území, v česko-německých oblastech v příhraničí a v poslední třetině 19. století usilovali o kulturní povznesení svého regionu. Patřila mezi ně i Marie Kwaysserová ze Smržovky v Podještědí.

Dům, ve kterém spisovatelka bydlela, foto: autor

Všichni výše zmínění spisovatelé přelomu 19. a 20. století psali vlastní tvorbu v němčině, někteří částečně v místním nářečí. Působení Marie Kwaysserové bylo širší v tom, že jako překladatelka pomáhala navazovat kulturní vztaky mezi českým a německým živlem.

Zavedu vás do obce Smržovka, kde Marie Kwaysserová strávila většinu života. Přistěhovala se sem v 27 letech, žila na hlavním náměstí naproti zámečku, v němž dnes sídlí malé regionální muzeum. Toto muzeum provozuje Partnerský spolek Smržovka a jeho členka Miroslava Ledecká mě provádí a ukazuje expozice připomínající mj. stará místní řemesla.

Miroslava Ledecká, foto: autor

Ledecká: "To muzeum zřídilo město, ale spravuje ho právě ten partnerský spolek, který má tu svoji historickou skupinku, my si říkáme muzejníci..."

A co vás k tomu zájmu přivedlo? Jste místní?

Ledecká: "Jsme, samozřejmě. Ten místní patriotismus, pýcha na cokoliv spojeného se Smržovkou. Cokoli se u kohokoliv objevilo, tak jsme si říkali, tohle se taky vyrábělo ve Smržovce?! A s pýchou jsme to tady vystavili. To muzeum vzniklo v roce 2003, takže do toho teprve postupně pronikáme. A protože to navíc děláme jenom ve svém volném čase, o sobotách a nedělích, tak toho času je hrozně málo. Možná, že až jednou z nás budou důchodci, tak se tomu pověnujeme trošku víc."

Připomněla byste některé z významných smržoveckých rodáků?

Ledecká: "Určitě pan Joseph Meissner, Němec, který sem přišel z Broumovska asi v roce 1912 jako učitel. Později, někdy v roce 1928 se stal kronikářem a byl to kronikář velice významný, dodnes si ho v jabloneckém archivu velice cení."

Foto: autor

A některé další osobnosti třeba v umělecké oblasti?

"Třeba Marie Kwaysserová, které jsme teď vydali knížku."

Publikace s názvem Sen a skutečnost vznikla na základě malé knížky Marie Kwaysserové z roku 1911. Tato knížečka po smrti autorky zcela zapadla, až ji objevil jeden pražský antikvář. Pokračuje Inka Urbanová z Partnerského spolku Smržovka.

Inka Urbanová, foto: autor

Urbanová: "Knížka se nám dochovala díky panu Janu Placákovi, který má v Praze antikvariát, Jizerské hory miluje, má tady chalupu a jezdí sem od dětských let. A ten tuhle originální knížku z roku 1911 našel a našemu muzeu ho věnoval. Knížka je psaná kurentem, takže bylo nejprve třeba toto dílo převést do němčiny. Ona ji napsala německy, takže my jsme si ji přeložili až do češtiny, abychom se seznámili s tím, co v té knížce vůbec je a jestli ty pohádky budou stravitelné pro dnešního čtenáře. A jestli vlastně se vydávat tou cestou, že ji vydáme znovu. Kniha se jmenuje Märchen und Dichtungen a je to taková mala, útlá, narůžovělá knížečka. Vázaná v plátěných deskách."

Jak velkou část z ní jste převzali do publikace sen a skutečnost?

"Převzali jsme ji celou, protože těch pohádek tam bylo malé množství. Myslíme si, že si to to dílko zaslouží a že ten svůj prostor by v dnešní Smržovce mělo mít..."

Kniha Sen a skutečnost vyšla v libereckém nakladatelství Bor. Za zmínku stojí, že na její vydání se skládalo více než třicet organizací a jednotlivců, dohromady vybrali 40.000 korun a tato částka pokryla vydání 500 kusů publikace. Majitelka nakladatelství Bor Eva Koudelková připomíná, že za života Kwaysserová vydala tři knihy, jedna z nich odrážela její učitelskou profesi.

Koudelková: "Vyšla tahle knížka, což je soubor několika pohádek a jedné rozsáhlejší lyrickoepické skladby. Potom vydala knížku pouze básnickou a třetí její knížka (chronologicky první v pořadí) byla odborná a vztahovala se k výuce ručních prací na té škole."

Eva Koudelková, foto: autor

Koudelková se na knize Sen a skutečnost podílela i jako editorka. Vyučuje český jazyk a literaturu na Technické univerzitě v Liberci a do knihy napsala životopisnou črtu o Kwaysserové a hrubé překlady jejích textů literárně upravila. Jakým jazykem vlastně Kweisserová mluvila?

Koudelková: "Marie Kwaysserová pocházela z českoněmeckého prostředí. Narodila se v Semilech, které byly české, protože ale celé její příbuzenstvo pracovalo v šlechtických službách, tak spíš tíhli k německému prostředí. Jak se mluvilo doma, se mně nepodařilo dopátrat, ale myslím, že německy. Že němčina byla běžným komunikačním jazykem, i z toho důvodu, že ona svou vlastní tvorbu psala v němčině, to znamená že asi i sama němčinu cítila jako svůj hlavní jazyk. Nicméně češtinu ovládala velmi dobře z toho důvodu, že když zemřel její tatínek, tak se maminka provdala za nějakého dalšího z těch úředníků, který se jmenoval Čech a zřejmě asi k češtině měl blízko, protože od té doby se pohybovali víc v českém prostředí a ona chodila do českých škol."

V čem byl význam Marie Kwaysserové jako spisovatelky? V čem byla její největší síla?

Foto: autor

Koudelková: "Jako spisovatelka byla nejsilnější v pohádkové tvorbě. Psala autorské pohádky se současnou tématikou, kterou prolínala se současnými prvky. Její básnická tvorba zdaleka není tak kvalitní jako pohádkářská. Pokud jde o poezii, ona se hodně zhlížela v Lumírovcích a hlavně v Jaroslavu Vrchlickém. A v souvislosti s Vrchlickým je třeba zmínit druhou nejsilnější oblast její literární činnosti a to bylo její překládání do němčiny. V tomhle možná její význam z komplexního pohledu bude ještě větší než ta pohádkářská tvorba, vzhledem k tomu, že v polovině nebo třech čtvrtinách 19. století těch překladatelů české literatury do němčiny mnoho nebylo. A ona si k jaroslavu Vrchlickému později přibrala i tvorbu některých dalších současných autorů, ale pokoušela se i o Erbenovu kytici. No a ty překlady ona pak skutečně i v německy mluvících zemích publikovala, v několika antologiích, ale nemáme vlastně vůbec ohlas z druhé strany, jak tam to bylo přijímáno. Jenom z ojedinělých zmínek v jejích dopisech. Zachovala se její korespondence Jaroslavu Vrchlickému, bohužel jeno její jemu, neznáme odpovědi z druhé strany. Z náznaků je patrné, že to bylo přijímáno dobře, ale samozřejmě je to jenom jejíma očima."

Literární hodnota díla Marie Kwaysserová není velká. Ostatně rozsahem je to spíš názak díla, svědčící o zaujetí literaturou a o ambici překročit kontext každodenního života podhorského městečka. Eva Koudelková dodává:

Koudelková: "Ona podle mě měla obrovský význam pro úzké lokální prostředí Smržovky. Tam určitě patřila k nositelům kultury, protože to je patrné z korespondence i z její tvorby, ona byla velice vzdělaná. Byla jakýmsi vzorem. Také ona si v dopisech Vrchlickému občas posteskne, je z toho patrné, že ve Smržovce neměla nikoho rovnocenného, s kým by si mohla popovídat a s kým by se cítila dobře."