Divnopis: Únehle

V dalším dílu Divnopisu zavítáme do vesnice Únehle. Leží nedaleko Stříbra a její pradávní obyvatelé asi neměli nejlepší pověst.

V Únehli nám cestu zahrazuje modrá cisterna, právě se tu vybírá žumpa, a tak objíždíme místní neobvykle velký rybník, kolem kterého je rozházeno pár chalup. Na konci vesnice bydlí paní Jana Křelinová, prý o původu názvu Únehle něco ví:

"Původní název byl německej, byla to Unola, mělo to znamenat, něco jako, že ti lidi tady byli línější, pomalejší v myšlení."

"Je to v podstatě pravda," komentuje slova z Únehle jazykovědec Milan Harvalík. "Jméno Únehle bylo v nejstarších dokladech ve tvaru Unyl."

My známe slovo ´unylý´, které sice existovalo ve staré češtině, ale pak bylo podle Harvalíka zapomenuto, až do národního obrození, kdy k nám bylo slovo ´unylý´ znovu zavedeno z ruštiny.

"Znamená to ve svém původním významu být zdlouhavý, líný nebo lenivý. To naše dnešní unylý jako smutný nebo malomyslný je až novější význam tohoto slova."

To ale neříká nic o tom, jak dostala své jméno vesnice Únehle.

"Předpokládáme, že na formování současné podoby jména se podílelo i slovo úlehle, které označovalo ladem ležící pole," dodává Harvalík.

Víme už, že lidé v Únehli byli leniví a nechávali asi neobdělaná pole, ale nevíme proč.

"Byla to rybářská vesnice, ten potůček, co tady teče měla být rybářská říčka, proto to tady lidé začali osidlovat," vysvětluje Jana Křelinová.

Tak a teď už je to jasné. Před těmi téměř devíti sty lety žili v Únehli rybáři, než by se dřeli na polích, tak raději seděli u vody a chytali ryby.

"Kdybychom chtěli všechny tyhle možnosti dát dohromady, tak by to bylo přesně tak," souhlasí Milan Harvalík.

Pořád to tady tak zůstalo?

"Bez komentáře," směje se paní Křelinová.