Náš host: V biologii dnes převládá uniformita
Hostem Kaleidoskopu je tentokrát biolog, etolog, filosof, i esejista profesor Stanislav Komárek. Po návratu z emigrace v Rakousku se stal spoluzakládajícím členem Katedry filosofie a dějin přírodních věd na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Přednáší o biologických a kulturních aspektech lidské přirozenosti a lidských vztazích k živé přírodě. Je autorem řady esejů v denících i časopisech. Pravidelně přispívá zejména do Lidových novin.
„Pochopitelně spíše za biologa, neboť biologii jsem původně vystudoval. Vždy jsem si přál být biologem. Koneckonců v biologii jsem se i habilitoval. Ta část filosofie, která ke mně nějakým způsobem přísluší, je filosofie přírodních věd a dějin přírodních věd. Čili takhle je to služebně definováno.“
Ve svých esejích se ale vyjadřujete z filosofického hlediska ke všem možným tématům.
„Ve vztahu k médiím jsem si vždycky dával za cíl, že pokud mě média sama vyhledají a něco chtějí, tak jim vyhovět, naopak se do nich necpat z vlastní iniciativy. Výsledek je zhruba takový, jaký je.“
V letošním roce si celý svět připomíná Charlese Darwina, únoru to bylo 200. výročí jeho narození, na podzim tomu bude 150 let od prvního vydání jeho nejslavnějšího díla O původu druhů přírodním výběrem. Dodnes dělí Darwin lidi na celém světě na dva názorově protichůdné tábory. Jak vy, jako biolog, hodnotíte význam jeho učení?
„Darwin byl nepochybně biolog neobyčejně významný. Co do společenského dopadu svých nauk se zdá, že dosud nejvýznamnější. Světem samozřejmě neustále bublají diskuse darwinismus ano, darwinismus ne. Darwin sám byl neobyčekně seriózní vědec, bedlivý pozorovatel a znalec živé přírody. I co do způsobu argumentace a jednání s protivníky byl vzorem zdvořilosti a umírněnosti. Pochopitelně je Darwin a potom neodarwinismus, případně neo-neodarwinismus, protože těch stupňů, které na něj nějakým způsobem navazují, je několik. Některé už se k tomu původnímu učení mají jako, dejme tomu extrémní protestantské sekty k prvokřesťanství. To je potom vždycky trochu problém, co vlastně tomu původnímu darwinismu ještě odpovídá. Dnešní biologický mainstream je už samozřejmě neodarwinismus velmi odvozeného typu. Pokud někdy vyjádřím některé pochybnosti o tomto učení, některým lidem zasvítí oči a říkají: to jsi kreacionista, viď, jako my. To tedy nejsem! Rozhodně ty vypointované a poměrně simplicistní kreacionistické pozice, které se dnes prezentují, bych viděl jako smutnou alternativu k vývojové teorii. Je ale nutné vědět, že při vzniku života, vzniku druhů nikdo nebyl a všechny naše evidence o tom jsou nepřímé. Představit si ovšem, že by nějaké stvořitelské božstvo jen tak z rozmaru rozmisťovalo fosílie v minulých geologických vrstvách a bavilo se tím, jak my si tady nad tím lámeme hlavu, vrhalo by to na božství minimálně jiné světlo, než jaké si obvykle představujeme. Člověk nemusí být úplně přesvědčen o platnosti všech neodarwinistických mechanismů a modelů tak, jak se prezentují v učebnicích. Ale základní myšlenka vývoje živého tvorstva je po mém soudu zajímavá, plodná a byla by velká škoda, kdyby byla vytlačena nějakou jinou. Byť by svět jistě nespadl.“
Před dvěma roky vyvolala velký ohlas kniha vašeho kolegy profesora Jaroslava Flegra Zamrzlá evoluce, v níž Flegra v podstatě modifikuje darwinismus. Vy jste k té knize napsal předmluvu a hodnotíte knihu velmi pozitivně. Čím vás profesor Flegra přesvědčil o správnosti svých vývodů?
„Mimo jiné to navazuje na moji zkušenost chovatele holubů. Právě to, na co kolega Flegra přišel velmi pěkně potvrzuje některé zkušenosti o tom, že intenzivní selekcí z rovnováhy vychýlené druhy, selektujeme-li třeba ty holuby na tělesnou velikost, podaří se nám je zvětšit jen do určité míry. Pak už sebesilnější selekce nepomůže. Naopak, výsledky našeho snažení jsou potom velice málo životaschopné. Abych tak řekl, sotva vylétnou na střechu. To, že reálné druhy mají určitou takovou pružnost proti selekčním tlakům, to je vcelku mimo veškerou pochybnost. A je dobře, že na to někdo upozornil. Kdybych o knize nesoudil, že je dobrá, nikdy bych k ní předmluvu nepsal. Je nutno vědět, že se jedná o reformu neodarwinismu. Z jistého hlediska lehkou reformu. Ony se ale právě těžce prosazují reformy, které jsou relativně malé. Jak víme různé církve pronásledovaly nejvíce ty kacíře, kteří se lišili v nějaké dogmatické jednotlivosti. Dnešní biologie je taková názorově velmi kompaktní, tedy ten hlavní proud se udržuje velmi striktně. Nebývalo tomu tak vždycky. Třeba ve dvacátých letech bylo v biologii mnoho různých myšlenkových směrů. Taková názorová pestrost je dnes pouze v humanitních oborech. V biologii nějakým způsobem převládla uniformita.“
