Divnopis: Únehle
V dalším dílu Divnopisu zavítáme do vesnice Únehle. Leží nedaleko Stříbra a její pradávní obyvatelé asi neměli nejlepší pověst.
V Únehli nám cestu zahrazuje modrá cisterna, právě se tu vybírá žumpa, a tak objíždíme místní neobvykle velký rybník, kolem kterého je rozházeno pár chalup. Na konci vesnice bydlí paní Jana Křelinová, prý o původu názvu Únehle něco ví:
"Původní název byl německej, byla to Unola, mělo to znamenat, něco jako, že ti lidi tady byli línější, pomalejší v myšlení."
"Je to v podstatě pravda," komentuje slova z Únehle jazykovědec Milan Harvalík. "Jméno Únehle bylo v nejstarších dokladech ve tvaru Unyl."
My známe slovo ´unylý´, které sice existovalo ve staré češtině, ale pak bylo podle Harvalíka zapomenuto, až do národního obrození, kdy k nám bylo slovo ´unylý´ znovu zavedeno z ruštiny.
"Znamená to ve svém původním významu být zdlouhavý, líný nebo lenivý. To naše dnešní unylý jako smutný nebo malomyslný je až novější význam tohoto slova."
To ale neříká nic o tom, jak dostala své jméno vesnice Únehle.
"Předpokládáme, že na formování současné podoby jména se podílelo i slovo úlehle, které označovalo ladem ležící pole," dodává Harvalík.
Víme už, že lidé v Únehli byli leniví a nechávali asi neobdělaná pole, ale nevíme proč.
"Byla to rybářská vesnice, ten potůček, co tady teče měla být rybářská říčka, proto to tady lidé začali osidlovat," vysvětluje Jana Křelinová.
Tak a teď už je to jasné. Před těmi téměř devíti sty lety žili v Únehli rybáři, než by se dřeli na polích, tak raději seděli u vody a chytali ryby.
"Kdybychom chtěli všechny tyhle možnosti dát dohromady, tak by to bylo přesně tak," souhlasí Milan Harvalík.
Pořád to tady tak zůstalo?
"Bez komentáře," směje se paní Křelinová.