Unikátní zámecké divadlo v Českém Krumlově dokázalo napodobit i výbuch vulkánu
Český Krumlov je město, které není nikdy prázdné. Za rok sem přijde na 1,500.000 lidí. Hotely tu mají sezónu pořád. Český Krumlov si letos připomíná 25 let od zapsání na seznam UNESCO.
"Střed města nebyl zasažen žádnou velkou rekonstrukcí. Všechny domy mají mázhaus, vstupní portály. Na řadě štítových zdí, které jsou otočené do ulice, jsou obrázky Madon. Říká se tomu krumlovské Madony, postupně se obnovují. Před dvěma roky jsme otevřeli kláštery, které mají skoro stejné rozměry jako zámek. Ten je druhý největší v Česku. Rozdíl mezi pražským a naším zámkem je 45 metrů čtverečních podlahové plochy. Jedna část těch propojených klášterů, klášter klarisek má asi 350 místností. Kláštery jsou obrovský areál, který jsme rekonstruovali nákladem asi 400 miliónů korun za krátkou dobu."
Heraldický symbol - červená růže je tu přes 800 let
Český Krumlov se nazýval Křivý luh, nebo-li Krumau. Geograficky to znamená písečný poloostrov, který z větší části obtéká řeka, přibližuje název města kastelán krumlovského hradu a zámku Pavel Slavko. Kdy se poprvé o Krumlově mluví?"Já mám rád informaci kolem roku 1175, kdy údajně rytíř z Lichtensteinu píše dopis, a omlouvá se, že nemůže dojet na rytířský turnaj v Krumau v Čechách, neb je sláb a cítí se nemocen. Takže první nepřímé údaje o Krumlově máme z druhé poloviny 12. století. A kolem roku 1212 už jsou údaje v listinné podobě, kde se píší s přídomkem z Českého Krumlova."
Říká se, že zakladatelem Krumlova je Vítek z Prčice. Jak to tehdy bylo?
"Pravdou je, že významný otec rodu Vítkovců, Vítek I. z Prčic měl pět synů, a rozdělil mezi ně panství. Symbolický motiv, a sice pětilistou růži daroval každému synovi v jiné barvě. Český Krumlov má barvu červenou. Je to úžasný heraldický symbol, který je zde přes 800 let."Vítka pak střídají Rožmberkové. Největší rozkvět byl za renesančního kavalíra Viléma z Rožmberka. Jakou stopu tu zanechal?
"Naprosto zásadní. Rožmberkové zde 300 let budovali své panství. Z nepřístupné bažinaté krajiny, plné neprostupných hvozdů, kde bylo pár stezek a nějakých osídlení, vybudovali dominium, které znamenalo několik set měst, mnoho tisíc vesnic, a rybniční soustavu. Je to asi 3500 rybníků, největší rybniční díla z té doby, jsou stále největšími umělými rybníky na světě. V závěru 16. století si dokonce drobnější panstvo stěžovalo na říšském sněmu, že rožmberští poddaní o slavnostech chodí v bílých halenách vyšívaných zlatou nití, což přísluší pouze panskému stavu. Existují i údaje, že rožmberský vladař platí císaři poplatky za poddané ze své pokladny. Rožmberští poddaní robotují několik desítek dní v roce, kdežto na jiných panstvích sto i dvě stě dní, absolutní většinu svého času."
Jak dlouho trvalo vybudování tohoto obrovského komplexu?"Zhruba je zde 41 palácových staveb kolem pěti nádvoří, 600 dveří, 2000 oken, 20 hektarů zahrad. Začalo se někdy na přelomu 11. a 12. století prvním opevněním v místě dnešní krumlovské věže. Nepřístupné rokle mezi jednotlivými nádvořími se buď zasypaly, nebo naopak sklenuly, nakonec se celý skalnatý hřeben ztesal do lavic. Na nich byly vztyčeny obvodové zdi celého hradu a zámku. Bylo to neuvěřitelné dílo, které trvalo zhruba 300 let."
A co poslední Rožmberk Petr Vok?
"Petr Vok byl neuvěřitelný vzdělanec. Jeho knihovna byla jedna z nejvýznamnějších knihoven v Evropě. Při vpádu švédských vojsk usoudil, že knihovna v Praze bude bezpečněji chráněna. Převezl tam 11 tisíc svazků. Tam se jich zmocnili Švédové, a dnes tvoří rožmberská knihovna jeden z podstatných fondů švédské Národní knihovny. Byl badatel, vědec, sepsal například pojednání o destilaci prvků. Charakterizuje ho i historická skutečnost, že ve chvíli vpádu pasovských vojsk, nechal roztavit zlatý rožmberský poklad, který budovali několik generací, a vyplatil ohromnou částkou pasovská vojska, aby jemu milé jižní Čechy nedrancovali, a nenavyšovali škody."
Přes scénu zámeckého divadla přebíhala ovečka i koník
Naprostým unikátem je zámecké divadlo. Je jedno ze čtyř nejzachovalejších divadel zámeckého typu. Dochovaly se stovky kostýmů, dekorací i archivní fond, který umožňuje studovat divadelní historii několika století. Dodnes tu fungují stroje na světelné a akustistické efekty. Jak předvedl kastelán Pavel Slavko, můžete tu slyšet hvízdání vichřice, krupobití bubnující na střechu, hřmění přibližující se bouře. To vše, podpořené orchestrem vytváří dramatickou atmosféru.
"Barokní divadlo je nesmírně dynamická scéna. Efekty zemětřesení, mořských vln, potápějících se korábů, létací stroje, na oblacích sedačky, ve kterých seděli bohové a slétali na pozemšťany, propadla, která umožňovala zjevit se a mizet bytostem pekelným. Do toho stroje na akustické efekty. Třeba výbuch vulkánu. Technická dovednost byla kombinovaná i s živým prvkem. Přes scénu přeběhla ovečka, koník. Herci byli v předních řadách nejvyšší, ve středních osách normální, a vzadu děti převlečené za dospěláčky. To dohromady přinášelo asi to, co dnes 3D technika."
V ateliéru Seidel vám při focení obléknou historické kostýmy
Český Krumlov nabízí kromě zámku řadu dalších zajímavostí, dodal starosta Dalibor Carda."Například ateliér Egona Schieleho, obrovský výstavní prostor, kde jsou vzácné výstavy, které nejsou vidět ve světě. Například tu byly boty paní Baťové. Nikdy v životě je nevyvezla z Ameriky, jenom k nám. Je tu muzeum Fotoateliér Seidel. Je tam kolem 160 tisíc negativů na skleněných deskách. Jsou přístupné i na webu. Zahraniční návštěvníci tu můžou hledat svoji historii. Němci a Rakušané, kteří tu žili, tam našli své syny, kteří padli ve válce. Samotný ten domeček je ale malinkatý. Lidé se sem chodí fotografovat tak, jak to probíhalo ve Fotoateliéru Seidel. Mám fotografie kamarádů, které jsem oddával. Jeden je oblečený jako myslivec, druhý ve slamáčku s hůlčičkou, já jsem tam v koženém kabátě s koženou kuklou na hlavě. Každý říká: já to nechci, ale když vás začnou strojit do toho historického oděvu, tak to teprve pochopíte."
Hotely mají sezónu po celý rok. Řada majitelů malých penzionů vsadila na bohatou klientelu, která si Krumlov opravdu užívá, a zůstává tu kolem deseti dnů, zatímco průměr na návštěvníky je 1,4 dne.
"To město nikdy není prázdné. Naše údaje hovoří o 1,500.000 lidí ročně, což je asi už za hranicí normality. Je to víc, jak sto násobek počtu obyvatel. Krumlov má 13 tisíc obyvatel. Měli jsme 15 tisíc, ale i vzhledem k tomuto zatížení, a nedostatku stavebních parcel, se spousta lidí odstěhovala do blízkých vesniček, ale pořád město využívají na služby. Město je obklopené zelenými horizonty, a tam se nesmí stavět. Musí to být zachované, nemůžeme se tam rozšiřovat. Když se podíváme z historického jádra, a vidíme zelený horizont, tak na něm nesmíte nic postavit. My jsme omezení v rozvoji, a musíme hledat lokality, které jsou za těmi horizonty schované," přiblížil starosta Dalibor Carda klady i zápory města zapsaného na seznam UNESCO.