Získávání elektřiny z geotermálních zdrojů je u nás zatím drahé
Mezi obnovitelné zdroje energie, které by se daly využít v Česku, počítá Pačesova energetická komise také geotermální teplo. Odborníci připouštějí, že i když Česko není Island, přesto tady určitá reálná šance existuje. Otázkou ovšem zůstává, nakolik by takové využití tepelné energie bylo efektivní. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.
„Výhodou geotermálních elektráren, proti třeba větrným, je, že pracují stále. Nijak neruší a tím, že mohou být decentralizovány by měly přispívat ke stabilitě elektrické sítě.“
Pracují zkrátka bez ohledu na roční či denní dobu a různé změny počasí. Vydrží jet na plný výkon klidně 40 let. Celkový instalovaný výkon geotermálních elektráren ve světě se odhaduje na 8000 MW, tedy na čtyři Temelíny. Není to tedy mnoho. Tyto elektrárny se totiž vyplatí stavět zejména ve vulkanicky aktivních oblastech. V Evropě to je hlavně Island a v mnohem menší míře Itálie. V Česko zjednodušeně řečeno nemáme horkou vodu, která by tryskala na povrch, měnila se v horkou páru a poháněla tak turbíny k výrobě elektřiny. Využití našich lázeňských horkých pramenů je samozřejmě nesmysl. A tak se na to musí jít takříkajíc od lesa. Využít teplo zakonzervované v podzemních suchých horninách. Vypadá to tak, že jedním vrtem by se k horké suché hornině v hloubce asi pět kilometrů dodala studená voda a dvěma pobočnými vrty ve vzdálenosti asi 600 metrů by ohřátá voda sama stoupala vzhůru. Je zde ovšem jeden zádrhel. V oné pětikilometrové hloubce je nutné zajistit vodorovné propojení vrtů. To se samozřejmě vyvrtat nedá. Pomoc musí hledat sama voda v rozpukané hornině. A to je většinou sázka do loterie. Nikdo nemůže předem zaručit, že se podaří vodorovné propojení. Proto je prvním nezbytným předpokladem pro využití tepla z hlubin nalezení vhodné lokality, nejlépe místa s už narušenou podzemní horninou. Za nejvhodnější místo pro zahájení velkého geotermálního projektu u nás považují odborníci Litoměřice, kde se výhodné geotermální struktury nacházejí přímo pod městem. Uvažovat by se dalo o Lovosicích, Chomutově a Litvínově. Vhodné jsou také lokality v Podkrkonoší, Liberecko a Frýdlantsko. Teď je ale ještě nutné promyslet ekonomickou stránku takového projektu. Jak to vidí Jan Šafanda?
„Odhady pro elektrárnu v českých podmínkách, kdyby se teplo čerpalo z pěti kilometrů a byl by tam ten vsakovací vrt a dva čerpací, a ta elektrárna by vyráběla do pěti megawattů výkonu, jsou kolem miliardy korun.“
Zkusme tedy počítat. Temelín vyrábí 2000 MW a jeho výstavba stála něco přes sto miliard korun. V případě geotermálního projektu bychom tedy za sto miliard vybudovali sto elektráren o celkovém výkonu 500 MW. To by ale byla hodně drahá elektřina, ne?
„Je to samozřejmě podstatně dražší. Výkupní ceny jsou stanoveny na tři až čtyři koruny, čili je propočteno, že by to bylo při této výkupní ceně rentabilní. Je to ale samozřejmě čtyřikrát dražší než energie z Temelína.“
Ze zprávy Pačesovy komise ovšem také vyplývá, že stejným problémem, jako nedostatek elektřiny, by se mohla stát v blízké budoucnosti výroba tepla. A v tomto ohledu by možná geotermální energie mohla v českých podmínkách sehrát významnější roli, než při výrobě elektřiny. K využití tepla z hlubin pro vytápění rodinných domů by stačily menší vrty. Navíc takové využití tepla je mnohem účinnější, než když se musí přeměnit na elektrickou energii. Představa lokálního vytápění domů geotermální energií se líbí i Janu Šafandovi.
„Určitě. Co se týče vytápění domů geotermální energií, mohl by se použít stejný koncept, jako pro suchou horkou skálu pro výrobu elektřiny. Pro vytápění by ale postačovala nižší teplota, čili by se nemuselo jít tak hluboko. Stačily by vrty do dvou tří kilometrů, kde šance na vytvoření podzemního zásobníku jsou větší, protože hornina je tam obecně více rozpukaná a tlaky jsou tam menší.“
Existuje ale i další koncept, který by se mohl stát zdaleka nejrozšířenější formou využívání geotermální energie u nás. Jde o malá tepelná čerpadla.
„Neboli ty svislé podzemní výměníky, kdy se vyvrtá padesát až sto padesát metrů hluboký vrt, vsune se do něj umělohmotná trubice, která končí i začíná na povrchu. Může jí cirkulovat voda. Takový vrt může produkovat z jednoho metru přibližně padesát wattů. To znamená, že stometrový vrt může dávat pět kilowattů tepla. A ve spojení s tepelným čerpadlem je to dostačující k vytápění například rodinného domku. A tyto systémy se mohou ještě kombinovat s chlazením. To znamená, že když se ten vrt využívá v létě k získávání chladné vody, která se používá ke klimatizaci, tak se vlastně v létě to, co se v zimě odčerpá, zase doplní. To je, myslím, nejschůdnější cesta k decentralizovanému vytápění v Česku.“
Podle některých odborníků se ale v Česku nabízí velmi snadná možnost využití geotermální energie také v podobě starých hlubinných dolů. Ideální by prý mohly být příbramské uranové doly, které dosahují hloubky až 1600 metrů. Jan Šafanda krčí rameny.
„To je smutná historie, protože už v osmdesátých letech ing Myslil, který je takovým propagátorem tepelných čerpadel, za ohromného úsilí instaloval v Příbrami tepelné čerpadlo o výkonu jeden megawatt. To využívalo důlní vody ze systému důlních děl v Příbrami. Ovšem ve stejné době se rozhodlo o vybudování ohromné teplárny v Příbrami, která spalovala fosilní paliva. A tím pádem se to tepelné čerpadlo přestalo využívat.“
Nebylo by možné se teď k onomu projektu vrátit?
„Nevím. Snad ano, ale různých protichůdných zájmů, které se v takových situacích objevují, je ohromné množství.“
Vraťme se ale ještě ke geotermální elektrárně. Nejdále jsou v tomto ohledu v Litoměřicích. Tam byl loni dokončen ověřovací vrt a nyní dochází ke zhodnocení výsledků. Geotermální elektrárnu a teplárnu by chtěly mít Litoměřice hotovou v roce 2010. Město chce projekt zaplatit z evropských fondů a spoléhá i na pomoc státu. Po vzoru Litoměřic už plánují využití tepla z hlubin i nedaleké Lovosice. Prověřit možnost vybudovat ve městě geotermální elektrárnu chce i Nová Paka na Jičínsku.