Film Marii Procházkové uvidí diváci v Banátu

Původně se měl jmenovat O červené Terezce, nakonec autorka Maria Procházková zvolila pro svůj film název Kdopak by se vlka bál. Inspiraci klasickou pohádkou spojuje s příběhem holčičky v rozpadajícím se manželství jejích rodičů. Rodinný film s prvky pohádky a hororu oslovil odbornou i diváckou veřejnost a na festivalu Finále v Plzni zvítězil v konkurenci 12 nových českých filmů. Kolega Vilém Faltýnek pozval scénáristku a režisérku do studia a zeptal se jí mimo jiné na to, zda ji ocenění pro takto žánrově zaměřený snímek překvapilo.

"Překvapení to bylo veliké. Já jsem si byla naprosto jistá, že vyhraje Hlídač č. 47. Nejen kvůli reakcím diváků, ale obecně kolem toho filmu panuje taková aura, že bych předpokládala, že vyhraje právě on. Na druhou stranu, jestliže někde můžeme vyhrát, tak upřímně řečeno tam, kde ta porota bude mezinárodní. Protože si myslíme, že náš film jde napříč generacemi, není to rozhodně dětský film, napříč žánry a podle mě je to film, který může vidět vlastně každý a každý mu porozumí. To znamená, že na festivalu, který je sice o českém filmu, ale porota je tam mezinárodní, jsme vlastně měli šanci. Zrovna tak si myslím, že máme relativně velkou šanci v zahraničí. Protože tady jsme ten malý film s malými hvězdami nebo bez hvězd, kdežto v zahraničí bez znalosti pozadí jsme film, který mluví jen sám za sebe."

Předsedkyně plzeňské poroty paní Jelinek mi také řekla, že se dívali na český film prizmatem zahraničního diváka. Jestliže tedy udělili Zlatého ledňáčka vám, jak je na tom váš film, proniká za hranice, oslovuje zahraničního diváka?

"Nám velmi pomohlo, že jsme se účastnili Berlinále, že jsme dokonce byli v soutěži, i když ne té hlavní, ale v soutěži kategorie Generation K+, což jsou filmy vyprávěné očima dětí. V tuto chvíli probíhá jednání, smlouvy jsou uzavřeny spíš s východoevropskými zeměmi. Jednáme s Polskem, uzavřeno je to myslím s Maďarskem, Slovenskem, Rumunskem a nejsem si teď jistá, jak je to s Francií. Zatím čekáme, co severské země, tam předpokládáme, že by zájem mohl být, že bychom se mohli líbit."

Film Kdopak by se vlka bál měl premiéru v prosinci roku 2008, dnes už ho v programu českých multukin nenajdete. To je ale podle Procházkové zvláštnost české distribuce. Přesto se dodnes film hraje po republice, v Praze pouze v artových kinech. Dosáhl už návštěvnosti 50.000 diváků, což je podle režisérky pro takto zaměřený film úspěch.

"Ona obecně situace u filmu je tak složitá, že rozkládat ji ještě na to, jestli jsem žena nebo muž, jestli točím animované, hrané nebo dokumentární filmy, to je už velmi abstraktní. Prostě situace je složitá a peněz je málo, takže kdokoli má jakékoli možnosti něco použít nebo zneužít ve svůj prospěch a ty peníze získat, tak skvěle! Takže například já využívám, že jsem žena, ve chvíli, kdy sháním peníze a rozhodně na všechna jednání chodím v sukni. Na druhou stranu na natáčení bych v sukni v životě nepřišla, protože bych si připadala nerovnoprávně. V situaci, kdy budu nějakému technickému spolupracovníkovi hlasitě něco vysvětlovat a budu u toho stát na podpatcích, to by mi nepřišlo úplně adekvátní. Ale na druhou stranu se při tvůrčím procesu snažím, aby ta ženská stránka nepřevládala, neválcovala ostatní. Tím myslím to, že umím své spolupracovníky poměrně dost ovlivňovat až manipulovat, takže potřebuji mít kolem sebe lidi, kteří se tomu umí bránit, a mají vlastní silný názor a vcházejí se mnou do diskuse."

Je to tedy výhoda být být ženou v této profesi?

"Já si myslím, že to je v té pozici jen jiné než být muž. Nevidím v tom ani výhodu ani nevýhodu. Má to svoje plusy a svoje mínusy stejně jako to, jestli se rozhodnete jet výtahem nebo jít po schodech."

Příští týden bude film Kdopak by se vlka bál zahajovat festival evropského filmu v Rumunsku. Režisérka Maria Procházková se těší zvlášť na české diváky z Banátu.

"Jedeme do Temešváru, já o tom nevím v podstatě nic, jenom se do Banátu hrozně těším. Mám velká očekávání, protože tam je kombinace toho, že to bude zahraniční publikum, které ale rozumí česky."

Maria Procházková vystudovala animovanou tvorbu na FAMU a animovanému filmu se věnuje nadále i při svých aktivitách na poli filmu hraného. Jaké má další plány?

Z filmu Žralok v hlavě

"Plánů je vždycky víc, než stíhá člověk realizovat. Doufám, že po relativním úspěchu Vlka snad budu mít možnost točit další autorský film, ten bych chtěla začít točit nejpozději za dva roky. Ráda bych si ho zase napsala, s producentem teď hledáme ideální téma, já jich mám několik, ale dohadujeme se, které je nejpřijatelnější i pro něj s ohledem na shánění peněz. V mezidobí se dál věnuji animaci, té se nechci vzdávat a paralelně s tím připravuje krátký dětský film pro Českou televizi na letošní podzim o holčičce, která by si moc přála být slavnou gymnastkou. A v příštím roce možná budu točit pohádku O Zlatovlásce."

Bude ten příští hraný film podobný těm dvěma předchozím, které už známe a které byly oba založeny na mísení vnějšího a subjektivního pohledu na skutečnost, nebo máte teď potřebu vykročit jiným směrem?

"Tak on už Žralok i Vlk jsou dost odlišné filmy, i když je propojuje, myslím, ten můj autorský vklad, tím že používám filmařinu, jak je pro mě přirozené, to znamená míchám výtvarno s polodokumentárním viděním světa a s hranými akcemi zatím naštěstí výborných herců. Doufám, že v tom zhruba budu pokračovat. Je pravděpodobné, že v dalším filmu, pokud to bude ten, který já si přeju, tak že tam těch hlavních postav bude víc, bude jich pět a všechny budou ženy. To je zatím vše, co k tomu můžu prozradit."