Třetí strana zdi, Československo od Palacha do revoluce

Třetí strana zdi, výstava s podtitulem Fotografie v Československu 1969-1988 ze sbírky Moravské galerie v Brně, představuje 308 fotografií od 137 autorů. Autoři svou dobu zaznamenávali uměleckou stylizací i dokumentárním způsobem. S autorem výstavy Antonínem Dufkem se teď můžeme projít expozicí.

Antonín Dufek, foto: autor

Proč jste zvolil název Třetí strana zdi?

"Mě ten název napadl v souvislosti s albem Pink Floyd The Wall, protože si myslím, že to album poměrně dobře vyjadřuje společenskou revoltu proti společnosti, stejně jako tato výstava. Celá ta výstava je výstavou alternativ. Na jedné straně proti tomu, co bylo od umělců požadováno, a zároveň to bylo několik alternativních způsobů, kterými se mohli vyjadřovat. Nikdo pochopitelně nechtěl strávit život tak, aby to k ničemu nevedlo a aby to nemělo žádný smysl."

Antonín Dufek, foto: autor

"Je tu vystaveno 134 autorů. Všechny fotografie jsou z naší sbírky, takže tím je ta výstava limitovaná, protože někteří autoři u nás zastoupeni nejsou, ale my máme jinak až do konce 80. let reprezentativní kolekci. A je tu taky několik emigrantů: Josef Šnobl, který žije v Kolíně nad Rýnem, Vojta Dukát, který žije střídavě v Brně a v Haagu, Helena van der Kraan z Rotterdamu a několik dalších."

"Výstava má několik částí, které mají ještě další podkapitoly. tady ta první místnost je věnována inscenované fotografii, ze které je nejslavnějším autorem Jan Saudek. Tady je zastoupen ranými fotografiemi, které jsou velmi vzácné a pouze jedna z nich je kolorovaná. je to shodou okolností fotografie dítěte, které odchází někam pryč a je z počátku 70. let. Je to vyloženě symbol té nemožnosti tady zůstat, zvlášť pociťované mladou generací."

Čím se jeho rané fotografie liší od těch pozdějších, které známe?

Antonín Dufek, foto: autor

"Jsou daleko bezprostřednější, jsou to třeba úplně bezprostřední záběry z interiéru, ale také jsou to už záběry aranžované. Jako třeba tady ta žena v devastované krajině, která je jednou z prvních fotografií vyjadřujících další aktuální téma té doby, a to byla ekologie. Jinak té inscenované fotografie byly dvě vlny, ta druhá měla dominantu v 80. letech a jejím centrem se stala FAMU, jediná vysoká škola pro fotografy ve střední Evropě, a ta tvorba proto měla vynikající profesionální úroveň. Nejznámější z těchto fotografů byl Tono Stano, který je tady také zastoupen."

"Největší část výstavy je věnována dokumentární fotografii, a ta je dál ještě členěna na fotografie, ukazující třeba jak vypadaly ulice, komunistické znaky, fotografie z komunistických oslav a manifestací, které jsou ale vysloveně proti režimu. Je to poznat z těch tváří, z přístupu fotografa... V dalších fotografiích pak převažuje jakýsi sociologický zájem, protože sociologie byla dalším tématem, pomáhala fotografům porozumět lépe tomu, co fotografují."

Vy jste úvodem řekl, že ty fotografie jsou z vašich vlastních sbírek a vy sám, jak jste mi prozradil, tady působíte od roku 1968. Budete určitě nejlépe informován, jak se sem dostávaly, jak se ta sbírka tvořila?

"Brzy po roce 1969... Já jsem dělal první nákupní komisi v roce 1969 a tehdy se koupilo hodně významných věcí. Ale potom dál už to bylo obtížné. Ovšem měli jsme výbornou nákupní komisi, takže třeba Jan Palach se kupoval jako J.P. a podobných případů byla spousta. Máme tady třeba i pozůstalost exilového fotografa Čestmíra Krátkého, která se sem dostala ne nákupem, ale darem. A celou dobu po jeho odchodu jsme ji tady opatrovali."

Takže ty autory emigrovavší tu máte zastoupeny jejich dílem před odchodem do zahraničí?

"Není to tak vždycky, průběžně jsme dostávali nějaké dary a také jsme kupovali od jiných lidí než autorů. Od lidí, kteří je třeba odněkud dostali. A nedávno, asi před třemi lety, jsme uspořádali celou výstavu z fotografií, které jsou v zahraničí. Jmenovala se Známosti na zapřenou a vyšel k ní i malý katalog."