Patnáctá Příští vlna/Next wave vrcholí

V Praze vrcholí festival divadelní alternativy Příští vlna/Next Wave. Představují se domácí soubory a tvůrci, jejichž dílo nějakým způsobem posouvá chápání toho, co se obvykle myslí pod označením divadlo. Letos uvádí dva projekty v premiéře: nejen Políbila Dubčeka, ale i Probuzení genia loci Čechokanaďana Komárka

Začínal před 15 lety jako víkendové pražské setkání neznámých a často amatérských či poloamatérských divadel. U zrodu akce stál divadelní publicista Vladimír Hulec a produkční a nakladatel jan Dvořák. Pod jejich vedením festival za 15 let vyrostl co do prestiže i do obsahu, letos trvá už 8 dní. Přesto je právě vrcholící ročník v určitém smyslu přelomový. Potvrzuje Vladimír Hulec:

"Je to 15. ročník a s Honzou Dvořákem jsme oba cítili, že už bychom měli předávat štafetu mladší generaci. Takže letos už ve spolupráci s mladšími spolupracovníky, mým synem a dalšími, se snažíme pojmenovávat, co to vlastně přichází, kde je ten kvas, co je zajímavého. A samozřejmě jak jsem razil celou dobu, vnímat i kořeny této nezávislé, alternativní či jak to chcete nazvat scény."

Festival uděluje každoročně svá ocenění. Letos je přijala brněnská režisérka a zakladatelka divadla Husa na provázku Eva Tálská. Vedle ní byl oceněn také Čechokanaďan Jan Komárek, divadelník, režisér a výtvarník. Jeho site specific projekt vytvořený na míru prostoru, kde se odehraje, bude podle organizátorů jedním z vrcholů letošního festivalu. Komárek ho nazval Probuzení genia loci a odehraje se v prostoru Panteonu Národního muzea v Praze:

Jan Komárek v roce 1983

"Když vejdu do Národního muzea s těmi balustrádami, lustry, s tou vší nádherou, tak to na mě nějakým způsobem působí. A hlavně na mě ten prostor to působí, když je prázdný. Pak najednou jako by tam vznikalo místo pro ty sochy, busty a historii, která se v tom muzeu odehrála. A ona je tam poměrně dost bohatá historie. Dělaly se tam třeba pohřby státníků atp. Zůstává tam DNA těch dění. V té inscenaci je určité téma. V Národním muzeu nahoře v patře jsou vycpaná zvířata, je jich tam hrozně moc. A nahoře visí kostra velryby, to mi utkvělo ještě z doby, kdy jsem tam byl na exkurzi se školou. A ta velryba nad tím roztahuje ty své žebra jako vyschlá kostra anděla. Ta velryba je vlastně počátečním tématem, vykročením. Celá věc začíná ve tmě, začínají se ozývat zvuky zvířat, což dělají ty tanečnice. A pak se ozve velryba. K tomu používáme trubku. A do toho půjde na klavír Bachovo preludium a nad tím zvuky velryby, která by měla obrůst masem a malinko se tam pohnout..."

Inscenace Probuzení genia loci se účastní přes dvacet performerů - profesionálních tanečnic a hudebníků.

Jan Komárek se Před odchodem do emigrace věnoval divadlu pouze amatérsky a pracoval v divadle DRAK v Hradci Králové. Zde ho podle vlastních slov nejvíc inspirovala poetická práce se světlem. V roce 1983 odešel do Francie, kde během dvouletého pobytu začal působit jako divadelník, loutkář a mim. Později přesídlil do Kanady, kde založil Sound Image Theatre.