Tajemná řeč předložek

V poslední době všichni sledujeme válku na Ukrajině. Pokud ale mluvíte s Ukrajincem, pravděpodobně od něj uslyšíte o válce v Ukrajině. Jakou předložku použít? 

Argumentují, že s předložkou na se pojí významový odkaz na nějaké okrajové území, které je podřízené většímu celku, a proto na takové označení reagují citlivě. Internetová jazyková příručka však stanoví jasně: “Volba předložky je v těchto případech ustálená, daná tradicí: na Moravu, na Slovensko, na Ukrajinu, do Slezska, do Portugalska, do Evropy, do Ameriky.”

Foto: Eva Turečková, Radio Prague International

Podíváme-li se na tyto případy přesněji, může se zdát, že argumentace s historicko-politickým kontextem má své opodstatnění – Morava není samostatné území a Slovensko nebo Ukrajina byly také dlouhou dobu vnímané spíše jako státy “podřízené většímu celku”. V případě Slezska se nám zařazení do “větších a samostatných” území přes používání předložek v/ do může zdát historicky oprávněné (počítáme-li se Slezským knížectvím a vratislavským biskupstvím pocházejícím již ze středověku) či pouze čirou náhodou a výjimkou potvrzující pravidlo.

A kdo ví, kdyby Slováci vnímali politickou explozivnost předložek stejným způsobem jako Ukrajinci, možná by se úzus v češtině změnil již mnohem dříve a používání na Slovensko či na Ukrajinu by dnes bylo považováno za politicky a gramaticky nekorektní. Slováci však mají stejný úzus ve slovenštině a žádnou podřízenost, na rozdíl od Ukrajinců, v tom asi nevnímají.

Na Žižkově|Foto: Štěpánka Budková, Radio Prague International

Navíc Internetová jazyková příručka uvádí, že historicky viděno: předložka na bývala spojována také s těmi jmény míst, která ležela výše než místa sousední, např. na horních tocích řek nebo potoků. Pro taková místa používamé předložku “na” a tak jedeme na Šumavu či na Vysočinu, bydlíme na Vyšehradě, na Mělníku či na Kladně. I když v Mělníku či v Kladně říkáme také, a dokonce mnohem častěji. Předložky v/do jsou totiž běžně používané pro většinu měst – v Praze jako v Brně. Zatímco ve spojení s názvy obcí, městských částí, ulic a stanic hromadné dopravy se častěji používá předložka na. Častěji, ne vždy. Podíváme-li se například na městské části v Praze, užíváme na Malé Straně, na Žižkově či na Smíchově; ale v Karlíně, v Holešovicích či v Modřanech.

A tady to vidíte – žádnou geografickou logiku tady nehledejte. Stejně tak je to s ulicemi. Zatímco ve většině případů zůstává předložka na, někdy zase hraje roli tradice, významnost ulic či teritoriální rozdíly. A tak otázka, zda pro přátelské setkání vybereme restauraci na Náměstí Míru nebo na Evropské, v Krymské či v Ruské ulici, zůstává otázkou gurmánské chuti a jazykové tradice, nikoliv politickou.

Foto: JamesQube, Pixabay, Pixabay License

Jednodušší stav je u názvů zastávek městské hromadné dopravy – na Malostranské, na Vyšehradě či na Smíchovském nádraží, vždy používáme předložku na. Stejně jako například na letišti. A kam vlastně pojedeme či poletíme? Kupříkladu do Grónska! Grónsko je totiž také název jazykově výjimečný. U většiny ostrovů a poloostrovů, tj. „míst vyvýšených nad vodou“, používáme předložku na – tak plánujeme například dovolenu na Maltě, na Krétě či na ostrově Tenerife. Pokud se však nerozhodneme zůstat v Grónsku. Je to tím, že je větší než ostatní ostrovy? Nebo protože jej podvědomě vnímáme více jako stát či zemi, než ostrov? Kdoví. Řeč předložek je plná logických zdůvodnění, ale také tajemných výjimek. A proto v případě pochybností nezbývá než důvěřovat jazykové příručce.

Autorkou dnešního dílu je Helena Vostrý, u mikrofonu byli Hana Shánělová a Jan Herget. Projekt Radio Prague International Čeština na vlnách vznikl ve spolupráci s Ústavem českého jazyka a teorie komunikace FF UK.