Asi určitě!

  • Asi určitě!
0:00
/
2:36

Odpoví-li vám kolega na prostě položenou, leč pro vás dost důležitou otázku větou začínající slovy: „Asi určitě to ohlídám, udělám, vyřídím...,“ budete mít nejspíš co dělat udržet se a mentorsky se ho nezeptat: „Tak asi, nebo určitě?“

Oblíbená vyhýbavá odpověď, chcete-li protimluv, vám nedává žádnou záruku a vy chcete mít jasno. Ke spokojenosti by vám přitom stačilo prosté a srozumitelné „ano“ („ne“ není v práci žádná odpověď). Sluchu lahodící slůvko ano to má ale poslední dobou trochu nahnuté. Uslyšíte ho totiž pomalu už jen před oltářem.

Nezastiňují ho ani tak hovorové varianty jo, no, na které už jsme zvyklí, či váhavé hmm anebo regionální ba, baže jako spíše další zástupci devátého slovního druhu. Pokud už jste si stihli předříkat češtinářské desatero, víte, že mám na mysli částice. Do tohoto „zbytkového“ slovního druhu se řadí neplnovýznamová slova různého charakteru, která nebylo možné zařadit k jiným slovním druhům. Obecně vyjadřují postoj mluvčího ke sdělované skutečnosti nebo k adresátovi. Jsou to nenápadná neohebná slova dodávající našemu projevu subjektivitu, která mají moc podstatně změnit smysl.

Jde o velmi různorodou skupinu slov, z nichž se v běžných komunikačních situacích asi nejčastěji setkáváme s částicemi vyjadřujícími jistotu, např. určitě, jistě, samozřejmě, bezpochyby, pravděpodobnost a nejistotu, např. asi, snad, možná, patrně, pravděpodobně. K těmto částicím mají blízko i slova ano a ne. Ta se dají se zmíněnými částicemi kombinovat (při rozhodném souhlasu/nesouhlasu), ale často tvoří i samostatnou výpověď. Krátké a jasné odpovědi jako by nám ale přes veškerou snahu o úspornost v jazyce přestávaly stačit. Jako by prostému ano něco scházelo, jako by nebylo dostatečně úderné, sebevědomé a přesvědčivé.

Říkat jednoduše ano už prostě není in. A tak ho nahrazují nejrůznější synonyma, např. rozhodně, určitě, bezpochyby nebo v některých případech přesně tak. Ta možná znějí zajímavěji, snad honosněji nebo odhodlaněji, ale i méně závazně?


"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.