Náš host: Václav Pačes nemá vůbec chuť vstoupit do politiky
Březnovým hostem Kaleidoskopu je světově uznávaný vědec, molekulární genetik profesor Václav Pačes. Ten začátkem března odešel po skončení svého funkčního období z čela Akademie věd České republiky.
„Ano, to je pravda. Pravděpodobně bych byl skutečně zvolen, protože oba kandidáti Jiří Drahoš i Eva Syková mě řekli, že by nekandidovali. I když by možná kandidoval někdo jiný. To se nikdy neví. Já jsem ale nekandidoval úmyslně, protože jsem si uvědomil jednu věc. Víte, já jsem byl v této funkci čtyři roky, před tím jsem dělal ředitele Ústavu molekulární genetiky, před tím jsem byl čtyři roky místopředsedou Akademie věd. A já jsem si uvědomil, že kdybych ještě další čtyři roky byl do vědecké práce přece jenom zapojen mnohem méně, než kolik bych chtěl, tak už bych se těžko mohl vrátit zpátky ke své vědecké práci. Už takhle to budu mít obtížné. To byl hlavní důvod.“
Nakolik se vám v uplynulých letech dařilo dostat se do laboratoře a věnovat se tak alespoň částečně svému vědnímu oboru?
„Víte, já jsem měl kromě své práce pro Akademii věd ve funkci předsedy stále ještě malý částečný úvazek v Ústavu molekulární genetiky. Tam jsem členem skupiny, kterou jsem kdysi založil a vedl, takže jsem neustále ten kontakt udržoval a aktivně se na práci týmu podílel. Ale samozřejmě daleko méně, než bych si přál.“
Vy jste se v tisku zmínil o tom, že by vás nyní lákalo podílet se na rozluštění tajemství podobnosti lidské a šimpanzí DNA. Co byste chtěl konkrétně zjistit?
„Takhle se to nedá říct. To je příliš bombastické rozluštit tajemství lidské a šimpanzí DNA. Především už se na tom hodně pracuje. Tam je mnoho důležitých otázek. Ta běžná informace o obou DNA je už známa. Srovnávat může každý, to jsou veřejně přístupné databáze. Tam jsou třeba otázky praktické, lékařské, protože určité choroby se manifestují jinak u člověka a jinak u šimpanze, ačkoli ty příslušné geny jsou velmi podobné. Podobní jsme si strašně moc, 99 procent DNA máme společné. Ono ale nejde ani tak o ta procenta, ale o to, které úseky DNA jsou právě rozdílné. To mohou být velmi malé rozdíly, které ale mohou způsobit obrovské změny.“
Neméně lákavé jsou prý pro vás také virové geny v lidské DNA. Člověk má asi 23 tisíc genů. Hodně z nich má společných s jinými živočichy, dokonce i s rostlinami. Do je důsledek evoluce. Kde se ale berou virové geny?
„Zajímavé je to, že v lidské DNA jenom dvě procenta genů jsou takříkajíc užitečná. 98 procent našeho genomu, tedy veškeré informace, je někdy nazýváno smetí. Něco, co k našemu životu vůbec nepotřebujeme. Když říkám, že máme dvě procenta genů, které potřebujeme k životu, tak možná posluchače udiví, že osm procent, tedy čtyřikrát víc DNA nám vlastně nepatří. To jsou cizorodé geny, geny virového původu, které máme v naší DNA. A jsou to geny do jisté míry nebezpečné, protože jsou vlastně pozůstatky národotvorných virů. My jsme udělali takovou jejich databázi, kde jsme je rozdělili do takových rodin. Ukazuje se, že k té infekci, kdy se potom ty geny zabudovaly do naší DNA, docházelo v průběhu evoluce. Některé viry nás infikovaly ještě než jsme se oddělili od šimpanzů, jiné jsou specifické pro nás, jiné infikovaly šimpanze, až když se oddělili, takže jsou specifické pro ně. A tyto viry se šíří naším geonomem, dokáží se zmnožit a přeskakovat v úsecích DNA. Zároveň ale mutují a to jsou velmi zajímavé procesy, které mají i praktické dopady. Například se ukázalo, že některé geny virového původu po změnách, které tam spontánně nastaly, jsou dnes pro náš organismus prospěšné. Z parazitů se najednou staly symbionti.“
Pane profesore, před rokem a půl se o vás mluvilo jako o kandidátovi na prezidenta republiky. Šel byste nyní po odchodu z čela Akademie věd do politiky?
„Mě nikdy politika nelákala. Ve určité době jsem hodně s politiky jednal právě z titulu mé funkce v čele Akademie věd. Jednalo se o rozpočtu, o zákonech atd., takže jsem se s nimi i dobře znal, nebo alespoň s některými. Mě to před volbou prezidenta republiky potěšilo, že se o mě uvažovalo. Ambice jsem ale ve skutečnosti neměl. Já jsem byl teď i vyzván, jestli bych například nechtěl kandidovat do Europarlamentu nebo do Senátu. Já jsem ale do žádné takové volby nešel.“
