Toulky po regionech
Toulky po regionech začneme zostra - půjdeme na výstavu nožů do Příbrami. Takový nůž se v přírodě hodí vždycky a do ní se vydáme i my - z Jeseníků by se totiž mohl stát národní park. To v Třebíči se pokoušejí vrátit do krajiny dávno zaniklé rybníky. Jejich okolí přímo láká k romantické vyjížďce - třeba na saních. Zlaté rokokové sáně teď rekonstruují na českokrumlovském zámku. Na tomto skvostu se asi turisté nesvezou, ale mohou si to vynahradit v Karviné. Ta nabízí pohled na své památky z kočáru a chce se tak zbavit nálepky hornického města. Zbavit sinic se chce zase Orlická přehrada - místo zelené, chce turistům nabídnout vodu modrou. Pak se vydáme do studny bývalého kláštera ve Frýdlantu nad Ostravicí. Údajně skrývá tajemství.
Začneme pěkně zostra a půjdeme na výstavu nožů do Příbrami. Ta se jako každoročně konala ve zdejším kulturním domě a sešla se tu nepřeberná škála nožů k dennímu použití až po nože účelové. Od obyčejných až po umělecké skvosty, které stojí několik desítek tisíc korun. A jak prozradili organizátoři výstavy, na své si přišel každý. Dokonce tu byl i nůž pro pacifisty - z perníku. Za kulturním domem tu pak návštěvníci mohli najít zálesáky, indiány, kelty, rytíře i kováře se svými výhněmi. A jak uvedl Zdeněk Hejkrlík, hrál se tu folk a country.
"Řekl bych, kdo to nezažil, nepochopí. Nůž může být třeba běžný kuchyňský nebo rybička za pár korun, ale i lovecký tesák nebo nůž zdobený rytinami a to už jsou hodnoty ve stovkách tisíců. Tohle vše je tu v Příbrami v naprosto nepřeberném množství. A jsou lidé, kteří než koupí ten svůj správný nůž, tak obejdou desítky stánků a pečlivě zvažují rozměry, zpracování, různé pojistky a jiné vymoženosti. Spousta lidí se přijde třeba jen podívat na krásné umělecké práce. Letos tady máme ještě jednu novinku, která tu nikdy nebyla a která není příliš k vidění. To jsou ukázky výroby kamenných nožů štípáním, tak jak se nože vyráběly kdysi v pravěku."
Dokonce tu byl i tábor lovců kožešin. Svoji šikovnost si mohli lidé vyzkoušet i při hodu nožem a sekerou nebo se podívat přímo na výrobu nožů a chladných zbraní. Nožů i nožířů tu byla spousta.
"Přihlášeno je přes stovku vystavovatelů, někdo přinese deset kousků, ale jsou tu nožíři, kteří mají bedny nožů, takže ten celkový počet půjde určitě do desetitisíců."
A nožům neodolal ani Zdeněk Hejkrlík.
"Já mám taky svůj typ. Je to takový řekl bych obyčejný zavírací nůž, na kterém je ještě otvírák na konzervy, šroubovák. Víc tam toho nepotřebuji a vždycky když ho ztratím, tak si tady na výstavě kupuji nůž nový."
Svůj vytoužený kousek si tak v Příbrami mohli zakoupit houbaři, kuchaři i milovníci starožitností nebo řezbáři.
"Tu informaci slyším poprvé, takže se k tomu nedokážu vyjádřit. Je to potřeba prodiskutovat, aby nás to neomezovalo v hospodaření v našich lesích a podobně. Nejsem zásadně proti, ale musím znát podrobnosti."
Druhou oblastí v zemi, která by se v budoucnu mohla stát národním parkem, je Křivoklátsko. Kraj, který popsal spisovatel Ota Pavel v jedné ze svých nejznámějších povídek Smrt krásných srnců. Již dnes je Křivoklátsko chráněná oblast a biosférická rezervace UNESCO. V porovnání s jinými podobnými krajinami je v Evropě zvláštností. Berounka tu vymodelovala za dlouhá tisíciletí hluboké, místy až kaňonovité údolí. Některá údolí uzavírá klenba lesa a teploty jsou tu tak nízké, že to odpovídá podmínkách podhorských až horských území.
"První z těchto dávno zaniklých rybníků už začali obnovovat nedaleko Vícenic u Náměště nad Oslavou. Náměšťsko vůbec bývalo takovým krajem rybníků, ale z celé této rozsáhlé soustavy se do dnešních dnů zachovala už jenom hrstka. Třeba tady u Vícenic se dodnes říká Na rozběhle. Málokdo už dnes tuší, že se tak jmenoval starý rybník, který tu před sto lety býval. Díky čilému stavebnímu ruchu, který tu teď panuje, by se měla jeho hladina začít opět třpytit někdy příští rok na jaře, až ho naplní voda z jarního tání sněhu. Další rybník chtějí obnovit jen kousek odtud, proti proudu Okareckého potoka."
Jako slavný stavitel rybníků Jakub Krčín z Jelčan si teď počínají na Třebíčsku. Vzniknout by tu měl i obří rybník, který by se ucházel o titul Největší rybník Třebíčska.
Co říkají ochranáři přírody?
"Pravdou je, že ochranářům přírody se podobné zásahy do krajiny většinou moc nelíbí, ale v tomhle případě je situace úplně jiná. Nejde o stavbu nějakých nových nevzhledných betonových monster, ale o obnovu starých rybníků, které tu historicky bývaly a které do této krajiny vysočiny patří. Naši předci dobře věděli, kde mají rybníky stavět a tak volili většinou podmáčené louky, bažinatá území a podobně."
Co by jste řekli tomu, projet se okolo třebíčských rybníků v zimě třeba na saních? Jedny exkluzivní mají v Českém Krumlově. A jsou pozlacené. Jejich oprava se už blíží ke konci. Rokokový povoz, který sloužil k zábavě šlechtičen v polovině 18. století, chystají pro novou expozici v konírně zámku. Více už Pavla Kuchtová.
Rokokový povoz byl zřejmě majetkem kněžny Terezie Schwarzenbergové, která v nich jezdila pro zábavu z Vídně do Schönbrunnu. Potvrzuje Kateřina Cichrová, z národního památkového ústavu v Českých Budějovicích.
"Vznikly ve Vídni a byly bezesporu určené pro takovou speciální slavnost při císařském dvoře. Byly to tzv. dámské zimní carusely. Sáně jsou určené pro jednu osobu, která seděla v kozlíku, v takové mušličce. Tam seděla dáma a za ní na stupátku řídil potom koně její kavalír."
Samotný dřevěný základ saní byl v dobrém stavu. Restaurátoři dřevo očistili od starých vrstev, doplnili chybějící ozdoby a nově pozlatili.
"Jsou zhotoveny z několika druhů dřeva. Na povrchu je matové zlacení, které bylo trvanlivější ve vlhčím prostředí, což předpokládalo užití na sněhu."
Že sáně skutečně sloužily svému účelu potvrdily stopy po opratích na lyžinách, ukazuje Kateřina Cichrová.
"Společně s restaurátory jsme se rozhodli, že se tyhle stopy nebudou zakrývat, že tady budou pro diváky jako svědectví o tom, že sáně byly skutečně v provozu."
Zubu času ale neodolala sametová výstelka saní bohatě zdobená dracounovou krajkou. V Krumlově se s ní potýká restaurátorka textilu Vladimíra Lipská.
"Necháváme si ji na konec proto, že bude aplikovaná až po montáži celého potahu na saně."
Na zlacených saních v Českém Krumlově se zřejmě nikdo nesveze. Tento vzácný unikát z dílny vídeňských řezbářů bude součástí expozice. Ale pokud se vydáte do Karviné, tam se v kočáře projet můžete. Karviná se totiž chce zbavit nálepky hornického města a proto organizuje romantické projížďky kolem historických skvostů. Jednu jízdu vyzkoušela i Andrea Čánová.
Kolemjdoucí jsou na své město patřičně hrdí a turisty, kteří tady zase nejsou tak častými hosty, by, jak uslyšíte, uvítali rádi.
„ Mě se ta moje Karviná tak líbí, jenom ať přijdou a budou vítaní. - Je to tady všechno zmodernizované. Určitě to bude pro turisty zajímavé."
„V širším Slezsku je málo takto dochovaných radnic. Radniční věž je renesanční, je tam zachován řetěz útrpného práva, kde byli trestáni zlotřilci."
Pomaličku dojíždíme k perle karvinského náměstí a to je Fryštátský zámek, ten je spojen s rodinou Larišů.
„Rodina Laryšů měla tento fryštátský zámek jako své rodové sídlo. A tato rodina byla opravdu mimořádně významná v celé habsburské monarchii a posléze i v ekonomicky vzkvétajícím Československu. Byli to vlastníci dolů."
Vidíme, že s tím zámkem je spjatý kostel.
„Je to kostel Povýšení sv. kříže. Projíždíme takovým pěkným podloubím, protože kostel s budovou zámku je spojen chodbou."
Kočí ovládá nablýskaný kočár i své dva černé oře skutečně bravurně.
„Doleva je čehý, doprava hot. Ale protože tady mluvíme slezským nářečím, tak se u nás říká čihý, heta. Jsou to moje koně, které jsem si vychoval a vycvičil, takže věřím jim a dají se do toho provozu použít."
Projíždíme parkem kolem upraveného torza Larišovy hrobky.
"Některé stromy mají už více než 200 let, protože tento park byl založen už v roce 1803."
A tady míjíme právě Larišovu hrobku.
„Je to takový altán, kde v té dlažbě vidíme zachovalé kusy z původní Larišovy hrobky a hlavě čtyři sloupy s korintskými hlavicemi."
A dojeli jsme až do Darkovských lázní, kde obdivujeme technickou památku, opravený most. Další členka naší osádky, mluvčí magistrátu Šárka Sviderová takový zážitek jen doporučuje.
„Je to krásný a romantický. Tady žádná černá Karviná přece už dávno není, já žádnou nevidím."
Orlická přehrada se totiž v létě víc zelená sinicemi, než aby se modrala průzračnou vodou. To se nelíbí starostům okolních obcí, kteří se s prosbou o pomoc obrátili na kraj. Specializovaná firma teď pro kraj pracuje na studii využití Orlické přehrady a okolí. A aby stav přehrady dobře poznali - zorganizovali zástupci firmy a starostové čtyřhodinovou okružní plavbu. Na palubě se diskutovalo především o tom, co by měl dokument zaznamenat, které nedostatky je třeba na přehradě odstranit. Přehradu je důležité především vyčistit. Vedoucím manažerem projektu je architekt Radek Boček. Jak řekl, územní studie, na které se pracuje, je součástí projektu Orlicko čistější.
"Výstupem projektu bude jedna obrovská mapa a 200 stránek, ale věříme, že v té mapě a v tom textu najdeme řešení, jak k tomu cíli, aby ta přehrada opět byla modrá a ne zelená dospět. Mapa nám řekne, kde by měly být čistírny odpadních vod, jaké další zařízení jsou potřeba k tomu, aby se zlepšila kvalita vody a vůbec kvalita prostoru pro rekreaci. Budeme potřebovat i další části projektu Orlicko čistější, zejména tu vědeckou část, která by se měla zaměřit na příčiny toho, proč je Orlická přehrada zelená."
"Především od nich chceme získat co nejvíc informací, co nejvíc problémů, které je tíží na lokální úrovni."
Už během okružní plavby mohli podávat starostové své připomínky, padaly i konkrétní typy. Například starosta Zvíkovského podhradí František Blažek si na loď přinesl výpis z katastru a ukázal autorům studie místo, kde by mohlo stát nové hřiště. Na Orlíku však není voda špatná všude, někde je v pořádku, jinde ke koupání není vhodná. Na palubě byl také šéf krajských hygieniků Zdeněk Velikovský. Podle něho by měly na přehradu přijít lodě, které by vodu rozčeřily a okysličily. Do projektu se zapojilo i Německo, Rakousko a Maďarsko. A jak by měl Orlík vypadat?
"Ideální představa - od června do října to bude přehrada modrá bez sinic. Bude to přehrada, která bude bezpečná z hlediska povodní, která nadále bude plnit svoji funkci jako zdroj elektrické energie a bude velice kvalitní pro rekreační využití,"
dodal vedoucí manažer projektu Radek Boček. Kromě zbavení vody sinic a řas si projekt Orlicko čistější klade i další cíle. Jde například o zlepšení stavu místních silnic, dopracování cyklotras, opravy kempů a ubytoven či instalaci orientačních tabulí.
Dnes jsme z rána začali vyčerpávat studny, takže dvě studny máme vyčerpány, třetí se čerpá. Ta vypadá nejzajímavěji, protože je ještě kamenná. Máme tady nadšence, horolezce, i další brigádníky, kteří se přišli podívat.
Vy jste Jirka? Jak se cítí horolezec, který leze do studny?
"Plný očekávání, co ho tam dole vůbec čeká. Samozřejmě se těší na návrat zpátky."
Lezl jste někdy do nějaké studny?
"Do studny jsem ještě nelezl. Naši kolegové právě spouštějí dolů hořící lampu, abychom zjistili, jestli tam není nějaký plyn."
Čeho se vy třeba nejvíce obáváte?
"Nejvíc se obávám nějaké nevolnosti, pokud by tam plyn náhodou byl a nezjistilo se to tou lampou. Když člověk potom omdlí a nebo se něco stane, tak je trošku horší záchrana. Druhé nebezpečí hrozí v tom, že tam může být nějaká nevybuchlá munice, takže musíme dávat pozor."
A první horolezec už hlásí, jak to ve studni vypadá.
"Je tam vzduch, zatuchlý. Máme tady tak půl metru bahna. Když se vybere bahno, tak tam snad něco bude vidět. Nějaká dřevěná podlaha nebo něco."
Mohl by to být onen dřevěný vodovod a nebo poklad? Horolezci zkouší ještě ponorné čerpadlo. Jiří Hořínek s dobrovolníky nakonec ze studny vytáhl množství bahna, pár plesnivých desek, jeden hřebík a několik šroubků. Zklamaný se ale necítí. Po dřevěném potrubí chce co nejdříve pátrat ještě v dalších dvou studnách, které zatím zůstaly kvůli plynu nepřístupné.
