Tak jako olympiáda v Helsinkách patřila Emilu Zátopkovi, hrám v Mexiku kralovala Věra Čáslavská. V roce 1968 bylo Cuidad de México nejvýše položeným hostitelským městem OH v historii. V nadmořské výšce 2300 m provázely nemalé komplikace především reprezentanty ve vytrvalostních disciplínách.
Věra Čáslavská (vlevo) a sovětská gymnastka Larisa Petrikova se v Mexiku podělily o první místo v prostných, foto: ČTK
Nejvíce na to doplatil světový rekordman v běhu na 10 km Australan Ron Clark, který se v cíli zhroutil a 10 minut se nacházel v bezvědomí. Naopak nadmořská výška výrazně pomohla dálkaři Spojených států Bobu Beamonovi, který dolétl na metu 890 cm. Tento světov rekord vydržel úctyhodných 22 let. Vůbec atletice se děly věci. Ve výškařském sektoru předvedl nový styl, tzv. flop, Dick Fosbury a v diskařské kleci dosáhl na čtvrté zlato v řadě Alfred Oerter. Samotným hrám předcházel brutální masakr. Pouhých deset dní před slavnostním zahájením mexická vládní vojska doslova rozstřílela dav demonstrantů a zanechala za sebou 250 mrtvých. MOV zaujal pozici mrtvého brouka, když celý incident označil za vnitřní záležitost pořadatelské země. S tímto alibistickým přístupem ostře kontrastuje postih pro dvojici afro-amerických sprinterů Tommieho Smithe a Johna Carlose. Ti byli za tichý protest během předávání medailí vyloučeni z olympijské vesnice a navíc museli neprodleně opustit Mexiko. Stačilo k tomu zdvihnout pěst oblečenou v černé rukavici na znamení solidarity s utlačovanými černochy na americkém území. Jak už bylo řečeno v úvodu, hrdinkou her se stala gymnastka Věra Čáslavská, když vybojovala 4 zlaté a 2 stříbrné medaile. Byla to její sportovní pomsta za okupaci našeho území vojsky Varšavské smlouvy. Čáslavská se po zásluze stala nejlepší sportovkyní světa roku 1968. Další tři zlaté medaile přidali v Ciudad de México výškařka Miloslava Rezková, skokanka do vody Milena Duchková a střelec Jan Kůrka.
