Divnopis: Blinka

Jak přišla ke svému jménu Blinka u Kolína?

Jak se tak ptáme v Blince po názvu obce, postupně si nás sousedé předávají, až se nakonec ocitáme u manželů Hrdinových. Pan Jaroslav hledá obecní kroniku, do které už léta zapisuje.

„Prosím tě dědo, tohle máš 93...“

„Dobře, tady jsem měl někde napsáno, jak se to postupně jmenovalo...“

„A nebylo to v té staré kronice? Úplně v té staré?“

A jak jde pan Hrdina hledat starší díl kroniky, jeho paní Hana mezitím loví v paměti: „Že tu rostlo hodně blínu!“

Po chvíli hledání jsou na stole ručně psané kroniky z roku 1884. „Že se to původně jmenovalo Plýna,“ vypátral pan Jaroslav a jeho žena hned dodává: „Petr Plýna to nějakej měl, a oni to udělali na Blinku.“

Podle jazykovědce Milana Harvalíka ale tentokrát není možné název Blinky vysvětlit podle jména zakladatele, jako u většiny ostatních vesnic. „U jména Blinka je důležitá informace, že v blízkosti této obce leží stejnojmenný potok.“

Důležité je všimnout si, že jméno končí zdrobňovací příponou –ka. „Čili malá blina,“ poznamenává Harvalík.

- Co bylo dřív? Jestli potok anebo vesnice?

„Určitě ten potok, protože v tomto případě se právě jméno té vesnice vykládá jako přenesený název toho potoka.“

Teď ještě co to byla ta Blinka. Harvalík tvrdí, že jsou dvě možnosti. Jedna znamená zákrut potoka, tedy oblinku, ta druhá vychází ze studia dalších slovanských jazyků. V nich totiž existuje slovo, které se názvu Blinky dost podobá.

„Blyňa, což znamená takové místo, kam voda stéká z nějaké vyvýšeniny, třeba ze svahu, z nějakého kopce, a určitou dobu tam zůstává.“

Blinka je prostě vesnice vzniklá na místě s nějakou velkou tůní nebo zátočinou.