1984 - 23. OH v Los Angeles
Americký bojkot moskevských OH měl o čtyři roky později za následek odvetu. Východní blok se téměř v kompletním složení revanšoval stejnou mincí. V kalifornském Los Angeles tak po osmdesáti letech chyběli i českoslovenští sportovci.
Mnoho našich reprezentantů, namátkou Jarmila Kratochvílová, Helena Fibingerová, Imrich Bugár a další, tak pravděpodobně přišli o vrchol své kariéry. Z tzv. východní Evropy se sovětskému tlaku nepodvolili pouze Jugoslávie a Rumunsko. Díky výrazně menší konkurenci svou rebelii zúročili ziskem nemalého počtu cenných kovů. Největší pozornost se tradičně soutředila na atletické soutěže. Domácí Carl Lewis na vlas přesně okopíroval Jesseho Owense z Berlína roku 1936, když zvítězil na hladké stovce i dvojnásobné trati, dále ve štafětě na 4 x 100 m i ve skoku dalekém. Maročanka Nawal El Moutawakelová se zase stala v běhu na 400 m př. první olympijskou šampionkou z islámské země. Zajímavý příběh provázel i Němku Ulrike Meyfarthovou, která před dvanácti lety zvítězila v Mnichově jako nejmladší a nyní v Los Angeles jako nejstarší výškařka historie. V ostatních sportech zaujal třetím triumfem v řadě za sebou finský veslař Pertti Karppinen. Fotbalového turnaje se poprvé zúčastnili profesionálové. Zápasy provázel obrovský zájem fanoušků. Finálové vítězství Francouzů nad Brazilci sledovalo na stadionu Rose bowle 102 tisíce diváků. Po dlouhých 60 letech se do rodiny olympijských sportů vrátil tenis, i když v Kalifornii ještě jen v pozici ukázkového sportu. Ostrá obnovená premiéra ho čekala až za čtyři roky v Soulu a českoslovenští tenisté při ní sehráli jednu z hlavních rolí. O tom už však zase příště.
