Sex termitů před 40 miliony let se uchoval v jantaru
Vědci nalezli v baltském jantaru důkazy, že nejen vzhled hmyzu, ale také jeho chování je konzervováno desítky milionů let. Přibližně před 40 miliony let se termití pár zrovna věnoval námluvám, když uvízl v lepkavé pryskyřici stromu. Navždy tak zůstal uvězněný ve zkamenělém jantaru.
Tato dosud jediná známá fosilie páru termitů poskytla vědcům z Biologického centra Akademie věd ČR (BC AV ČR) a Okinawského institutu vědy a technologie (OIST) v Japonsku jedinečnou příležitost analyzovat chování při páření u již vyhynulého hmyzu (Electrotermes affinis) a pochopit, jak věrně je toto chování zachyceno v jantaru. Své poznatky nyní publikovali ve vědeckém časopise.
Termiti byli v internetovém obchodě pro sběratele
Tuto vzácnou zkamenělinu objevil úplnou náhodou Aleš Buček z Entomologického ústavu AV v internetovém obchodu pro sběratele a okamžitě rozpoznal její vědeckou hodnotu. „Fosilie termitů jsou docela běžné, ale tento kus byl unikátní, protože obsahuje pár. Viděl jsem stovky jantarů s termity, ale nikdy v nich nebyla dvojice," vysvětluje Aleš Buček.
Po zakoupení fosilie ji vědecký tým detailně nasnímal pomocí rentgenové mikrotomografie. „Určení druhu nebylo vůbec snadné, protože před poznávacími znaky těl termitů byly bubliny," zmínil Simon Hellemans z Okinawského institutu.
Skenování odhalilo nejen druh termitů, ale také to, že uvěznění jedinci jsou samec a samice ležící u sebe, přičemž samice se ústní částí dotýká konce zadečku samce.
Tento výjev ze života termitů výzkumníci dobře znali, protože jej mnohokrát pozorovali u současných termitů, kteří při páření provádějí tzv. tandemový běh. To jsou koordinované pohyby, kdy se při běhu jeden partner dotýká zadečku druhého, aby se při hledání budoucího hnízda udrželi pohromadě.
Pokusy ukázaly, že jeden druhého neopustí
Termini v jantaru však měli nezvyklou pozici. Pár termitů byl vedle sebe. Konzervace v pryskyřici není okamžitá, obvyklé chování hmyzu při páření se přeruší a jejich pozice se během obalení lepkavou hmotou mění.
Svou hypotézu o tom, že posun polohy termitů způsobily síly při vzniku jantaru, vědci testovali v laboratoři. Pokusy ukázaly, že když jeden z páru uvízne na lepkavém povrchu, druhý neuteče ani neopustí svého partnera, ale následuje ho a sám se také přilepí. „Zkameněliny mohou být nejlepším důkazem a přímým oknem do minulosti," dodává Aleš Buček.